SPOLEČENSTVÍ TROJJEDINÉHO BOHA a čtyři vyznání rané církve
Pavel píše Korintským na závěr svého dopisu velmi hluboké a zásadní požehnání: Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. Amen. (2K 13,13) Hlavním rysem Ducha svatého je zde uvedeno společenství, u Boha Otce je to láska a u Krista milost.
Máme mít společenství s úžasnou Boží osobou, kterou je Duch svatý. Je zde však řečeno ještě něco více: Apoštol nám žehná společenstvím, které Duch svatý má. Je to společenství trojjediného Boha. Boží Trojice v sobě obsahuje tajemství, které nikdy plně nepochopíme svým rozumem, ale které máme prožít a prožívat ve svém duchu. Čím více Boha poznávám, tím více jsem uchvácen trojjediným Bohem a vzájemnými vztahy v Trojici. Náš Bůh má vztah a společenství lásky ve své podstatě.
Duch svatý nás chce uvést do společenství, které má s Otcem i Synem. Potřebujeme pomoc Ducha svatého, bez něho nemůžeme Boha poznat. Duch svatý nás v našich slabostech bere za ruku a uvádí do poznání Božích pokladů v Kristu (viz Ko 2,2-3). Zjevuje nám Boží otcovskou lásku. Poznání Boha jde také ruku v ruce s poznáním nás samých. Čím dál tím více vidíme svoji slabost a čím dál tím více vidíme naše uschopnění a zmocnění v Kristu. Bez něj bychom byli odsouzeni k marnosti a zahynutí. V Kristu jsme zachráněni a uvedeni do pozice královských synů a dcer. To vše na základě nezasloužené milosti.
Ježíš při své poslední večeři se svými učedníky zaslíbil příchod Ducha svatého, který pro ně bude stejným Zastáncem a Pomocníkem, jako byl on sám. Nezanechá je jako sirotky, ale přijde k nim skrze tohoto zaslíbeného Ducha. Bude zůstávat u nich, ale také v nich. Řekl: V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe. … Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,20-21.23) Jinými slovy: Duch svatý zjevuje Otce a Pána Ježíše Krista a uvádí nás do hlubokého vztahu sjednocení. Nacházíme zde úžasné zjevení Boží Trojice.
Svět nemůže Ducha svatého přijmout, protože ho nevidí ani nezná. My, jako Kristovi učedníci, máme Ducha svatého přijmout a v důvěrném vztahu poznávat. Když se toto stane, poznáme, že Ježíš je v Otci a my v Synu a Syn v nás. Jinými slovy, Bůh ve třech osobách chce mít s námi důvěrné společenství vně i uvnitř naší osoby. Máme žít v Bohu a Bůh chce žít v nás.
Když Pána milujeme a zachováváme jeho přikázání, zakoušíme Boží lásku a dostáváme zjevení Syna i Otce. Ježíš zaslibuje, že přijde s Otcem k takovému člověku a učiní si u něho příbytek. Na začátku 14. kapitoly Ježíš řekl, že nám jde připravit příbytek u Otce, a zde říká, že s Otcem přijde a učiní si příbytek v nás. Dvě složky či rozměry důvěrného vztahu jsou: Jsme v Bohu a Bůh je v nás. A je v nás ve všech třech osobách. Duch svatý nám zjevuje Otce a Pána Ježíše Krista a uvádí nás do hlubokého vztahu sjednocení. Je to zjevení a společenství s Boží Trojicí.
Je tu však ještě jeden aspekt společenství Ducha svatého: Duch svatý nás uvádí do společenství s ostatními bratry a sestrami, kteří také mají společenství s Bohem. Tato jednota není vnější podle toho, že se nazýváme křesťané. Je to osobní společenství s lidmi, kteří skutečně milují Pána a žijí s ním k jeho chvále. Každý křesťan potřebuje být součástí místní církve.
