CO MÁME DĚLAT? Dvanáct rad pro nově narozené Boží dítě podle druhé kapitoly knihy Skutků apoštolských.

Téměř před dvěma tisíci lety se v Jeruzalémě o židovském svátku Letnic udála pro lidstvo veliká a významná skutečnost. Učedníci Ježíše Krista, kteří se spolu jednomyslně modlili, byli naplněni Duchem svatým. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vítr. Učedníci začali v jiných jazycích chválit Boha a vyšli s touto radostnou zkušeností ven do ulic. Hluk a rozruch, který Duch svatý způsobil, přitáhl veliké množství lidí, kteří se účastnili slavnosti Letnic. Žasli a divili se. Z úst učedníků slyšeli o velikých věcech Božích, a hlavně viděli jejich nadšení a radostné naplnění. Někteří se jim posmívali a nazývali je opilými. Apoštol Petr se chopil slova a vysvětlil všem, co to má znamenat. To není opilost vínem, ale Duch svatý. Bůh již dávno zaslíbil, že vyleje na svůj lid Ducha svatého. Co tomu však přecházelo?

Bůh – Stvořitel nebe i země poslal na svět svého Syna, aby každý člověk měl možnost přijít k Bohu a být zachráněn. Každý totiž zhřešil a dostal se do izolace od Boha. Mzdou za hřích je smrt a tuto mzdu musí každý člověk zaplatit. Tuto beznadějnou situaci vyřešil Bůh tím, že mzdu hříchu zaplatil svou smrtí Ježíš Kristus. Ježíš Nazaretský, muž od Boha potvrzený znameními a zázraky, byl mučen a ukřižován. Smrt ho však nemohla držet ve své moci, neučinil totiž žádný hřích. Bůh ho proto vzkřísil a zprostil bolestí smrti. Vzkříšený Ježíš je Zachráncem, Pánem a sedí po pravici Boha. Vylil Ducha svatého a vy můžete vidět i slyšet jeho působení.

Lidé, kteří slyšeli slovo o Ježíši, byli dotčeni ve svém srdci. Ptali se apoštolů: „Co máme dělat?“ Jestliže se i tebe dobrá zpráva o Ježíši dotýká, jestli toužíš po tom, aby Bůh i tvůj život zachránil a jestliže se chceš stát Ježíšovým učedníkem, pak čti následující řádky. Nemají ti být břemenem příkazů, které nyní musíš splnit, ale mají ti pomoci vejít do svobody a radosti, kterou působí Duch svatý. Následovat Ježíše, být jeho učedníkem je něco radostného i dobrodružného a já ti to vřele doporučuji. Nezapomeň však, že je to rozhodnutí na celý život.

1. Vyznávání hříchů 

Učiňte pokání… (Sk 2,38)

Slovo pokání nám v dnešní době již mnoho neříká. V původním jazyce Bible znamená: Změňte svoje smýšlení a žijte podle toho. Žil jsi bez Boha a Bůh ti nyní nabízí nový věčný život. Změň svoje smýšlení tak, že uznáš svůj život bez Boha jako hřích, za který zasloužíš smrt. Přijmi Ježíšovu zástupnou smrt pro sebe a udělej rozhodnutí, že Ježíš bude nyní tvým Pánem. V této důležité chvíli ti může pomoci následující modlitba. Řekni ji Bohu nahlas a upřímně.

„Pane Ježíši, uznávám, že za své hříchy zasloužím smrt. Protože jsi mne miloval, zemřel jsi za mne a zaplatil tím mzdu hříchu. Přijímám od tebe jako dar odpuštění všech mých hříchů a nový život. Děkuji ti, že jsem nyní zachráněn od věčného zahynutí a mám věčný život. Věřím, že jsi vstal z mrtvých a že mne miluješ. Chci nyní žít s tebou a pro tebe, proto tě přijímám jako svého Pána. Chci od této chvíle dělat jen to, co si přeješ ty.“

