BUĎ JAKO DÍTĚ, ABY SES STAL DOSPĚLÝM

Publikováno: Autor:

Apoštol Pavel vede křesťany do dospělosti a zralosti a říká: Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. (1K 13,11) A dále vysvětluje: Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. (1K 14,20) Jinými slovy: Abychom se mohli stát zralými, potřebujeme opustit dětinské myšlení, které je nestálé a vším lehce ovlivnitelné.

V listu Efeským to Pavel dále vysvětluje: A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby dokonale připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. (Ef 4,11-15) Dospělé myšlení vede ke zralému jednání a vše souvisí s naším zralým vztahem ke Kristu. V něm jsme zakořeněni, jemu poddáni a jím vedeni.

Děti však mají některé vlastnosti, které si potřebujeme osvojit ve vztahu k Bohu, abychom se mohli stát duchovně dospělými. Dětská důvěra, jednoduchost a pokora je rysem dospělých a zralých křesťanů! K tomu nás vede sám Pán Ježíš v evangeliích.

Přijímej Boží království jako dítě

V několika příbězích Ježíš ukazuje, čemu se máme od dětí učit. Přinášeli k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je. Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ (L 18,15-17)

Máme tedy Boží království přijímat a vstupovat do něj jako malé děti, neboť takovým patří. Co tím Ježíš konkrétně myslí? Mám za to, že Josef Kurz tuto příhodu velmi vhodně překládá a vykládá: Jednou mu maminky přinášely svá děťátka, aby jim požehnal. Když to však uviděli jeho žáci, zakazovali jim to: „Učitel je unaven, popřejte mu trochu odpočinku!“ Ale Ježíš ty maminky s dětmi přivolal k sobě a svým žákům řekl: „Jen nechte děti přicházet ke mně a neposílejte je pryč! Protože království Boží patří právě takovým lidem, kteří dovedou tak srdečně důvěřovat Bohu jako malé děti rodičům. Opravdu, říkám vám: Kdo nemá takovou dětskou důvěru v Boha a v jeho slovo, jakou mají děťátka ke svým rodičům, ten nikdy nevejde do království Božího.“ Na paralelním místě Kurz překládá: Buďte jisti tím, co říkám: Kdo nepřijde k Bohu jako malé bezmocné dítě, ten nikdy nevejde do království Božího. (Mk 10,15)

Malé děti jsou bezmocné a celým srdcem důvěřují svým rodičům. Stejně tak potřebujeme srdečně důvěřovat svému nebeskému Otci. Bez něho jsme bezmocní. Když důvěřujeme celým srdcem jeho Slovu, pohybujeme se v jeho Království.

Pokoř se jako dítě

Na jiném místě dává Ježíš další lekci: V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy největší v království Nebes?“ Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nestanete-li se takovými jako děti, jistě nevejdete do království Nebes. Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten je největší v království Nebes. A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, přijímá mne.“ (Mt 18,1-5)

Dětmi nemáme pohrdat, ale máme v nich vidět Ježíše. Nemáme se honit za lidskou slávou a velikostí, ale máme se pokořit jako malé dítě. Malé dítě nemusí honit kariéru, je šťastné se svými rodiči. Máme se stát takovými jako děti. Josef Kurz překládá a vykládá třetí verš takto: Opravdu, věřte mi: Neobrátíte-li se k Bohu a nestanete-li se tak cele závislí na jeho lásce jako malé dítě na své matce, nevejdete do království nebeského. Závislost na Bohu a důvěra v Boha je základem skutečné pokory, která nás uvádí do Božího království.

Jak se projevuje pokora u malých dětí?

  • Děti důvěřují svým rodičům. Nebojí se a nemají starosti o svůj život či o svoji budoucnost. Rodiče se o ně postarají. Nebojí se nemocí ani žádných katastrof. Nemají obavy, že nikdo neobjeví jejich talent. Děti jsou bezstarostné a pro svoji důvěru rodičům uvolněné. Důvěra je nejdůležitějším rysem dětí, ke kterému nás Kristus vybízí. Ve všem důvěřuj svému nebeskému Otci!
  • Děti spoléhají na ochranu svých rodičů. Nechrání se samy, ale nechávají se ochraňovat od rodičů.Zvláště postava otce pro ně skýtá bezpečí. Spoléhej na ochranu svého nebeského Otce!
  • Děti vše dělají s pomocí a radou svých rodičů. Nedělají vše samy. Ve světě je charakteristickým rysem nezávislost. Nezávislý člověk se chce především sám realizovat. Věřící často přejímají ze světa postoj nezávislosti a soběstačnosti a pak dělají mnoho věcí bez nebeského Otce. Musíme se stát prostými jako děti. Jemná síla, která proti tomu postupuje, je naše pýcha. Pýcha je postoj, kdy činíme vše ke své slávě. Pak nejsme schopni věřit a přijímat dary, a to dokonce ani tehdy, když o ně sami prosíme (viz J 5,41-44). Jsme ve všem zcela závislí na našem Bohu. Vše dělej se svým nebeským Otcem!
  • Děti se učí od svých rodičů a napodobují je. Uč se od svého nebeského Otce!
  • Děti se nechávají obdarovávat. Umí přijímat dárky zadarmo bez snahy se revanšovat či vše odplatit. Přijímej dary milosti od svého nebeského Otce!
  • Děti umí přiznat svoji slabost. Jsou bezprostřední a jednoduché. Přijímají své vlastní meze jako samozřejmost. Nemají z toho neurotické potíže, protože znají své rodiče. Otec podle nich umí všechno, a to jim dává jistotu. Mají-li nějaká omezení či problémy, ihned jdou za rodiči. Být pravdivým znamená pokořit se, rozeznat své hranice a přitakat jim. Buď upřímný a pravdivý před svým nebeským Otcem!
  • Děti se umí radovat z malých a v pohledu tohoto světa „bezvýznamných“ věcí. Jsou za ně vděčné. Buď za vše vděčný svému nebeskému Otci!
  • Děti poslouchají své rodiče. Ví, kde jsou doma i po káznění a případném výprasku. Poslouchej svého nebeského Otce!
  • Děti ctí své rodiče. Měj bázeň před svým nebeským Otcem!
  • Děti jsou rády se svými rodiči. Milované děti rády zůstávají u svých rodičů. Zůstávej v přítomnosti svého nebeského Otce!

Jestli chceme chodit v moci Ducha svatého a šířit Boží království se znameními, divy a zázraky, potřebujeme se v konkrétní rysech našeho charakteru stát podobnými dětem. Když se 72 učedníků vrátilo ze svých misijních cest, byli nadšeni z toho, jak Bůh jednal – kázali o přicházejícím Božím království, uzdravovali nemocné a vyháněli démony. V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.“ (L 10,21) Dětská důvěra a závislost na Bohu nám zjevuje Boží království a činí z nás mocné nástroje v Boží ruce.

Tomáš Korčák, 2006, 2021