CESTOU K PRŮLOMU JE VYTRVALÉ „TROCHU“ aneb pozoruj mravence

Dívej se, jak žije mravenec, ať zmoudříš

Šalomoun píše: Jdi k mravenci, lenochu, podívej se na jeho cesty, abys zmoudřel. Ačkoliv nemá vůdce, dozorce ani vládce, připravuje si v létě pokrm, shromažďuje ve žni svou potravu. (Př 6,6-8) Můžeme zmoudřet tím, když budeme pozorovat přírodu a zde konkrétně zmíněné mravence. A mohou je jistě pozorovat i ti, kdo nejsou přímo lenoši. Když se díváme, jak žije mravenec, zjišťujeme, že spolupracuje s druhými, dobře komunikuje a pilně pracuje s ochotou se za druhé obětovat.

Před několika lety jsme byli na dovolené ve Slovinsku. Brzy ráno jsem chodil do přírody na modlitební procházky. U cesty mezi vinicí a lesem jsem si sednul. Četl jsem Písmo, modlil se a naslouchal Bohu. Měl jsem v ruce stéblo trávy. Rozlámal jsem ho na kousky a hodil na zem. Po chvilce jsem pohlédl na zem a uviděl, jak jeden mravenec uchopil kousek stébla trávy a odnášel ho pryč. Stéblo ho několikanásobně převyšovalo a cesta mravence šla přes mnohé překážky – listy, traviny a větvičky. Říkal jsem si, že jestli to nevzdá, pak cesta do cíle bude velice těžká, složitá a pomalá. Na mnoha místech, když mravenec nemohl jít pro překážku dál, zkoušel to znovu a často jinou cestou, až se dostal přes překážku. Po chvíli mne překvapilo, jak rychle se mravenec se svým břemenem dostal přes všechny překážky.

Duch svatý jemně hovořil k mému srdci a připomněl mi, že máme pozorovat mravence, abychom zmoudřeli. Slyšel jsem v srdci stále se opakující slova: „Nevzdávej to, pokračuj dál!“ Hospodin na nás vložil povolání a úkol, který nás naprosto přesahuje. Máme vědět, že je to úkol od Boha a že je součástí velkého celku, který buduje sám Hospodin. Když kvůli překážkám nevzdáme svou cestu a vytrvale půjdeme dál, budeme překvapeni, jak rychle budeme dosahovat pokroku. Pánova pomoc je s vytrvalými a cíle dosáhnou ti, kteří to nevzdají a jdou trpělivě dál svou cestou přes všechny překážky.

Bůh nás chce v přírodě a skrze přírodu povzbuzovat. Skrze obyčejného mravence mi přišlo velké povzbuzení. Mohl jsem ho zašlápnout, ale mohl jsem ho také pozorovat, a přitom hledat Boha a jeho odpovědi. [1]

Trochu… trochu… trochu…

Text Písma vyzývající k pozorování mravenců dále pokračuje, a zvláště konfrontuje hříšný postoj, kterým je lenost: Dokdy budeš ležet, lenochu? Kdy se probereš ze spánku? Trochu spánku, trochu dřímoty, trochu složit ruce a poležet si – a tvá chudoba přijde jako tulák a tvá nouze jako ozbrojenec. (Př 6,9-11)

Chudoba a nouze je zde popsána jako osoba – je to totiž zlý duch, který byl pozván určitými postoji. Těmito postoji je lenost, která souvisí se slůvkem trochu. Lenoch má problém s touto mírou. Místo práce si trochu pospí a trochu zdřímne. Z tohoto trochu je životní styl spánku a dřímoty. Nemluvím zde o spánku a odpočinku po pilné práci. Odpočinek je velké téma Písma. Zde však Šalomoun mluví o pasivitě, letargii, nedbalosti a líném utíkání od práce a zodpovědnosti do spánku a dřímoty.

Lenoch by chtěl mít hned vše hotové, hned sklízet úrodu, hned mít výsledky a bez práce koláče. Používá výrazy jako: „To je moc práce! To nikdy nezvládnu! To je velký úkol! Je toho mnoho! Nic nemůžu a nic neumím!“ Avšak právě to slůvko trochu, které úskočně používá pro útěk před svými úkoly (trochu si poležím), je klíčem k řešení.

Kdysi jsem se setkal s lenochem, který měl pět dětí a nechodil do práce. Žili jen z přídavků na děti a ke konci měsíce již manželka neměla dětem co dát k jídlu. Z peněz pro děti si ještě bral, aby měl na své choutky. Když jsem ho napomenul, aby šel urychleně do práce, odpověděl mi, že nemůže do normální práce, protože má mnoho dětí. Potřebuje totiž velmi dobře placenou práci! Typický převrácený lenoch. Po nějaké době se manželství rozpadlo.

Lenoch podceňuje slůvko trochu. „Trochu přece nemá smysl, raději budu ležet a spát dále!“ Lenoch se schovává za komplex méněcennosti slovy: „Na to nemám, to nezvládnu, to nejde, to nemá cenu.“ Lenoch říká: „Přece nemohu sníst tak velkého slona!“ Jistě, žádný člověk nikdy nemůže sníst celého slona najednou, ale může ho sníst po kouskách! Kousky jsou tím trochu.

Někdy se dostávám do situace, kdy si jasně uvědomuji, že to jediné, co mi brání učinit nějaké dílo, je pokušení lenosti. Neříkám moje lenost, protože lenost není moje identita. S Pánem pak postupuji kousek za kouskem, trochu za trochou a často jsem po vykonané práci překvapen, co jsem všechno zvládnul. Snažím se vše dělat s Bohem a pro něho.

