PROROCKÁ SLUŽBA A MÍSTNÍ SBOR

V době sametové revoluce jsem bydlel v centru Prahy nedaleko Václavského náměstí. Účastnil jsem se převratových shromáždění, procházel ulicemi a vnímal novou atmosféru očekávání a naděje. Svobodně diskutující hloučky, radost, vřelost, avšak zpočátku i obavy, jak vše dopadne. Často jsem chodil ulicemi, pozoroval davy lidí a modlil se za ně. Všichni potřebují Ježíše. Viděl jsem množství jedinců, kteří potřebují přijmout záchranu v Kristu. Po několika týdnech takovýchto modlitebních procházek se mi najednou změnil úhel pohledu. Místo jednotlivých lidí v zástupech jsem viděl místní sbory. Když jsem se modlil, viděl jsem všude potřebu místních sborů. Jako Boží odpověď na množství nespasených lidí jsem začal vnímat místní církve. A toto vidění mne neopustilo ani do dneška. Je to hluboké vnímání potřeby zdravých místních sborů pro tento národ (a jistě to platí i pro všechny ostatní národy), které vpálil do mého ducha Duch svatý při modlitbách.

Když Ježíš viděl zástupy, vnímal jako hlavní jejich potřebu, aby jako ovce měli pastýře. Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu. Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost. (Mt 9,35-10,1; srov.: Mk 6,34; L 10,1-3) Vyzývá učedníky, aby se za potřebu pastýřů modlili a jako první odpověď na jejich modlitby vysílá je samotné. Jeho vize velké žně souvisí s naplněním „ovčí” potřeby pastýřů, což se po Letnicích dělo skrze místní církve. I dnes je zoufalá potřeba pastýřů a místních sborů.

Místní církve jsou tvořeny nedokonalými lidmi, a pastýři (a též všechny ostatní služebnosti) jsou také hliněné nádoby. Apoštol Pavel říká: Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás. (2K 4,7) Právě tato „hliněnost” nás může vést k pokoře, anebo k pohoršení, které se může projevit hořkostí či přímo vzpourou. Nemluvím o vědomých hříších, ale o „hliněnosti” různých slabostí a nedokonalostí.

Apoštolové a pastýři mají přímo v popisu své práce vidění místních církví, i když by tuto potřebu měly jasně vidět všechny zralé služebnosti. Myslím, že největší sklon k nezávislosti se může nacházet v evangelizační a prorocké službě. Z Božího pohledu je to jistě nesmyslné a nezralé jednání. Všichni jsme součástí těla a máme jednu hlavu. Všechny služebnosti mají budovat místní církve, ze kterých se pak šíří Boží království do celé společnosti.

Cesta od prorockého či evangelizačního daru do zralé služebnosti může být dlouhá mnoho desítek let a ne každý prorokující je prorokem. Pokud však v prorocké a evangelizační službě není zjevení důležitosti místní církve jako houslový klíč před skladbou, pohybuje se často tato služba mimo záměr Království. Taková služba nese většinou rysy vyjímečnosti, samoúčelnosti, samolibosti a osamocenosti. To pak tuto službu diskredituje, ačkoli ji ve správné podobě zoufale potřebujeme.

Tato nebezpečí číhají i na jiné služby v církvi, např. službu chval či různé evangelizační hudební skupiny. Věřím, že na skupině Delirious? bylo takové mocné pomazání právě proto, že všichni hudebníci byli duchovně zakořeněni ve svých místních církvích a měli důvěrné vztahy se svými pastýři. Byla to pro ně též velká ochrana a pomoc.

Jedním z nejúžasnějších příkladů prorocké služby je Ageus a Zacharjáš: Tu prorokoval prorok Ageus a Zacharjáš, syn Idův, proroci, Judejcům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele nad nimi. Tehdy povstali Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a dali se do budování domu Božího v Jeruzalémě a s nimi Boží proroci, kteří je povzbuzovali (posilovali, podpírali). (Ezd 5,1-2)

Izraelci, kteří se vrátili z babylonského zajetí, se nechali zastrašit svými protivníky a zastavili práci na obnově Jeruzalémského chrámu. Čtrnáct let práce stála a Izraelci byli v ochromení, zklamání, vině, odsouzení, hořkosti, malomyslnosti a odrazení. Duch svatý však jednal skrze prorockou službu Zacharjáše a Agea a Boží dílo bylo znovu obnoveno a dokončeno. Vůdce Zerubábel a velekněz Jéšua znovu povstali v odvážném vedení lidu. Boží proroci stáli při svých vedoucích a posilovali je, aby naplnili vizi, kterou jim Bůh dal.

