HLEĎ DO SPRÁVNÉHO ZRCADLA!

Izraelci vyšli z Egypta na poušť. Hospodin ukázal na hoře Sinaj Mojžíšovi vzor stanu setkávání. Byl povolán Duchem svatým pomazaný Besaleel, aby vedl práci na vybudování tohoto stanu. Mezi oltář a stan setkávání byla dána bronzová nádrž s bronzovým podstavcem pro umývání. Vodou z bronzové nádrže si kněží měli omývat ruce a nohy předtím, než vstoupili do Boží přítomnosti a než sloužili Bohu svými oběťmi. Bez tohoto umytí by v Boží přítomnosti zemřeli (viz Ex 30,17-21). Besaleel udělal bronzovou nádrž a její bronzový podstavec ze zrcadel žen, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání. (Ex 38,8)

Ve starověku lidé používali zrcadla z vyleštěného bronzu. Vidění svého odrazu nebylo zdaleka tak zřetelné jako při dnešních zrcadlech. I to je však symbolické (viz 1K 13,12). Přirozená zrcadla ukazují jen povrchní a vnější tvář. Vedle toho je božské duchovní zrcadlo, které nám ukazuje náš vnitřní vzhled v pravdě z Božího pohledu. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce. (1S 16,7) Bronzová nádrž k umývání byla vytvořena právě z těchto vnějších a povrchních zrcadel.

Jedině tehdy, když používáme umyvadlo z našich zrcadel, můžeme přicházet do svatyně a k oltáři. Očišťující voda a zrcadla představují Boží slovo obsažené v Písmu. Tak to popisuje i Jakub: Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše. Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří sami sebe klamou. Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. (Jk 1,21-25)

Potřebujeme vidět sami sebe v zrcadle Pravdy. To znamená vidět pravdivě starou přirozenost, která byla zavrženíhodná a odsouzená skrze Kristovu smrt. Bez tohoto vidění bychom se viděli jako sebespravedliví lidé, kteří potřebují jen trochu opravit. My se však potřebujeme znovuzrodit!

Vidět sami sebe v zrcadle Pravdy, znamená také vidět naši novou přirozenost, kterou přijímáme skrze víru a ve které se učíme chodit. Zrcadlo Božího slova nám ukazuje, kým jsme v Kristu a kým je Kristus v nás. Vodou Božího slova mají být očištěny ruce a nohy, což jsou naše skutky a naše cesty.

Ježíš nás vede, abychom jasně rozlišovali starý a nový šat či měch. Řekl: Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se ještě zhorší. Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno. (Mt 9,16-17)

Mnoho křesťanů opravuje starý šat místo toho, aby ho zavrhli a svlékli. Mnozí žijí jako starý měch způsobem tohoto světa. Když v pravdě vidíme svůj starý šat či měch, mnoho milujeme, protože nám bylo mnoho odpuštěno. Když jen náš starý šat trochu opravujeme, milujeme jen trochu, protože jsme zas tak moc špatní nebyli. Jen ti, kteří svlékli zavrženíhodný starý šat, si mohou obléci nový šat Kristovy spravedlnosti. Stará přirozenost je vyměněna za novou. Každý den se v tom učíme chodit. Naše duše je proměňována od starých návyků. Jsme novým měchem – již nejsme plni sebe, ale nového vína, Ducha svatého.

Odhlížíme od sebe samých a cele se zabýváme Kristem, jak je nám představen v Písmu. Jsme proměňováni v obraz toho, na koho hledíme svýma duchovníma očima a koho uctíváme. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. (2K 3,18)

Tomáš Korčák, 2004