JEŽÍŠOVY OTÁZKY ZAMĚŘENÉ NA VÍRU

Mnoho věcí v našich životech není automatických. Pán nám pomáhá k víře, abychom mohli plně uchopit své dědictví, které máme darováno v Kristu. Ježíš často dával svým posluchačům otázky, aby sami dokázali najít odpovědi a poznali, co je v jejich nitru. Následuje sedm Ježíšových otázek z evangelií, které nám pomohou poznat, jestli Bohu věříme.

1. Proč si děláš starosti?

Spolehnout se na Hospodina a důvěřovat mu ve všech svých záležitostech je základem křesťanského života, vždyť spravedlivý z víry bude živ (Ř 1,17; Ga 3,11; Heb 10,38; Abk 2,4). Opakem je životní styl nevěry, starostí a úzkostí. Žijí tak pohané, avšak též mnoho křesťanů. Ježíš dokonce klade srdce zatížené starostmi každodenního života na roveň opilství a obžerství (viz L 21,34). Starosti jsou velmi „lepkavé“ a zcela zastíní náš pohled na živého Boha. Musíme s nimi rázně zacházet – doslova mrštit či naházet prudkými pohyby na Pána, neboť mu na nás záleží (viz 1Pt 5,7). Potom už jen ve víře děkujme a v pokoji důvěřujme, že se Pán o nás postará (viz Fp 4,6). Ježíš říká svým učedníkům s údivem: „Proč si děláte starosti o svůj život, co budete jíst a pít a co si obléknete?“ Vyzývá je, aby pozorovali nebeské ptáky a polní lilie v přírodě. Když se Bůh stará o ně, což teprve o své děti? Proč si děláš starosti? (Mt 6,28)

2. Co chceš?

Slepého Bartimea se Ježíš ptá: Co chceš, abych ti učinil? (Mk 10,51; L 18,41; Mt 20,32) Naše modlitby a žádosti mají být konkrétní. Máme mít jasno, o co nám vlastně jde a z jakého zdroje chceme čerpat. Někdy jsou prosby křesťanů velmi povrchní a neurčité a ukazují spíše nerozhodnost a nevěru.

Někdy naše žádosti mohou být nemoudré, ale i na ně chce Pán odpovědět a poučit nás tak. Jednou matka synů Zebedeových přišla za Ježíšem. Ježíš se ptá: Co chceš? (Mt 20,21; Mk 10,36) Z matky i synů vyšla žádost po výsadním postavení v Božím království. Ježíš odpověděl: “Nevíte, co žádáte.” Pak je vyučoval o velikosti a vůdcovství ve svém království.

3. Chceš?

Ježíš se ptá u rybníka Bethesdy 38 let nemocného člověka, který byl chromý: Chceš se stát zdravým? (J 5,6) Na první pohled je to absurdní otázka, avšak v životě některých nemocných lidí je velmi důležitá. Jsou lidé, pro které se jejich nemoc a postižení stalo zdrojem zisku, obživy, nebo soucitu a zájmu. Pak je potřeba zjistit ještě před modlitbou za uzdravení, jestli je nemocný po svém uzdravení například ochotný se vzdát svého invalidního důchodu a jít do zaměstnání. Pokud ne, jsou modlitby za uzdravení marné.

4. Věříš?

Za Ježíšem šli dva slepci a volali k němu za uzdravení. Ježíš se jich ptá: Věříte, že to mohu učinit? (Mt 9,28) Odpověděli: “Ano, Pane.” Nato se dotkl jejich očí a řekl: “Podle vaší víry se vám staň!” A jejich oči se otevřely. Klíčová otázka pro tebe je: Věříš, že Bůh je mocen dát ti to, oč žádáš?

Pro některé je též důležitá otázka: Věříš, že Bůh ti chce dát to, oč žádáš? Malomocný (podobně jako dnes někteří lidé z tradičních nebo evangelikálních kruhů) pochyboval o tom, jestli zrovna jeho chce Pán uzdravit: „Pane, chceš-li, jsi mocen mě očistit.“ Ježíš mu hned jasně a jednoznačně odpovídá: „Chci, buď očištěn.“ (L 5,12.13)

Další otázka pro tvoji víru je: Věříš, že ti Bůh dá, oč ho teď požádáš? Věříš, že ti odpoví? Apoštol Pavel nás vyzývá: Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte. (2K 13,5)

5. Teď věříte?

Při poslední večeři učedníci Ježíšovi říkají: “Teď víme, že víš všechno … proto věříme, že jsi vyšel od Boha.” (viz J 16,30) Jejich vyznání však bylo mělké a povrchní. Ježíš se jich ptá: Teď věříte? (J 16,31)  A dále pokračuje: „Hle, přichází hodina, a již přišla, kdy budete rozptýleni každý do svých domovů, a mne necháte samotného.“ Vaše víra bude prozkoušena. Skutečná víra projde testem zkoušek. Velkohubá víra, vyslovovaná v teple domova bez ochoty k oběti, je bezcenným brakem. Prozkoušená víra je však cennější než všechno zlato světa (viz 1Pt 1,6-7). Sám Petr musel projít hořkými slzami svého zlomení (viz Mt 26,35.75). Jeho vyznání: „Určitě tě nezapřu!“ bylo prozkoušeno. Plytká a rychlá hesla nestačí.

6. Ještě nemáte víru?

Jednoho dne plul Ježíš se svými učedníky na druhou stranu jezera. Bylo již pozdě večer a nastala veliká větrná bouře. Vlny se přelévaly do lodě, takže se loď naplňovala. Ježíš však po náročném dnu spal na zádi na podušce. Zoufalí učedníci ho budili a s výčitkou mu říkají: “Mistře, nezajímá tě, že hyneme?” Probudil se, pokáral vítr a řekl moři: “Mlč, buď zticha!” A vítr přestal a nastalo veliké utišení. Ježíš se ptá učedníků: “Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?” (Mk 4,40)

Ježíš v důvěře a spolehnutí se na svého nebeského Otce spal a odpočíval i uprostřed bouře. Poté uplatnil svou autoritu nad větrem a mořem a utišil bouři. O tom již své učedníky mnohokrát vyučoval a svoji autoritu jim již předal. Proto se jich ptá: „Ještě nemáte víru? Už je čas, abyste praktikovali to, co jsem vás učil. Už je čas, abyste uplatnili autoritu v mém jménu. Proč ještě podle mých slov a podle mého příkladu nejednáte?“

7. Kde je vaše víra?

Na paralelním místě v Lukášově evangeliu se Ježíš ptá ustrašených učedníků jiným způsobem: „Kde je vaše víra?“ (L 8,25) Pán již do nich něco vložil. Bylo to jeho slovo a byl to jeho příklad, které v nich měly vypůsobit víru. Kde to je? Proč tak rychle zapomněli na již prožité lekce se svým Pánem? Pán chce, aby sis vzal jeho slova a již prožité zkušenosti s ním k srdci, abys byl pak plný víry a svoji víru používal.

Tomáš Korčák, 2008
(Úryvek z knihy Studnice uzdravení – Jak čerpat z Božích zdrojů a sloužit uzdravením, Vydavatelství Juda 2008)