Proroci tak byli podobni Áronovi a Chúrovi, kteří podpírali Mojžíše (viz Ex 17,8-16).Když Mojžíšovi ruce ochably, vzali kámen a položili pod něho, aby se na něj posadil, a Áron a Chúr podpírali jeho ruce jeden z jedné a druhý z druhé strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. (12) Všimněte si, že neodtáhli vůdce ke kameni, ale přinesli kámen k vůdci! To je důležitý princip podpůrné služby a též důležitá součást přímluvné a prorocké služby. Prorocká služba začíná přímluvou (viz Gn 20,7). Skutečná prorocká služba podpírá ruce vůdců, takže vytrvají ve svých zápasech a naplní od Boha určené úkoly.

Bůh chce obnovit v místních církvích zdravou prorockou službu, vycházející z vnitřního nasycení Boží láskou, která bude dodávat povzbuzení a odvahu jeho lidu v zápasech (viz 1K 14,3) a která bude podpírat vedoucí. Prorocká služba je kněžskou službou, která stojí před Boží tváří, slyší od Boha a předává slova povzbuzení a odvahy posvěcenému Božímu lidu (viz Dt 20,1-4).

Ageus tedy v roce 520 př. Kr. prorokuje k vedoucím a všemu Božímu lidu. Asi necelý měsíc po začátku Ageova prorokování Boží lid povstává, znovu poslouchá Hospodina a místo strachu z nepřátel se bojí živého Boha. Vedle Agea začíná prorokovat Zacharjáš. Aby Boží dílo bylo dobře vykonáno, Pán musí jednat s hlavními vůdci. V 3. kapitole Zacharjáše Bůh jedná s veleknězem Jóšuou a ve 4. kapitole specificky mluví k vůdci Zerubábelovi.

Zacharjáš vidí velekněze Jóšuu, jak ho satan obžalovává a jak je oblečen do špinavých šatů (viz Za 3,4-5). Když nechodíme v Božím povolání, jsme pod odsouzením a vinou. Pán tedy musel jednat s vinou, odsouzením a posvěcením mysli Jóšuy na počátku jeho obnovené služby. Vždyť 14 let nedělal plně, co měl!

Dále přichází mocné prorocké povzbuzení k vůdci Zerubábelovi, který se také nechal zastrašit a překážky viděl jako nepřekonatelné hory(viz Za 4,6-10) Zerubábel potřeboval povzbuzení, aby spoléhal na Božího Ducha a Boží milost, nebál se překážek, šel proti odrazení, a nejen započal dílo, ale také je v Božím Duchu dokončil.

Judští starší stavěli a dařilo se jim za prorokování proroka Agea a Zacharjáše, syna Idova. Pak dostavěli a dokončili z nařízení Boha Izraele a z nařízení Kýra i Dareia i Artaxerxa, krále perského. (Ezd 6,14) Podpora a povzbuzování proroků vedla k vytrvalosti, odvaze, zdaru a dokončení Božího domu.

Myslím, že prorockou službu na některých místech naší země diskreditují samotní proročtí lidé. Nacházíme zde mnoho tělesnosti, pýchy a nezávislosti. Mám za to, že to je především pro chybějící houslový klíč skladby Božího království, kterou máme zahrát a to je chybějící vidění zásadní důležitosti nedokonalých místních sborů a klíčové roli hliněných vedoucích místních sborů.

Vedoucí místních sborů však zase potřebují vítat prorockou službu, žádat ji od Boha a dávat jí biblické hranice, neboť bez prorockého povzbuzování mnohé Boží cíle nedosáhneme. Pouze božská nadpřirozená prorocká služba zlomí moc odrazení, kterou chce nepřítel Boží lid zastavit. Prorocká služba je nadpřirozená injekce odvahy a rozhodnosti činit Boží vůli. Žádejme si od Boha prorockého Ducha, vždyť prorocká služba musí být i v základech církví: Byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš, v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu; v něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu. (Ef 2,20-22)

Mimochodem: porozumění důležitosti místního sboru a osobního zapojení v něm je klíčové pro každého křesťana, ať má jakoukoliv službu, dar a povolání!

Tomáš Korčák, 2011, 2021