Jestliže jsi celým svým srdcem stál za slovy této modlitby, stal ses Božím dítětem. Narodil ses do Boží rodiny. Stal ses učedníkem dobrého Mistra, kterým je Ježíš Kristus. Nejsi mistrem, ale od svého Mistra se učíš žít. Učedník, zvláště na začátku, dělá mnoho chyb, má však v sobě touhu být vyučen a co nejvíce se svému Mistrovi podobat. Své smýšlení i své jednání budeš tedy stále proměňovat a připodobňovat Ježíši. Když tě tvé srdce usvědčí, že děláš něco nedobrého, nebo když v něčem znovu upadneš, vyznej to Bohu jako hřích, odděl se od toho a přijmi odpuštění. Také je důležité, abys s někým konkrétně vyznal Bohu jednotlivé hříšné činy vykonané za starého života a oddělil se od všech hříšných vazeb. To ti přinese uvolnění a osvobození od mnohých problémů.

Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. (1J 1,9) Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. (Jk 5,16) … a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu. (He 10,17)

2. Ponoření do Ježíše 

… a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů… (Sk 2,38)

Slovo křest v dnešní době ztratilo svůj původní význam. Křest znamená ponoření. Není to tedy nějaké magické kropení nemluvňátka, ale ponoření člověka, který změnil své smýšlení a uvěřil v Ježíše. Křtem vyznáváš přechod z jedné oblasti do druhé. Nyní je tvým Pánem Ježíš, který ti odpustil všechny tvé hříchy a dal ti nový život. Ztotožňuješ se s Kristovou smrtí a vzkříšením. Jsi tedy nyní mrtvý pro hřích, svět i ďábla a žiješ pro Boha. Křest je pohřeb starého člověka. Veřejně vyznáváš, že končíš se starým způsobem života a začínáš nový.

Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. (Ř 6,3-4)

Každý den si připomínej, pro co jsi mrtvý, a pro co nyní žiješ. Počítej se skutečnostmi, které jsi ve křtu vyznal a vyznávej je i svými ústy.

Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,11) S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19-20)

3. Naplnění Duchem svatým

… a přijmete dar Ducha svatého. (Sk 2,38)

Každého, kdo se znovuzrodil, chce Ježíš naplnit svým Duchem. Duch svatý tě pak bude vést, vyučovat a povzbuzovat. Připomínej si vždy jeho blízkost a hledej jeho pomoc. Nejdříve však požádej Ježíše, aby tě Duchem svatým naplnil. Pak ve víře tento dar přijmi. Ducha svatého, stejně jako vítr, nemůžeme spatřit, můžeme však vidět jeho projevy. Jestliže jsi přijal plnost Ducha svatého, dostal jsi i nadpřirozený modlitebný jazyk. Proto otevři svá ústa a podobně jako učedníci o Letnicích začni mluvit v jiných jazycích, jak ti Duch svatý dá vymlouvat.

Ježíš zvolal: Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! (J 7,37-38)

Může ti být pomocí, když se s tebou bude někdo z věřících modlit a vloží na tebe své ruce. V Efesu apoštol Pavel vedl skupinu lidí ke Kristu. Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali. (Sk 19,5-6) Nenech si zpochybnit a vzít od ďábla to, co jsi přijal od Ježíše.

4. Oddělení se od hříchů světa 

Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! (Sk 2,40)

Boží království je diametrálně odlišné od tohoto světa. Sám Ježíš řekl: Mé království není z tohoto světa. (J 18,36). Tato dvě království se liší ve svých hodnotách, myšlení, mluvení i chování. Bible nazývá svět královstvím temnoty a jako boha tohoto světa odhaluje ďábla. Boží království je všude tam, kde lidé uznávají Ježíše jako svého Krále a kde se mu podřizují. Odděl se tedy od všeho hříšného a převráceného, od všeho, co odporuje Božímu slovu. Proměňuj svoje smýšlení a nazírání podle Božího vzoru zjeveného v Bibli. Tím budeš uschopňován přijímat a prožívat stále více Boží dobroty i lásky.

Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života – není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost. (1J 2,15-17) Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě. (Fp 2,14-15)

5. Poslušnost 

… radostně přijali jeho slovo… (Sk 2,41)

Jestli jsi ochotně a rád přijal to, co ti říká Bůh, pak se to nyní projeví na tvém jednání. Ježíš říká: Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. (J 14,15) Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. (Jk 1,22)

Svojí poslušností Božího slova dáváš Bohu příležitost, aby mohl jednat ve tvém životě a otvíráš se jeho lásce. Ježíš dále říká: Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. (J 15,10)

6. Vztah k Božímu slovu 

Vytrvale zůstávali v učení apoštolů… (Sk 2,42)

Pro svůj duchovní život a růst nutně potřebuješ výživu Božího slova, stejně jako nemluvně potřebuje mateřské mléko. Buď žádostivý po této stravě a pros Ducha svatého, aby tě uváděl do pravdy Božího slova. Začni nejdříve číst Nový zákon. Jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně. (1Pt 2,2)

Pravý a pravdivý učedník Ježíše Krista zůstává v Božím slovu, to znamená, že ho má ve svém srdci a žije ho! Ježíš řekl: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (J 8,31-32)

Jak máš správně uchopit Bibli, abys z ní měl co největší užitek? Následuje pět prstů k uchopení Bible:        

Vedle osobního studia je velmi důležité pravidelné vyučování Písma ve společenství, kde je Boží slovo autoritou.

7. Vztah ke společenství 

Vytrvale zůstávali … ve společenství… (Sk 2,42)

Konečným cílem dobré zprávy o Ježíši je přivést nás do společenství s Bohem a do společenství s druhými křesťany. Apoštol Jan píše: Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. (1J 1,3) Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1J 1,7)

Církev jako společenství znovuzrozených křesťanů je přirovnána k tělu, jehož hlavou je Kristus. Každý orgán v těle má své nezastupitelné místo. Také TY máš své nezastupitelné místo v těle Kristově, a proto pečlivě hledej společenství, kde bys měl svůj duchovní domov.

Jestliže chceme udržovat oheň, musí být uhlíky spolu, ne odděleně, aby nevyhasly. Život ve společenství znamená určitý závazek vůči druhým, neboť láska Kristova nás spojuje. Společenství věřících je také rodinou, která má společného milujícího Otce v nebesích. Zde můžeš najít povzbuzení, pomoc a vyučení. Tady také můžeš pomáhat druhým. Nezapomeň, že:Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35)

Svůj duchovní domov však nehledej v takovém společenství, kde se lidé nevedou ke znovuzrození, k životu pod autoritou Božího slova a ke svatosti. Jen Boží slovo v sobě obsahuje život, nikoliv lidské tradice, názory či filozofie.

8. Stolování a Večeře Páně 

Vytrvale zůstávali … v lámání chleba… (Sk 2,42)

Vedle shromáždění celé církve má své nezastupitelné místo i scházení se v malých domácích skupinkách. Zde první učedníci společně stolovali, chválili Pána, modlili se a sdíleli o Boží slovo. Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce. (Sk 2,46) Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše. (Sk 5,42)

Existuje orientální obyčej, že pokud s někým jíš, zavazuješ se mu tím k věrnosti. Společné stolování buduje vzájemné vztahy. (Není zde myšleno nějaké náročné vyvařování, ale prosté lámání chleba). To, co se děje v domácnostech věřících je také mocným svědectvím pro neobrácené lidi v okolí. Lámání chleba vedle společného stolování může také znamenat slavení památky poslední večeře Ježíše Krista se svými učedníky. Když máme účast na Večeři Páně, obnovujeme tím svou smlouvu s Pánem a s každým, kdo se jí účastní. Zavazujeme se tak k věrnosti Ježíši i sobě navzájem.

Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. (1K 11,23-26)

9. Modlitba 

Vytrvale zůstávali v … modlitbách. (Sk 2,42)

Modlitba je rozhovor s Bohem. Můžeš mít neustálé společenství se svým milujícím nebeským Otcem. Použij svá ústa a řekni mu vše, co máš ve svém srdci. Bůh rád vyslýchá modlitby svých dětí. Skrze modlitbu dáváme Bohu příležitost, aby jednal v našich životech i v našem okolí. Z Bible se dozvídáme, jaká je Boží vůle a pak žádáme o její naplnění. Mnoho zmůže vytrvalá modlitba. Jaké jsou základní druhy modliteb?

