JSEM UČEDNÍKEM JEŽÍŠE KRISTA?

Jsme povoláni k tomu, abychom byli Ježíšovými učedníky. Evangelia rozlišují mezi zástupem a učedníky (např.: Mt 13,36; 23,1). Obojí – učedníci i zástup – chtěli Ježíše slyšet, ale učedníci šli dále než zástup. Měli s Pánem osobní, důvěrný vztah. Chtěli se od něho učit a chtěli ho následovat jako svého Mistra. Také v církvi je zástup i učedníci, obě skupiny jsou věřící. Podívejme se blíže na postoje učedníků. Věřím, že Bůh touží po tom, aby každý člověk byl jeho učedníkem. Jak se tedy projevuje Ježíšův učedník?

Učedník má učednického ducha

Tou první charakteristikou učedníka je, že se učí od Mistra. Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr. (L 6,40 B21; srov.: Mt 10,24-25) To, že jsme učedníci, znamená, že se učíme a děláme chyby, ze kterých se také poučíme. Mnoho chyb, proher a porážek v minulosti nám může být výbornou školou pro další cestu. Nepromarněme svoje prohry a prosme našeho Pána, aby k nám mluvil a dal nám z nich poučení. Kdo chce mít vždy a hned vše dokonalé, nemůže být Ježíšovým učedníkem. Za tímto perfekcionalismem stojí mnoho pýchy (ale také za leností, lhostejností a nedbalostí)!

Učedníci tedy následují svého Mistra – následují Beránka, kamkoli jde (Zj 14,4). Je zde sebevydání dobrému Pánu, kterého milujeme a kterému důvěřujeme. Vždyť má s námi úmysly o pokoji a ne o zlu, aby nám dal budoucnost a naději (Jr 29,11).

Ježíš poté, co umyl svým učedníkům nohy, řekl: Chápete, co jsem vám učinil? Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem a dobře pravíte; jsem jím. Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám. Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal. Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. (J 13,12-17) Ježíš je naším příkladem, který máme následovat. Naším vzorem nejsou převrácené celebrity, ale tichý a pokorný Pán.

Na lidské rovině je učednictví mocným nástrojem růstu. Pavel si vybral Timotea za svého učedníka a svého duchovního syna. Timoteus sloužil Pavlovi jako syn slouží otci (viz Fp 2,19-22; 1K 4,14-17). Tyto úžasné božské nástroje jsou dnes většině západní církve skryty pro přehnaný individualismus, soběstřednost a panický strach ze zneužití.

Máme být učedníky a máme rozvíjet učednické vztahy s lidmi s dobrovolným a ochotným duchem. Písmo zaslibuje zvláště probuzení mezi mládeží, kde bude uvolněn generační přenos Božího požehnání. Bez učednictví však tento generační přenos nemůže být uskutečněn. David prorokuje: Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu. (Ž 110,3) Je zde popsáno úžasné povolání Boží armády, která bude mít zvláště následující charakteristiky:

• lidé v ní budou mít dobrovolného, učednického ducha
• jejich okrasou bude svatost
• prvním ovocem duchovních bojů bude mládež, která se pak také stane mocnou součástí této armády posledních dnů

Předávání toho, co do nás Bůh vložil, věrným lidem s učednickým duchem přechází jako štafeta na další generace. Tím se násobí naše pomazání a Boží dílo, které nás přesahuje, může být vykonáno. Jak i Pavel popisuje: Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné. (2Tm 2,2) Vytrvalostní běh a štafeta jsou krásným obrazem našeho života.

Učedník naslouchá

Učedník naslouchá, protože se chce něčemu od svého Mistra naučit. Má postoj proroka Izajáše, který vyznal: Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil. (Iz 50,4-5) Protože naslouchal, může něco druhým říci. Protože měl probuzené uši, mohl svými ústy podpírat, budovat a povzbuzovat.

Ten, kdo nemá učednického ducha, je plný sebe, ví všechno nejlépe, nemusí naslouchat a pak i jeho působení spíše boří a sráží. Jinými slovy – chybí mu zásadní učednický rys, kterým je pokora (viz Jk 4,6-10; 1P 5,5-6).

Učedník naslouchá a pak poslouchá – jedná podle slyšeného. Nestačí však jenom slyšet, je nutné také podle toho činit. Rozdíl mezi člověkem, který staví na písku a člověkem, který staví na skále, není víra v Boha, ale poslušnost. Ježíš v podobenství o stavitelích v Matoušovi 7,24-27 nemluví o rozdílu věřících a nevěřících, ale o rozdílech mezi věřícími. Mluví o lidech, kteří slyšeli Slovo (chodili tedy do synagogy, kostela nebo modlitebny), a buď podle něho jednali, nebo nejednali. Proto také Ježíš řekl učedníkům: Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. (J 13,12-17) Nestačí jen vědět, je zapotřebí to, co nám Pán říká, činit!

