CHLÉB BUDOUCÍHO VĚKU

Publikováno: Autor:

Na jednom modlitebním setkání jsem nad námi v duchu viděl zlatý oblak z medu. Byl těžký, jakoby za něco prověšený, a s velkou viskozitou z něj na nás kapaly kapky medu. Vzpomněl jsem si na zemi zaslíbenou, která oplývala medem (viz Ex 3,8), což je dnes pro nás znamením našeho dědictví v Kristu. Též jsem vnímal, jak se naplňují oblaka před deštěm podle slova: Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť. (Kaz 11,3 ČEP) Svými modlitbami naplňujeme božská oblaka. Pak z nebeských pokladnic přichází Boží požehnání (viz Dt 28,12). Jsou to požehnání časná, ale také věčná, z budoucího věku. Nebesa se prolamují na zem se svojí sladkostí, která ukazuje na Boží dobrotu.

V dopise Hebreům 6,4-5 je psáno o lidech, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha svatého, okusili dobrého Božího slova i moci (mocí, mocných věcí) budoucího věku. Těchto pět zkušeností je k dispozici pro každého křesťana. Potřebujeme si je však žádat a skrze víru do nich vstoupit. Skrze Ducha svatého a víru v jeho Slovo máme okoušet moc budoucího věku. Tuto moc Království zakusíme v plnosti při druhém příchodu našeho Pána, ale již nyní máme z budoucnosti přijímat tuto moc do přítomnosti. Nakolik ji budeme okoušet, záleží na nás. Od našeho Pána je nám však již nabízena.

Kristus je v Hebreům 9,11 nazván veleknězem budoucího dobra. On nám chce zprostředkovat dobro z přicházejícího věku. Boží království, které jednou zakusíme v plnosti, již nyní přichází a skrze nás se chce prolamovat do přítomnosti. Když Ježíš před svým ukřižováním vstupoval do Jeruzaléma, lidé volali: Požehnané přicházející království našeho otce Davida! (Mk 11,10)

Pojďme se podívat na velmi známou prosbu v Modlitbě Páně: Náš denní chléb dej nám dnes. (Mt 6,11) Náš denní chléb nám dávej každého dne. (L 11,3) Kraličtí ve svých poznámkách toto místo pěkně vykládají: Chlebem pak míní se to všecko, čehož k zachování duše i těla potřebujeme, jako jest: slovo Boží čisté, kazatelé věrní, svátosti podle nařízení Kristova nařízené; pokrm, nápoj, oděv, domové a příbytkové, vrchnost dobrá, křesťanská, čeládky věrné a poslušné, časové pohodlní, úrody mírné a povětří zdravé.

Český studijní překlad v poznámce k slovu denní dodává: Od samého počátku způsobovalo slovo epiúsios překladatelům problémy. Vulgáta má v Matoušovi: „nadpodstatný“, avšak v Lukášovi 11,3 „každodenní“. Podle Jeronýma tzv. Hebrejské evangelium četlo máchár (zítřek). Zřejmě je tu třeba mít na zřeteli obojí význam, duchovní a tělesný. Pokud se „zítřek“ chápe eschatologicky, pak by mohlo jít o „chléb budoucího věku“.

Jaroslav Konopásek ve své knize Biblické studie vykládá řecké slovo epiúsios jako přicházející, nadcházející, budoucí, zítřejší, dnešní… společné všem těmto pojmům jest, že se jimi vyjadřuje čas, nikoli vlastnost či jakost… Přídavné či vlastně podstatné jméno epiúsa má obojí význam dnešní i zítřejší; v literatuře mimobiblické jsou doklady, kde prostě znamená nadcházející, blížící se – a podle toho, kdy mluvíme, zda ráno či večer, doplníme si: tento den či příští den. [1]

Jinými slovy, když prosíme za náš denní chléb, není to jen prosba o naše hmotné potřeby, ale i o chléb budoucího věku. Ježíš používá výraz chléb v podivuhodné souvislosti. Při rozhovoru s kananejskou ženou označil uzdravení a osvobození od démonů doslova jako chléb dětí (Mt 15,26; Mk 7,27; Kraličtí: chléb synů). Je to chléb moci přicházejícího věku. Je to chléb, který potřebujeme jak my sami, tak naše okolí denně jíst. Uzdravení a zázraky mají být naším každodenním životním stylem.

Dále je to chléb dětí, což znamená dvojí: především je to dar pro smluvní Boží lid, ale také, že to je dar pro ty, kteří mají vlastnosti dětí – tedy především jednoduchost a důvěru jako děti. Potřebujeme se naučit chodit v Božím království jako dospělí synové a dcery, kteří vstupují do svého dědictví (viz Ga 4,1-7). Dospělí synové nejsou dětinští, ale v určitých aspektech jednají jako děti.

Vraťme se ještě k vidění kanoucího medu z nebe a podívejme se na význam medu. Máme následovat Ježíše, o kterém je psáno: Bude jíst máslo a med, aby uměl zavrhnout zlé a zvolit dobré. (Iz 7,15) Mléko a med je strava zaslíbené země. Máslo nebo smetana (tak překládá ČEP) představují důvěrný, vřelý a láskyplný vztah s Bohem (viz Pís 4,11; 5,1). Med představuje následující:

  • Moudrost – Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká. Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena. (Př 24,13-14)
  • Hospodinovu bázeň a rozhodnutí – Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí (ČEP: řády) jsou spolehlivá i spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve. (Ž 19,10-11)
  • Hospodinova slova – Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. (Ž 119,103; též: Ez 3,3; Zj 10,9-10)
  • Laskavá slova – Laskavá slova jsou jako plástev medu, sladká pro duši a uzdravení kostem. (Př 16,24)

Vyhlížejme a očekávejme prolamování Boží dobroty a moci z přicházejícího věku. Vedle proseb za naše denní potřeby si také žádejme denní chléb budoucího věku. Jezme smetanu důvěrného vztahu s naším Pánem a med jeho bázně a Slova. Jezme sladký med Pánovy laskavosti a dobroty. To nás též vyzbrojí pro nadcházející dny a učiní mocnými nástroji Božího království v jeho ruce.

[1] Jaroslav Konopásek: Biblické studie, Odbor spolku EVANGELICKÁ JEDNOTA Žižkov, Praha, 1929, s. 15. 24.

Tomáš Korčák, 2012, 2022