Hlavním zdrojem a základem poznání tří osob jediného Boha je Písmo. Můžeme však také vzít velký užitek ze čtyř vyznání rané církve, která uznávala též většina reformátorů a považovala za biblicky podložená. [1] Můžou nám také být vodítkem k rozeznání různých bludných a nebiblických učení.
1. Apoštolské vyznání
Je to základní, nejznámější a nejvíce křesťany užívané vyznání víry, které pravděpodobně vzniklo ve 2. až 3. století.
Věřím v Boha,
Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země;
i v Ježíše Krista,
Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem,
byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí na pravici Boha Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé;
věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou, společenství svatých,
hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Amen.2. Nicejsko-konstantinopolské vyznání
Vzniklo na Prvním nicejském koncilu (325) a bylo upřesněno na Konstantinopolském koncilu (381). Definuje víru v Trojici, božství Ježíše Krista a Ducha svatého a odmítá hereze, jako arianismus, který odmítal božství Ježíše Krista.
Věřím v jednoho Boha,
Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího,
který se zrodil z Otce přede všemi věky.
Bůh z Boha, Světlo ze Světla,
pravý Bůh z pravého Boha,
zrozený, ne stvořený,
jedné podstaty s Otcem,
skrze něho všechno je stvořeno.
On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.
Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.
Byl za nás ukřižován za dnů Poncia Piláta.
Byl umučen a pohřben.
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce
a znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé
a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha svatého,
Pána a Dárce života,
který z Otce i Syna vychází,
s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován
a mluvil ústy proroků.
Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.
Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.
Očekávám vzkříšení z mrtvých a život budoucího věku.
Amen.3. Chalcedonské vyznání
Toto vyznání bylo formulováno na Chalcedonském koncilu (451), definuje božskou a lidskou přirozenost Ježíše Krista a vyznává jeho plné lidství a plné božství, což odmítalo nestoriánské učení.
Následujíce tedy svatých otců,
učíme všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna,
našeho Pána Ježíše Krista,
zároveň dokonalého v božství a zároveň dokonalého v lidství,
vpravdě Boha a zároveň vpravdě člověka,
z rozumné duše a z těla,
téže bytnosti jako Otec podle božství a zároveň téže bytnosti jako my podle lidství,
ve všem nám podobného kromě hříchu, zplozeného před věky z Otce podle božství,
zároveň pak v posledních dnech pro nás a pro naše spasení
z Marie Panny, rodičky Boží, podle lidství,
jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, Jednorozeného,
jejž sluší uznávati ve dvou přirozenostech nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně, nerozlučně,
jehož přirozeností rozdíl se nijak neruší sjednocením,
nýbrž jehož obojí přirozenosti vlastnost se spíše zachovává a sbíhá v jednu osobu a v jednu podstatu;
nikoli ve dvě osoby rozdělovaného či rozlučovaného,
ale jednoho a téhož Syna a Jednorozeného, Boha, Slovo, Pána Ježíše Krista,
tak jak prve Proroci o něm i sám Pán Ježíš Kristus nás vyučil
a jak nám odevzdalo vyznání otců.4. Athanasiovo vyznání víry, zvané též Vyznání Quicumque (lat. kdokoli)
Podle tradice je toto vyznání připisováno Athanasiovi z Alexandrie († 373). Jiné zdroje uvádějí pravděpodobné sepsání v 5. století. Podrobně popisuje nauku o Trojici a Kristově božství a lidství.
Kdokoli chce býti spasen, tomu jest především potřebí, aby držel obecnou víru,
neboť kdo ji celou a neporušenou nezachová, nepochybně na věky zahyne.
Obecná víra pak jest ta, abychom ctili jednoho Boha v Trojici, a Trojici v jednotě
bez míšení osob a bez rozlučování podstaty.
Jiná jest totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého,
ale Otce i Syna i Ducha svatého jedno jest božství, rovná sláva, spoluvěčná velebnost.