Před několika lety jsem natíral fasádu svého domu. Zbývala mi ještě jedna nejvyšší strana domu, která směřuje k sousedovi. Již pomalu přicházela zima a soused i manželka mne přemlouvali, abych to již nechal na jaro. Avšak já měl vše připraveno: barvu, oddělený čas, vypůjčený vysoký žebřík atp. Jasně jsem rozeznal, že je jenom jedna věc, která by mi chtěla zabránit v práci, a to bylo pokušení lenosti. Kousek za kouskem byla práce k mé radosti vykonána.

Lenoch si lenost omlouvá slůvkem trochu, podobně jako závislý člověk si omlouvá svoji závislost slůvkem trochu. „Nejsem líný, jenom si trochu poležím. Nejsem závislý, jenom se trochu napiju.“ Moudrost a píle však také souvisí se slůvkem trochu. Nepodceňuj trochu. Vytrvalé a trpělivé trochu způsobí veliké ovoce. Z malinkého semínka izraelské hořčice vyroste strom. Na počátku našeho společenství nám jeden bratr říkal: „Je před vámi mnoho mravenčí práce…“

My však často chceme na základě reklam výsledky a úspěchy hned teď, najednou. Vše veliké dostat hned hotové. Tak to ale nikdy fungovat nebude. Zrůdné komunistické myšlenky naočkovaly do líných lidí závist pilným lidem, kteří svým vytrvalým trochu něčeho dosáhli.

Nepodceňuj trochu všedního dne. Každý den si přečti a rozjímej nad trochou z Písma. Každý den si odděl trochu času pro soustředěné společenství s Pánem. Přes den nepodceňuj krátké modlitby, které tě směrují na Pána. Každý den se trochu modli se svým partnerem. Každý den používej malá „trochuslůvka“: Miluji tě, chválím tě, odpusť mi, odpouštím ti. Každý den trochu rozdej z bohatství Pána, který v tobě přebývá, do svého okolí.

Nezapomeň, lenoch pohrdá s trochu. Moudrý člověk využívá vytrvalého trochu k velkému dílu. Jeden malý, pilný mravenec je důležitým článkem úžasného státního útvaru, kterému se říká mraveniště. Potřebujeme trochu mravenčího trochu.

Zaplevelená mysl a zbořená zeď ochrany

Na jiném místě v knize Přísloví se také mluví o lenochově trochu, ale tentokrát bez mravenců: Procházel jsem kolem lenochova pole, kolem vinice člověka, kterému chyběl rozum, a hle, celá byla zarostlá kopřivami, její povrch byl pokryt plevelem, její kamenná zeď byla zbořená. Když jsem to uviděl, vzal jsem si to k srdci, uzřel jsem to a vzal jsem si ponaučení: Trochu spánku, trochu dřímoty, trochu složit ruce a poležet si – a tvá chudoba přijde jako tulák a tvá nouze jako ozbrojenec. (Př 24,30-34)

Líný, pasivní člověk pro svoji nečinnost zarůstá v mysli plevelnými myšlenkami a ztrácí svoji ochranu. Démoni si pak mohou v jeho životě dělat, co chtějí, protože aktivně nevytrhává plevel ze své mysli a neopravuje zdi své ochrany. Jeho pole a vinice jsou zarostlé a zaplevelené a nepřinášejí žádné ovoce. Možná má veliké sny, vize a očekávání, bez píle však je přemožen duchem chudoby a nouze. A zase jeho problém je v míře trochu. Kdyby povstal a dnes trochu vytrhal plevel, zítra další trochu… po nějaké době budou pole a vinice obnoveny. Pak se pustit do opravy zdi, trochu za trochou, pak přijde požehnání a očekávaná úroda.

Tvé jednání v čase soužení rozhodne o tvé síle

Šalomoun vyslovil ještě jeden zajímavý výrok, který souvisí s naším trochu: Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých. (Př 24,10 ČEP) To znamená: Neochabuj v čase soužení, když se věci nedaří. Nehruť se v těžkých dnech. Když ti připadá, že je vše černé a všechno proti tobě, nepřestaň dělat vytrvalé trochu – malé krůčky, které ti pomohou vyjít z temnoty. Nepodceňuj to!

O pasivním lenochovi je řečeno: Hlupák skládá ruce v klín a užírá se. (Kaz 4,5) Tím se ve své soběstřednosti otevře sebelítosti, zhrzenosti, ukřivděnosti, hořkosti a dalším prevítům. Pokud to v den úzkosti vzdáš a necháš věci jen tak plynout či plavat, dostaneš se ještě více do úzkých. Naopak když budeš dělat drobné krůčky, např. přinášet Bohu oběť chval, vstoupíš po takové zkoušce do větší síly. Budeš více znát svého Boha.

Neochabuj ani v čase přípravy, což často bývá čas klidu. Vytrvalé trochu je důležité, jak v dobách zápasů, tak i v dobách klidu – tedy jak v dobách přípravy, tak i boje. Neutíkej také před překážkami, zodpovědností a tím, když Pán položí svůj prst na nějakou oblast tvého života. Nezapomeň, že cestou k průlomu je vytrvalé trochu!

[1] Více v mé knize Stopy Stvořitele – Jak Bůh mluví skrze přírodu, Mělník, Juda 2020, s. 75-79.

Tomáš Korčák, 2023