NECHŤ JE TVOJE SRDCE NAPLNĚNO HRDOSTÍ, ŽE CHODÍŠ PO BOŽÍCH CESTÁCH (Slovo především pro mladé 4)

Zvláště v době dospívání jsem silně prožíval potřebu zdravého sebevědomí a vědomí vlastní hodnoty. Po svém obrácení jsem v Písmu objevil jednoduchou pravdu: Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Ko 1,16) Jsem stvořen pro Krista, můj život má smysl v Bohu! Když jsem přijal Krista, jsem v něm a on je ve mně. Začal jsem tedy v Písmu zkoumat, kým jsem v Kristu a jak Bůh na mne hledí. Každý den jsem si o tom vyhledal nějaké místo, rozjímal nad ním, modlil se ho a za tyto nové pravdy děkoval. To zásadně proměnilo můj život.

Zřejmě každý člověk zápasí s nějakými mindráky. Moje sebevědomí se stalo vědomím toho, kým jsem v Kristu a kým je Kristus ve mně. Místo sebevědomí mějme Kristovědomí. Stále v tom rostu, ale vím, že sobě ani druhým již nemusím svým výkonem dokazovat svoji hodnotu. Jednoduše ji mám, protože jsem Božím milovaným synem v Kristu Ježíši. O zbožném judském králi Jóšafatovi je psáno: Jeho srdce bylo naplněno hrdostí, že chodí po cestách Hospodinových. (2Pa 17,6 ČEP) To je krásný popis zdravého vědomí vlastní hodnoty.

Žijeme ve světě, který je k evangeliu buď přímo nepřátelský nebo „jen“ lhostejný. Nečistí duchové chtějí házet na křesťany pocity zahanbení, studu a trapnosti. Jako by evangelium smrdělo, ono je ale libou vůní! Je to naprostá absurdita: Lidé tohoto světa se nestydí za své hříšné a převrácené jednání, a dokonce se jím bláznivě chlubí a my bychom se měli stydět za úžasného Ježíše, pro kterého je vše stvořeno a který je tím nejdokonalejším vyjádřením Boží obětující se lásky? Proto i Pán řekl: Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly. (Mk 8,38)

Ježíš tě zachránil od věčného zahynutí a učinil z tebe královského syna či dceru. Choď proto ve vší pokoře se zvednutou hlavou a s vědomím toho, kým jsi v Kristu. Hospodin říká církvi, dceři sijónské: Neboj se, protože se nebudeš stydět, neostýchej se, protože nebudeš zahanbena. (Iz 54,4) Styďme se za pošpinění hříchem, ale nikdy ne za správné a čisté jednání a Ježíšovo jméno.

Apoštol Pavel vyznal: Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří. (Ř 1,16) Vyznávejme často také toto slovo. Svému mladému učedníkovi Timoteovi píše: Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy. Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle moci Boží. (2Tm 1,7-8) Jestliže prožiješ protivenství kvůli evangeliu, je to v pořádku. Žehnej, odpouštěj a raduj se, že pro Ježíšovo jméno můžeš přinášet oběti (viz Sk 5,41; 2Tm 3,12).

Máš-li v srdci Ježíše, neskrývej ho! Říkej druhým, kdo je Ježíš Kristus a jak změnil tvůj život. Když víš o nejlepším lékaři, který může uzdravit smrtelnou nemoc, jistě to povíš všem, kteří jsou nemocní a které miluješ. A Ježíš, který je v tobě, miluje každého člověka. Skrze pokání a víru v něho může být každý zachráněn od věčného zahynutí.

Čím srdce přetéká, to ústa mluví. (Mt 12,34 ČEP) Když poznáme Ježíšovu lásku a touhu po nás, jsme jím přitahováni a jsme z něho čím dál tím více nadšenější. Učíme se mu důvěřovat a chválit ho za všech okolností. Poznáváme jeho hlas a jeho záměry pro náš život. Jsme proměňováni do jeho charakteru. Stáváme se jeho milovníky či milenci. Chceme ho následovat a neuhýbat napravo ani nalevo. Na všech našich cestách se ho snažíme poznávat. Poznáváme také, že nám vše na naší cestě napomáhá k dobrému.

Vedle slov našeho svědectví o tom, co Bůh učinil a činí v našem životě a vedle zvěstování dobré zprávy o Ježíšově záchraně máme také projevovat soucit s lidmi, kteří jsou okolo nás nějakým způsobem trápeni. Jakub to popisuje následovně: Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa. (Jk 1,27)

Když jsem uvěřil a byl naplněn Duchem svatým, začal jsem navštěvovat různé ústavy a nemocnice s nemocnými a postiženými lidmi. Ze začátku to bylo proto, že jsem tam navštěvoval svoje babičky. Byli tam lidé osamělí, staří, slepí či chromí. Když bych to dodneška sečetl, tak takové lidi navštěvuji asi 35 let. Myslím si, že mne tato služba připravila na službu pastýře více než teologické školy, a to se i celý život teologicky vzdělávám. Může to být třeba jeden osamělý člověk, kterého pravidelně navštěvuješ (třeba na hodinu jednou za 14 dní). Modlíš se za něj a snažíš se ho povzbudit.

Miluji duchovní dary, různé charismatické zkušenosti, ale nesmí to být samoúčelné. Všechna charismata mají být používána na cestě praktické Boží lásky vůči druhým lidem. Kéž nalezneš svoje poslání a kéž se v tobě rozvinou všechny potřebné dary k jeho naplnění.

Tomáš Korčák, 2022