NEPROMARNI SVOJE ZKOUŠKY 3
Boží výchova v našich zkouškách
Vedle Žalmu 119,61-75 nacházíme v Písmu ještě další tři klíčová místa, která nám ukazují na význam zkoušek v našich životech. Ve všech těchto textech jsou zkoušky dávány do souvislosti s naší výchovou. Prvním místem je Mojžíšův popis, jak Bůh vyvedl Izraelce z Egypta:
Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. Tvůj plášť se na tobě neobnosil, tvoje nohy neopuchly po těchto čtyřicet let. Věz tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe.
Zachovávej příkazy Hospodina, svého Boha, abys chodil po jeho cestách a bál se ho. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě přivádí do dobré země, země s potoky plných vody, s prameny a se zřídly vyvěrajícími v údolích a horách, do země pšenice a ječmene, révy, fíkovníků a granátovníků, do země olivových hájů, oleje a medu, do země, kde nebudeš jíst pokrm v chudobě, kde nebudeš mít ničeho nedostatek, do země, jejíž kameny obsahují železo a z jejíchž hor můžeš těžit měď. Až se najíš a nasytíš, dobrořeč Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.
Měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha, a nepřestal zachovávat jeho příkazy, nařízení a ustanovení, která ti dnes dávám. Jinak se najíš a nasytíš, postavíš si hezké domy a zabydlíš se, rozmnoží se tvůj skot a brav, přibude ti stříbra a zlata a všeho budeš mít hodně, ale tvé srdce se potom pozdvihne a zapomeneš na Hospodina, svého Boha, – který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vodil velkou a obávanou pustinou, krajinou ohnivých hadů a štírů, vyprahlou zemí, kde není voda, který ti vyvedl vodu z tvrdé skály, který tě v pustině krmil manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě pokořil a vyzkoušel a nakonec ti prokázal dobro – a řekneš si v srdci: Tento majetek jsem si získal svou mocí a silou své ruky! Pamatuj tehdy na Hospodina, svého Boha, že on ti dává moc získat majetek, aby naplnil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům, jak je tomu dnes. (Dt 8,2-18)
Druhé místo je z Přísloví 3,11-13: Hospodinovu kázeň, můj synu, nezavrhuj, neměj odpor k jeho pokárání, neboť koho Hospodin miluje, toho kárá jako otec syna, jehož si oblíbil. Blahoslavený je člověk, který našel moudrost, člověk, který získal rozumnost.
A třetí místo je z dopisu Hebrejům 12,3-13: Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších. Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu. A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.
Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili? Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.
Jestliže rodiče nevychovávají své děti a nedávají jim meze, je to známka toho, že je nemilují. Bůh, náš nebeský Otec, nás vychovává. Vychovává nás především svým Slovem, ale i vše, čím procházíme, slouží k této výchově. Proto ho v každé situaci hledáme, vydáváme se mu, uctíváme ho a milujeme. Rozjímáme nad jeho Slovem a prosíme ho, aby nás jako své učedníky vyučil svým nařízením a aby nám otevřel náš duchovní zrak, abychom viděli tak jako on.
Pokud přijímáme a snášíme jakékoli zkoušky jako Boží výchovu, jednáme jako synové a dcery nebeského Otce a naše zkoušky nebudou promarněné. Pokud tuto výchovu odmítáme, nedosáhne v nás svého užitku a jednáme jako nevěřící svět – lidé bez Otce.
Shnilé ovoce promarněných zkoušek
Hořkost, ukřivděnost, sebelítost je shnilým ovocem promarněných zkoušek v našich životech. Ukazuje to, že jsme promarnili požehnání zkoušek. Pokud s tím jako křesťané nejednáme, pak budeme mít jen prázdné náboženství bez první lásky.
Můžeme hlasitě vyznávat: „Ano, vše je mi k dobrému!“ ale uvnitř srdce můžeme mít hořký pocit křivdy. V takovém případě blokujeme svůj vztah k Bohu, nemůžeme s ním mít důvěrný, láskyplný vztah. Je to jako v manželství, nevyřešená hořkost smrdí. Pak mohu jen velmi hlasitými frázemi přebít své nitro. Jestliže chceme mít důvěrný vztah k Bohu, modleme se: „Pane, vyzpytuj mé nitro, jestli tam není shnilé ovoce promarněných zkoušek. Ty jsi Bůh dobrotivý a milostivý a chceš mě od toho očistit a proměnit můj život.“ Některé zkoušky musíme neustále opakovat, jako ve škole, protože jsme v nich neobstáli. Postoupíme dál, až ve zkouškách obstojíme.
Někdy některé naše zápasy trvají velmi dlouho. Ptejme se Pána, co máme dělat: „Nemám něco ve svém zápase změnit nebo jsem už v nevěře zápasit přestal? Slyším čerstvě Boží hlas?“ Někdy, když obnovíme svoje naslouchání Božího hlasu, Pán nás povede k tomu, co nám řekl na začátku zápasu. Obnoví to, co nám již zaslíbil. Jeho slova působí tak, že odchází strach a přichází důvěra a nadějné očekávání. Pánovo slovo (rhéma), které čerstvě slyšíme na skrytém místě, vypůsobí upokojení našeho nitra a nové odhodlání zápasit. Možná, že něco v našem dlouhodobém zápasu musíme změnit. Možná je nyní čas bojovat jiným způsobem než dříve. Musíme vždy hledat a čerstvě slyšet Pána.