Naslouchání je klíčový postoj pro všechny naše vztahy. Především se však potřebujeme naučit naslouchat svému Bohu. Vzorem nám v tom může být chlapec, ze kterého se díky naslouchání stal mocný prorok. Jedná se o Samuela, který se již od dětství modlil: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší. (1S 3,9-10 ČEP)

Otcové a matky, kteří mají učednického ducha podle Izajáše 50,4-5, si mohou nárokovat i následující zaslíbení pro svoje děti: Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky a hojný bude pokoj tvých synů. (Iz 54,13) Rodiče jsou vzorem pro své děti i v učednickém duchu.

Učedník má důvěrný vztah s Ježíšem

Zástup slyšel podobenství, ale nerozuměl jim. Ježíš jim to často ani neusnadnil. Učedníci se však v soukromí ptali Ježíše na výklad a on právě v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval (Mk 4,34). Rozdíl mezi zástupem a učedníky je právě v tom soukromí. Ježíš chtěl, aby se všichni lidé ze zástupu Boha ptali na smysl a rozvíjeli tak s ním důvěrný vztah. To je také důvod, proč Bůh v Písmu mluví v podobenstvích a někdy i v hádankách. Potřebujeme Ducha svatého; on je nám tak blízko a je připraven k nám mluvit.

Ježíš byl omezen svým tělem, proto si vybral jen dvanáct svých učedníků. To je však vzor pro nás všechny ostatní. Každý může být nyní učedníkem vzkříšeného Pána, který skrze Ducha svatého již není omezen svým tělem. Podívejme se, k čemu Pán ustanovil své učedníky: Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium a aby měli pravomoc vyhánět démony. (Mk 3,14-15) To první je, aby byli s ním – což je pozvání do důvěrného vztahu. Otevíráme mu své srdce dokořán, poznáváme jeho lásku, jeho srdce a jeho záměry a stáváme se jeho milovníky. Z toho pak vychází naše služba Bohu. Fyzické učednictví však zůstává početně stále omezeno na jednotlivce.

Učedník rozumí skrytosti

Náš Bůh přebývá ve skrytosti. Izajáš vyznává: Ty jsi vpravdě skrývající se Bůh. (Iz 45,15 PSP) Důvěrný vztah s Pánem rozvíjíme v soukromí, kde nás nikdo nevidí, jenom on. Rozjímáme nad Božím slovem, modlíme se, uctíváme Boha, mluvíme v jiných jazycích, sloužíme druhým, sdílíme se s evangeliem… kvůli Pánu samotnému.

Ježíš řekl v Kázání na hoře: Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. (Mt 6,6) Nebeský Otec již je na skrytém místě připraven mít s tebou důvěrný vztah. Touží po tobě. Chce ti naslouchat a chce, abys mu i ty naslouchal. Hospodin ti zaslibuje: Budu mu věnovat pozornost (Oz 14,8 PSP).

Skrytost je důležitým prvkem Božího království. Je to hodnota, která je naprosto cizí tomuto světu. To je jeden z důvodů, proč Ježíš vyslovil šokující prohlášení: Co je mezi lidmi vysoce hodnoceno, je před Bohem ohavností. (L 16,15 PSP) Rodní bratři Pána Ježíše měli toto světské smýšlení a tak mu radili: Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce-li být znám na veřejnosti. Činíš-li tyto věci, ukaž se světu. (J 7,4) Ježíš tyto lidské rady odmítnul, Písmo je označuje jako projev nevěry. Vždyť víra se opírá o skryté, neviditelné skutečnosti, proto nemusíme jednat unáhleně (viz Iz 28,16), proto nemusíme hledat pomoc mocných (viz Ž 118,6-9;146,3) a proto se vůbec nemusíme opírat o pouhé tělo (viz Jr 17,5-6).

Na podzim můžete v lese vidět nádherné houby. Jsou vidět již z daleka. Červené s bílými puntíky. Když je však utrhnete a sníte, otrávíte se. Jsou to muchomůrky. Jsou podobné reklamě a slávě tohoto světa. Lidé se v tomto světě rozhodují podle toho, co vidí jejich oči a co slyší jejich uši.