Jaký jest Otec, takový Syn, takový i Duch svatý.
Nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený i Duch svatý.
Nezměrný Otec, nezměrný Syn, nezměrný i Duch svatý.
Věčný Otec, věčný Syn, věčný i Duch svatý,
a přece nikoli tři věční, nýbrž jeden věčný,
jako nikoli tři nestvoření, ani tři nezměrní, nýbrž jeden nestvořený a jeden nezměrný.
Podobně všemohoucí Otec, všemohoucí Syn, všemohoucí i Duch svatý
a přece nikoli tři všemohoucí, nýbrž jeden všemohoucí.
Tak jest Otec Bůh, Syn Bůh, i Duch svatý Bůh
a přece nejsou tři Bohové, nýbrž jeden jest Bůh.
Tak jest Otec Pán, Syn Pán, i Duch svatý Pán
a přece nejsou tři Páni, nýbrž jeden jest Pán.
Neboť jako nás křesťanská pravda nutí vyznávati, že každá osoba zvláště jest Bůh a Pán, tak nám obecné náboženství zapovídá říkati, že jsou tři Bohové nebo Páni.
Otec není od nikoho učiněn, ani stvořen, ani zplozen.
Syn jest od Otce samého nikoli učiněn, ani stvořen, nýbrž zplozen.
Duch svatý od Otce i Syna není učiněn, ani stvořen, ani zplozen, nýbrž vychází z nich.
Jeden tedy Otec, nikoli tři Otcové; jeden tedy Syn, nikoli tři Synové; jeden tedy Duch svatý, nikoli tři svatí Duchové.
A v této Trojici není nic dřívější ani pozdější, nic větší ani menší, nýbrž všechny tři osoby jsou mezi sebou spoluvěčné a sobě rovné,
takže veskrze, jak již bylo výše řečeno, má býti ctěna i Trojice v jednotě, i jednota v Trojici.
Kdo tedy chce býti spasen, smýšlej tak o Trojici.
K věčnému spasení jest však nezbytné, aby každý věrně věřil také ve vtělení Pána našeho Ježíše Krista.
Správná víra tedy jest, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus; Syn boží, je právě tak Bůh i člověk.
Jest Bůh, z podstaty Otcovy před věky zplozený, i člověk z podstaty matky v tomto věku narozený;
dokonalý Bůh, dokonalý člověk, záležející z rozumné duše a z lidského těla,
rovný Otci podle božství, menší než Otec podle lidství;
jenž je sice Bůh i člověk, ale přece nikoli dva, nýbrž jeden jest Kristus.
Jeden pak nikoli proměněním božství v tělo, nýbrž přijetím lidství v Bohu.
Jeden vůbec nikoli smíšením podstaty, nýbrž jednotou osoby.
Neboť jako rozumná duše a tělo jest jeden člověk, tak Bůh a člověk jest jeden Kristus,
jenž trpěl pro naše spasení, sestoupil do pekel, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otcově,
odtud přijde soudit živé i mrtvé,
k jehož příchodu mají všichni lidé opět vstáti se svými těly a vydati počet ze svých skutků.
A kdo činili dobře, půjdou do života věčného, kdo však zle, do věčného ohně.
Toto jest obecná víra; a kdo ji nebude věrně a pevně věřiti, nebude moci býti spasen.Rozjímejte nad těmito vyznáními církve prvních staletí. A především rozvíjejte důvěrný vztah s jedním Bohem ve třech osobách. Na závěr přijměte požehnání apoštola Pavla: Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. Amen. (2K 13,13)
[1] Zdroj: https://portal.cb.cz/cs/stranky/6719-k-cemu-se-hlasime
Pro další studium doporučuji:
Michael Reeves: POTĚŠENÍ V TROJICI – Sláva trojjediného Boha (Poutníkova četba, 2016)
Dan Drápal: Spory o Trojici
Tomáš Korčák, 2025