Skryté výčitky vůči Bohu jsou jako skryté proudy a podemleté břehy. Nejsou vidět, ale můžeme se v nich utopit. Nevnímáme některé věci jako křivdu, kterou Bůh neměl dopustit? „Máme přece právo na pohodlný a bezproblémový život! Anebo tomu tak není?“ Bůh nám však není nic dlužen! Každému člověku, stejně jako Jóbovi, Bůh říká: Nikomu nejsem nic dlužen. (Jb 41,3 SNC) Jsou křesťané, kteří některé zápasy prohráli a mají pocit křivdy vůči Bohu. Jsou křesťané, kteří mají ty skryté proudy a podemleté břehy, protože jejich zápasy trvají už dlouho. Jsou zklamaní a uvnitř zahořklí. A cesta pokroku je, že si to přiznáme a že z toho učiníme pokání: „Pane, odpusť mi tuto moji nevěru, tento můj postoj.“ Pán je plný slitování a rád odpouští.
Pravděpodobně každý z nás má nějaké dlouhodobé zápasy a různé zkoušky. Někteří o nich nemluví vůbec, jiní nadmíru. Někteří sebelítostiví lidé řeknou: „Tobě se to řekne!“ Když mi někdo odpoví „tobě se to řekne“, jako by mi říkal „ale já jsem skutečně chudák“. Takovým lidem požehnejme a čekejme, až prohlédnou.
Pán nás chce pokořit a to není nic ZLÉHO. Pokora není zlá! Naopak je to cesta pokroku. Pokora je závislost na dobrém, milujícím Bohu, našem Otci.
Je velmi důležité vychovávat své děti tak, aby v sobě neměly mentalitu oběti. Někdy vidím přestarostlivé matky plné strachu. Když dítě upadne, maminka hned běží a už ho hystericky fouká. Některé dítě se úplně zhroutí, když spadne do bláta nebo si něco odře. Jiné, zdravé, se zvedne a běží dál. Jistě, upadl jsi, pomůžu ti a jdeme dál. Nevychovávejme z dětí chudáčky! Nevychovávejme z dětí oběti.
Dobré ovoce nepromarněných zkoušek
Více Boha známe a milujeme: My již víme, že milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému.
Více odrážíme Boží charakter: Všechno nám napomohlo k dobrému, abychom byli připodobněni obrazu Ježíše Krista.
Jsme více napojeni na Zdroj všeho dobrého: Pokora je napojení na úžasnou, nadpřirozenou osobu, kterou je Bůh. Synové Kórachovi vyzývali: A budou při tanci zpívat: Všechny mé zdroje jsou v tobě! (Ž 87,7) Jednou jsme měli s manželkou velmi těžké období. Chytili jsme se, poskakovali a zpívali: „Všechny mé zdroje jsou v Tobě, Haleluja!“ Vůbec se zde neřeší, jestli umíš tancovat. Bůh nás napojuje na své zdroje.
Jsme více bohatší pravým zlatem zkoušek: Apoštol Petr píše: Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle své víry, záchrany duší. (1Pt 1,6-9)
Osvědčenost naší víry – to jsou naše nepromarněné zkoušky. To nemá nic společného s tím, že jsem něco protrpěl s pocitem křivdy. Ukřivděné, sebelítostivé a zahořklé stavy jsou promarněnými zkouškami. Naopak osvědčená víra, kdy jsem prošel a procházím zkouškami, se projevuje tím, že více Boha miluji a více mu důvěřuji. Není to, že jsem zklamán a už mu moc nedůvěřuji a hledám si svoje vlastní řešení. Více Bohu důvěřuji, protože on je zdrojem všeho a já jsem na něm úplně závislý. Totálně ho potřebuji. Osvědčenost naší víry prošla zkouškami, miluje a více důvěřuje. To je skutečné zlato, které je nepomíjivé.
Máme autoritu a moc, která nevychází z nás, ale z Boha: Ježíš byl na počátku své veřejné služby pokoušen ďáblem na poušti. Na začátku byl plný Ducha svatého a poté, co vyšel z těchto zkoušek, byl plný moci (L 4,1-14). Od té doby chodil v moci Ducha svatého a děly se divy, znamení a zázraky. I nás si Pán chce použít. Použije si lidi velmi slabé, kteří jsou na něm úplně závislí. Použije si tebe a mě. Zkoušky slouží k tomu, abychom se stali závislými na Bohu, jinými slovy, abychom byli pokorní. Pokoření je pozitivní! To není sprosté slovo.
Pane, děkuji Ti za Tvé Slovo, děkuji Ti za to, čím procházíme, děkuji Ti i za ty dlouhodobé zápasy některých z nás. Pane, posilni nás ve víře. Ukaž nám, jestli ve svých životech nemáme zrádné skryté proudy a podemleté břehy. Pane, pročisti nás, protřib nás, vyzpytuj nás. Milujeme Tě a chceme žít z Tebe jako Zdroje všeho dobrého. Chceme být na Tebe zcela napojení, protože Ty jsi tak úžasný! Tvé Slovo je úžasné! Život s Tebou v propojení je nádherný!
Pane, chceme Tě více znát a více se Ti podobat. Děkuji Ti, že když jsme s Tebou propojeni, není vůbec nic, co by nám neprospělo a nepomohlo k dobrému. V každé situaci Tě hledáme. Milujeme Tě, Pane. Můžeme žít uvolněný a pokojný život, nemusíme bát ničeho, co je před námi, ale v odevzdanosti spočinout v Tobě a těšit se na naši budoucnost. Děkuji Ti za to, jsi dobrý Otec, dobrý Bůh, dobrý Pán. Amen.
Tomáš Korčák, 2023