Povstává však Boží lid s učednickým duchem, který zná hodnotu skrytého místa a hlubokých kořenů a základů, které nejsou vidět. Takoví lidé obstojí ve všech zkouškách, protože nejsou vedeni davem, zástupem, veřejným míněním nebo chvilkovou módou, ale samotným Pánem a hodnotami, které hluboko do našeho srdce vkládá. Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce. (Jr 17,7-8)

Pro to, co hýbe tímto světem, má Pán jednoduché hodnocení: Je to ohavnost! Bohem hýbou jiné věci: milosrdenství, právo, spravedlnost, pravdivost, soucit, láska, věrnost… Jsou to všechno vlastnosti, které buď máme, nebo je nemáme. Buď je žijeme i v soukromí, kde nás nikdo nevidí, nebo jen budíme na veřejnosti prázdný dojem, který po nějaké době vyprchá jako voňavka.

Učedník je věrný v malém

Porozumění skrytosti souvisí s naší věrností v malém. Ježíš řekl: Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství? A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? (L 16,10-12) Věrný v malém mimo jiné znamená být věrný ve spravování svých financí. Jakožto učedník Ježíše Krista je chci moudře spravovat a ne jen vlastnit. Patřím se vším, co jsem a co mám, svému Pánu.

Elíša mnoho let prakticky sloužil Elijášovi jako učedník (viz 1Kr 19,19-21; 2Kr 3,11). Byl věrný v cizím – ve službě jiného služebníka. To ho připravilo na mocnou vlastní službu! Byl hladový po Bohu, a proto v určený čas obdržel dvojnásobný díl Elijášova ducha (viz 2Kr 2,1-14). Elíšův učedník Gechází si však nestřežil své srdce, nebyl věrný a skrze mamon zmařil svůj život (viz 2Kr 5,20-27).

Být věrný v malém znamená věřit v moc činností, služeb, slov, darů, modliteb a postojů, které jsou před Bohem velice ceněny. V očích tohoto světa mohou být malé, směšné, nepatrné a bez efektu. Vy však víte, že zasíváte malé semínko, ve kterém je mocný božský život a které přinese velkou úrodu. Vždyť Boží království je podobné hořčičnému zrnu (viz Mt 13,31-32; 17,20)!

Učedník zůstává v Božím slovu

Ježíš dále popsal skutečného učedníka: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (J 8,31-32) To je něco více, než si jednou za týden přečíst kousek z Písma nebo jednou denně jeden veršík. Zůstávat ve Slovu znamená, že se Boží slovo stane pokrmem pro našeho ducha. Není to o množství přečteného, ale o skutečném setkání s Duchem a mocí Písma. Vysvobozuje nás poznání pravdy, které přichází jako zjevení, když zůstáváme v Božím slovu.

Apoštol Pavel vyzývá: Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. (Ko 3,16) To znamená, že v nás může přebývat i chudě. Boží slovo čteme, rozjímáme nad ním, modlíme se ho, vyznáváme ho a především ho činíme a to vše ve společenství s Duchem svatým. On je autor a on nám chce Písma otevírat.

Pak z Bible načerpáme povzbuzení k trpělivosti, naději a uschopnění pro další cestu. Pavel to popisuje následovně: Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději. Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. (Ř 15,4-6)

Učedník má lásku k druhým

Učedník miluje druhé jako jeho Mistr. Ježíš řekl: Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,34-35) V čem je nové toto přikázání? Vždyť již ve Starém zákoně jsme vyzýváni: Miluj svého bližního jako sebe samého. (Lv 19,18) To vše platí, ale úroveň je mnohem vyšší – milovat druhé jako Ježíš! Ježíš je v tobě se svojí obětující se a dávající láskou. On tě uschopňuje odpouštět, milovat, dávat… To je jeden z hlavních rysů Kristova učedníka.

Učedník nese ovoce

Ježíš řekl: Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky. Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. (J 15,7-10)

Boží slovo v nás a uvědomování si Boží lásky a přízně způsobuje, že naše modlitby jsou naplněné. Poznáváme Boží záměry a modlíme se jeho touhy a on naše prosby vyslýchá. Tím je oslaven! Zodpovězené modlitby oslavují Boha a uvolňují mnohé ovoce. Nezapomeňte, že dobrý strom nese dobré ovoce a že ovoce roste a zraje postupně. Naším ovocem je vykonání toho, k čemu nás Bůh povolal. Je to také ovoce ducha, kterým je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání (Ga 5,22-23).