• Modlitbou víry žádáme o naplnění našich potřeb, popřípadě potřeb svých bližních. Tyto prosby mají být konkrétní. Ježíš řekl: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít. (Mk 11,24) O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. (Fp 4,6)

• Modlitbou vydanosti se podřizujeme Bohu a hledáme jeho vedení pro svůj život. V důvěře a odevzdanosti očekáváme na jeho Slovo. Umlkni před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. (Ž 37,7)

• V přímluvné modlitběse přimlouváme před Bohem za druhé. Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi. (1Tm 2,1)

• Modlit se můžeme svým mateřským jazykem, ale i nadpřirozeným jazykem Ducha svatého. Nebraňte mluvit jazyky. (1K 14,39) Modlitba v jiných jazycích buduje tvého vnitřního člověka. Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe. (1K 14,4)

10. Dávání 

Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval. (Sk 2,45)

Tvůj nebeský Otec je štědrý a touží tě stále obdarovávat a naplňovat tvé potřeby. Chce však, abys měl celé své srdce u něho a odrážel jeho štědrý dávající charakter. A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek. (2K 9,8) Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Mt 6,21)

Z toho, čím jsi byl obdarován, dávej druhým. Řekni jim o záchraně v Ježíši Kristu, modli se s nemocnými, dej své peníze potřebným. Dobré je dávat desátek ze svých příjmů tam, kde přijímáš duchovní potravu. Má to však být náš projev vděčnosti Bohu. Podívej se, jaké má tento čin víry zaslíbení: Přineste celý desátek do skladu, ať je potrava v mém domě. Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání, dokud nebude dostatek. (Mal 3,10) Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh. (2K 9,7)

11. Uctívání 

Chválili Boha… (Sk 2,47)

Děkuj svému nebeskému Otci za všechno, co od něj přijímáš. Chval ho a uctívej pro to, jakým je. Bůh tě velice miluje a jsi mu milý. Tvůj Pán je dobrý a milosrdný. Vyznávej mu svoji lásku, zpívej mu chvály, a to jak v soukromí, tak i ve společenství. Za všech okolností můžeš chválit svého Otce, který je věrný a stojí za svým Slovem. Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte a s vděčností zpívejte Bohu ve svých srdcích chvalozpěvy, oslavné zpěvy a duchovní písně. A všechno, cokoli činíte slovem nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu a Otci. (Ko 3,16-17)

12. Vyznávání Krista 

A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni. (Sk 2,47)

Do první církve přicházeli každý den noví lidé, aby přijali Ježíše za svého Pána. Do církve je přitahovalo to, co viděli a slyšeli. Viděli mnohé divy i zázraky skrze jméno Ježíše. Viděli radostné a šťastné křesťany a slyšeli od nich radostnou zprávu o smrti a vzkříšení Pána Ježíše Krista. Říkej i TY druhým, kdo je Ježíš Kristus a jak změnil tvůj život. Máš-li v srdci Ježíše, neukrývej ho!

Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. (Mt 12,34) Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte. (1Pt 3,15) Když víš o nejlepším lékaři, který může uzdravit smrtelnou nemoc hříchu, jistě to povíš všem, které miluješ. A Ježíš, který je v tobě, miluje každého člověka.

Na závěr: Po svém znovuzrození ses změnil. Nikoli však tvé okolí. Ďábel se bude snažit tě okrást a odvést od následování Ježíše Krista. Nezapomeň, že Ježíš je neustále s tebou skrze Ducha svatého. S ním budeš vítězit nad každým pokušením a protivenstvím. Ježíš na tuto zem přišel, abys měl hojný život!

Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. (1K 10,13) A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, kdo vás povolává; on to také učiní. (1Te 5,23-24)

Tomáš Korčák, 1992, 2022