JEŽÍŠOVA MODLITBA ZA NAŠE SJEDNOCENÍ S BOHEM

V Písmu nacházíme několik vzorových modliteb Ježíše Krista. Nejdelší z těchto modliteb je často označována jako Ježíšova velekněžská modlitba. Nacházíme ji v 17. kapitole Janova evangelia. Dnes vzkříšený Ježíš sedí na pravici Boží a přimlouvá se za nás (viz Ř 8,34; He 7,24-25). Věřím, že část této modlitby je obsahem jeho nynější přímluvy za nás.

Ježíš pozdvihl své oči k nebi a řekl: Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný. A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (1-3) Zde nacházíme podivuhodnou definici věčného života – je to důvěrný vztah s Otcem a Synem skrze Ducha svatého. Věčný život v poznávání Boha je jednímz nejdůležitějších zjevení Písma.

Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. (4) Také my oslavíme Pána dokončeným dílem, které nám uložil. Nejenom něco v Duchu začít, ale i v Duchu dokončit.

A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. (5-6) Jaké jméno zjevil svým učedníkům? Ježíš v této modlitbě šestkrát oslovuje Boha Otče. Ježíš je totiž cestou k Otci. Z jeho deseti v Písmu zaznamenaných modliteb v osmi oslovuje Boha Otče [1]. Bez tohoto zjevení žijeme jako osamělí a zoufalí sirotci. Když poznáváme Boha jako Otce, nacházíme svoji identitu, bezpečí a jistotu. Žijeme jako synové milujícího Otce, který nás nikdy neopustí. Boží jméno je klíčovým tématem této modlitby stejně jako Boží slovo.

Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty. (7-8) Náš vztah k Božímu slovu je skutečně klíčový. Je to něco více než jen jedna z mnoha informací, které ve svém životě slyšíme. Je to Slovo od Boha, který nás stvořil a chce s námi být sjednocen. Tvůj vztah k Božímu slovu – k Písmu ukazuje na tvůj vztah k samotnému Bohu.

Za ně prosím; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji – a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé – a v nich jsem oslaven. (9-10) Znamená to, že se nemáme modlit za tento svět? To ale zde Pán neříká! Modlí se především za své učedníky, protože ti jsou klíčoví pro tento svět. Učedníci, kteří mají učenlivého ducha a jednoduše věří, že patří Bohu. Proto jsou prosti všech starostí, strachů a nevěry. Jednoduše věří, že jejich Otci patří vše a on to s nimi sdílí. Potřebujeme žít ve svaté jednoduchosti a prostotě uprostřed složitého světa. Potřebujeme vyčistit od materialismu, soběstřednosti a požitkářství. Kristus v nás chce být oslaven. Jde o něho, a ne o naši slávu a prestiž!

A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my. (11) Máme být zachováni ve jménu Svatý Otec. To není „taťulda“, ale milující Otec, který nás vychovává a proměňuje do své podoby. Náš Otec je svatý a říká nám: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. (Lv 11,45) Dalším klíčovým pojmem je jednota, avšak s kým a jaká k tomu vede cesta? Je to především jednota s naším Bohem. Máme růst do takové jednoty s Bohem, jako měl Kristus se svým Otcem. Rozjímání nad Božími jmény a poznání Božího otcovství nás vede do této jednoty s Bohem. Sjednocení s Bohem v důvěrném vztahu je to, k čemu jsme povoláni. Jenom toto je cestou k opravdové jednotě mezi křesťany.

Dokud jsem byl s nimi ve světě, zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo. (12) Jak Ježíš zachovával a střežil své učedníky v Otcově jménu? Jednoduše jako vzor pastýře – modlil se za ně, vyučoval je, povzbuzoval a napomínal, byl jim vzorem vztahu s Otcem. Ve své dokonalosti i tak ztratil Jidáše, protože člověk má svobodnou vůli a učednictví je projev naší pokory a našeho poddání se.

Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. (13) Pán k nám mluví a slyšení jeho hlasu a dětská důvěra v Pánova slova nás naplňuje radostí. Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna. (J 15,11)

Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa. (14-16) Jestliže hledáme přízeň tohoto světa skrze kompromisy vůči pravdě, nejsme Ježíšovými učedníky. Dostali jsme Boží slovo, a to máme zachovávat, i když to vyvolá protireakci tohoto světa. Jestliže jsme Kristovi, pak nejsme z tohoto světa a svět nás bude nenávidět. Ne pro naši tělesnost, ale pro naše láskyplné a spravedlivé jednání, které je usvědčuje v jejich svědomí. Ježíš se nemodlí, abychom byli vzati z tohoto světa, ale naopak, abychom ve světě zůstali a světu Krista představovali. Máme být ve světě, ale svět nemá být v nás. Modlí se za naše posvěcení.

Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. (17-19) Jde o naše posvěcení. Jsme v Kristu svatí a po celý svůj život se máme posvěcovat. Pán nás pro sebe oddělil a my do toho máme věrně a vytrvale vstupovat. Kristus nás posvětil svojí krví prolitou na kříži a my na to máme odpovědět aktivním posvěcováním podle pravdy Božího slova. Je to Kristus v nás, který nás k tomu uschopňuje! Hlavní posvěcující prostředek je Boží slovo, proto se mu vydejme. Čtěme ho, rozjímejme nad ním, modleme se ho, a především podle něho jednejme. Boží slovo je absolutní pravda v tomto vše relativizujícím světě a v této postfaktické době. Stejně jako byl Ježíš poslán Otcem na tento svět, tak i Pán posílá na tento svět nás.

Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. (20-21) Pán se modlí za další učedníky, kteří uvěří skrze zvěstování Slova učedníků, a zase se modlí za jednotu. Ale za jakou? Za sjednocení s Bohem na takové rovině jako měl Otec se Synem. Otec ve mně a já v něm. Máme být sjednoceni s Bohem stejně jako byl Ježíš jedno se svým Otcem. Taková jednota s Bohem bude přesvědčivá pro tento svět – uvolní nevídanou moc Království. Svět má uvěřit, že Ježíš byl poslán Otcem.

Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne. (22-23) Jednota zde není v nějakém lidském souhlasu skrze kompromisy, ale na základě prožívání Boží slávy, kdy jsme pohlceni září Krista. Již neřešíme sami sebe, ale jsme zamilováni do nebeského Ženicha a připravujeme se na svatbu s ním – tedy proměňujeme se do jeho podoby. Jednota není v tom, že se poplácáváme po ramenou nebo objímáme a je nám jedno, jestli druhý podvádí, lže, pomlouvá, smilní nebo uctívá modly. To je pouze něco duševního, co nikdy neobstojí ve zkouškách – v dobrém i ve zlém. Máme být přivedeni k dokonalé jednotě – což je duchovní poznání a sjednocení s Bohem. On sám nás zve a chce nás do toho přivést. To je vytýčená cesta našeho růstu a je to i cesta k jednotě Božího lidu. Máme růst do sjednocení s nebeským Otcem a nebeským Ženichem skrze Ducha svatého. Svět skrze to má poznat, že Kristus je pro ně poslaný Zachránce a že Bůh nás miluje stejným způsobem, jako miluje Krista.

Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. (24) Být v Kristu na nebeských místech a hledět na jeho slávu – to můžeme a máme již nyní v duchu v modlitbě. Otec miloval Syna již před založením světa a nás (své učedníky) miluje stejně jako svého Syna Ježíše. Je to milost bez našich zásluh.

Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich. (25-26) Náš Otec je svatý a také spravedlivý, což se má projevit i v našich životech. Spravedlnost znamená, že nenadržuji bohatému a mocnému kvůli přízni a výhodám, ale ani nenadržuji chudému kvůli falešnému soucitu (viz Lv 19,15). Svět, který Boha vůbec nezná, ho má poznat skrze učedníky, kteří rostou v poznání Boha a ve sjednocení s ním. K tomuto růstu Pán využívá své Slovo a své Jméno, což znamená všechna Boží jména a vlastnosti, ale především jméno Otec. Je zde otevřený účet ke každodennímu výběru: Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat… Jak? V modlitbě a uctívání skrze Ducha svatého. To vypůsobí, že stejná láska, která byla v Kristu od Otce, bude i v nás, což znamená, že budeme milovat jako Kristus. Vyvrcholením této modlitby je Kristus v nás.

Shrňme si základní témata Ježíšovy velekněžské modlitby v Janovi 17,1-26:

• za poznání a oslavení Otcova a Ježíšova jména
• za zachování věřících od zlého v Božím jménu
• za posvěcení v pravdě Božího slova
• za poznání, že Otec miluje nás, jako miluje Krista
• za poznání a vidění Boží slávy a našeho postavení v Kristu
• za dokonalé sjednocení s Bohem, jaké měl Ježíš se svým Otcem
• za jednotu Božího lidu v posvěcení, pravdě, poznání Boží slávy a lásce
• za uvěření světa v Krista skrze hodnověrné učedníky

[1] Více: Tomáš Korčák: Ježíšovy modlitby (kázání v mp3, Mělník 22.11.2020). Poznámky ke stažení zde…

Tomáš Korčák, 2023