Učedník získává další učedníky

Církev by měla být společenstvím učedníků Pána Ježíše Krista, kteří získávají další učedníky. Ježíš povolal své učedníky (rybáře) slovy: Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí. (Mk 1,17)

Po svém vzkříšení Ježíš vyslal všechny své učedníky: Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. (Mt 28,18-20) Doslova je zde řečeno dokonce všechny národy získávejte za učedníky (PSP).

Bůh chce učinit nemožné i v našem národě a chce si použít to, co máš – tvoje talenty, dary a vlastnosti. Tak jako rozmnožil pět chlebů a dvě ryby a nasytil jimi mnohatisícový zástup (viz Mt 14,19), tak chce i skrze vděčnost rozmnožit tu trošku, kterou máš ty a obdarovat skrze tebe tvoje okolí. Věříš v moc hořčičného zrna? Nejsi tím zrnem ty sám?

Učedník spočítal náklady

Za Ježíšem šly veliké zástupy, on se k nim obrátil a mluvil o podmínkách učednictví. Mluvil o tom, kdo může a kdo nemůže být jeho učedníkem. Jakoby chtěl tu širokou cestu zúžit.

Čteme: Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim: „Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby? Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, a říkali by: ‚Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.‘ Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je-li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci? Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem. Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“ (L 14,25-35)

Jestliže chceš následovat Ježíše, je potřeba, aby sis napřed sedl a spočítal náklad. Můžeš jít do boje proti dvojnásobné přesile? Máš vše potřebné nejen pro nadšený začátek, ale i pro dokončení stavby? Máš trpělivost pro dlouhodobý vytrvalostní běh svého života?

Jestliže budeš upřímný, pak musíš odpovědět, že na to nemáš. A to je přesně místo, kam tě chce Pán dovést. Nepůjde to z tvých vlastních sil a zdrojů. Půjde to jedině z moci, schopností a zdrojů Božích. A ty jsou neomezené a pro tebe připravené! Je to Kristus v tobě! Svůj životní běh můžeš v plnosti naplnit pouze jako sebevydaný Kristův učedník.

Kdo tedy může být Ježíšovým učedníkem:

• Kdo má v nenávisti nezdravé vztahy (nemá druhého člověka nebo i vlastní duši na prvním místě místo Boha).
• Kdo jde za Ježíšem a nese svůj kříž.
• Kdo nemá své srdce u majetku.

Jenom tehdy, když naplníš Ježíšovy podmínky učednictví, můžeš dokončit stavbu, vyhrát válku a budeš slaný. Nejde o to jenom něco v nadšení začít, ale i dokončit, jak i říká Šalomoun: Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. (Kaz 7,8 ČEP) Pokud nejsme trpěliví, bereme vše do vlastních rukou a hledáme světská a tělesná řešení. Vše však potřebujeme činit z Božích sil, schopností a moudrosti, jinými slovy – máme být v pokoře zcela závislí na Bohu.

Ale také nejde jen o to věci jen nějak dokončit, ale dokončit je tak, jak jsme je započali – v Bohu. Proto Pavel vytýká Galatským: To jste tak nerozumní? Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem? (Ga 3,3) Boží dílo dokončovali tělesným nebo světským způsobem.

Následuj Pána rozhodně a bez podmínek. Na závěr si přečtěme o setkání Ježíše se třemi lidmi, kteří chtěli být jeho učedníky: Když šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „Pane, dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží svou ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“ (L 9,57-62)

První měl úžasné vyznání, ale bez vnitřního obsahu. Ve zkouškách, strádání a sebeodříkání by toto vyznání neobstálo. Druhý chtěl Pána následovat, ale až mu zbyde čas. Tradice a veřejné mínění pro něj byly důležitější. Třetí byl až příliš svázán vzpomínkami a nezdravými duševními pouty se svojí minulostí, příbuznými a přáteli. Nelze se neustále ohlížet na svoji minulost a přitom chtít ve svém životě zorat, zasít a sklidit úrodu. Musíme hledět dopředu, jinak brzy zakopneme nebo zryjeme brázdu nakřivo.

Jsou před námi veliké výzvy a máme úžasná zaslíbení. Povstává armáda nedokonalých, ale sebevydaných učedníků, kteří se chtějí učit od svého Mistra a v důvěře ho následovat, kamkoli je povede. Zmocněni Bohem jako Kristovi učedníci naplníme svoje určení a budeme nástroji, které mocně zjeví Boží slávu. Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin. (Jl 2,21 ČEP) Neboť země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře. (Abk 2,14)

Tomáš Korčák, 2017, 2021