MODLITBA DŮVĚRNÉHO VZTAHU

Publikováno: Autor:

Chtěl bych vám předložit poznámky z vyučování o druhu modlitby, který nazývám modlitba důvěrného vztahu s Bohem. Někteří tuto modlitbu nazývají rozjímavou nebo kontemplativní. Vše je zaměřeno na našeho nebeského Otce a Pána Ježíše Krista, ne na nás. Náš vztah s Bohem má vycházet z lásky k němu. Naplňujeme tak první přikázání: Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly (Mk 12,30). To pak jistě musí mít dopad i na náš praktický život. Rozjímejte v modlitbě nad níže uvedenými verši. Po poznámkách následuje záznam osmi audio vyučování na toto téma.

Předpoklady pro sjednocení s Bohem

Jsou to předpoklady, které se však v důvěrném vztahu ještě více prohlubují a prohloubené pak ještě více uvádějí do důvěrnosti s Pánem.

1. Touha, žízeň, hlad

Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně. (Pís 7,11 ČEP)

Holubičko (možno přeložit i jako Holoubku) moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář! (Pís 2,14 ČEP) Na více místech Písně písní nejde zcela zjistit, jestli mluví ženich nebo nevěsta – mluví totiž oba!

Král touží po tvé kráse. (Ž 45,12)

Žárlivě touží Duch, který v nás přebývá? (Jk 4,5)

Poznání Boží touhy po nás v nás vzbuzuje touhu po Bohu. Opětujeme Bohu to, co vidíme v jeho vztahu k nám. Stáváme se Božími milovníky, kteří ho touží více znát.

Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! (Ž 42,2-3)

Hlubina volá na hlubinu… (Ž 42,8) Hlubina se ozývá hlubině… (B21)

Má duše touží, ano chřadne (PSP: prahne) steskem po Hospodinových nádvořích; mé srdce i tělo radostně volá k živému Bohu. (Ž 84,3)

Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi. Proto tě vyhlížím ve svatyni – chci hledět na tvou moc i slávu, neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat. (Ž 63,2-4)

Naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe. Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. (Iz 26,8-9 ČEP)

2. Čistota a svatost

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. (Mt 5,8)

Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána. (He 12,14)

3. Odevzdanost či vydanost

Ne má vůle, nýbrž tvá se staň. (L 22,42)
Ne jak já chci, ale jak chceš ty. (Mt 26,39)
Ne, co chci já, ale co ty. (Mk 14,36)

Nevěsta v Písni písní popisuje svými slovy čtyři fáze růstu důvěrného vztahu:

  1. fáze: Je pro mne můj milý. (Pís 1,13.14 ČEP)
  2. fáze: Můj milý je můj a já jsem jeho. (Pís 2,16 ČEP)
  3. fáze: Já jsem svého milého a můj milý je můj. (Pís 6,3 ČEP)
  4. fáze: Já jsem svého milého. (Pís 7,11 ČEP)

4. Víra či důvěra, která uvádí do spravedlnosti, pokoje a odpočinutí

Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké. (Mt 11,28-30)

Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky. Můj lid bude sídlit na nivách pokoje, v bezpečných příbytcích, v klidných místech odpočinku, i kdyby na les spadlo krupobití a město bylo srovnáno se zemí. (Iz 32,17-19 ČEP)

Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. (Ř 5,1-2)

Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. (He 4,10)

Jednoduchá cesta do sjednocení s Pánem

Následuje sedm kroků modlitby důvěrného vztahu, avšak nesmíme z toho učinit metodu. Ve vztazích je vše organické, a zvláště zde vyslovuji věci, které mají často svůj přesah. Život modlitby je životem zaměřeným na Pána a všechny druhy modliteb se organicky prolínají. Modlitba důvěrného vztahu úzce souvisí s děkováním, chválou a uctíváním. Na jejím počátku často potřebujeme vylít své srdce před Pánem a skrze modlitbu víry či přímluvu předáváme Bohu svoje starosti. Někdy také musíme použít duchovní boj a vše nutkavé a rozptylující svázat a odehnat. Též modlitba v jazycích je zde velkým přínosem. Modlitba je organický, živý, oboustranný vztah s Bohem.

Modlitba důvěrného vztahu přesahuje všechny kategorie, protože všechno v našich životech má z důvěrného vztahu s Bohem vycházet. Tato modlitba přesahuje naše přirozené myšlení, proto může být stejná zkušenost od různých autorů vyjádřena různými způsoby (viz 1K 2,12-16). Cílem modlitby důvěrného vztahu je sjednocení s Bohem. S Pánem jsme sjednoceni, když naplňujeme dvojpřikázání lásky. Jednoduše milujeme Boha, což má za následek, že milujeme i svoje bližní.

1. Přemýšlení nad Božími vlastnostmi a pravdami

Uvažujeme nad Božím slovem, Božím charakterem v jeho jménech, Božími stopami v přírodě, hledáme Boha na všech našich cestách… Soustřeďujeme svoji mysl od všeho rozptýlení.

Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála. (Fp 4,8)

Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje. Důvěřujte Hospodinu až navěky, protože v Hospodinu, v Hospodinu je skála věků. (Iz 26,3-4)

2. Rozjímání (křesťanská meditace)

Modlíme se Boží slovo s Duchem svatým. Trávíme ho podobně jako kráva svoji stravu. Rozjímáme v modlitbě nad Božími jmény, vlastnostmi a rysy. Oslavujeme jimi Boha a prosíme Ducha svatého o jejich zjevení.

Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci, abys zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu a tehdy budeš rozumně jednat. (Joz 1,8)

Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. (Mt 6,9)

3. Naslouchání a očekávání na Pána

Hledáme Pána, nasloucháme mu a trpělivě očekáváme na jeho jednání.

Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. (L 10,39)

Přestaňte! [Buďte zticha! Upokojte se! Nechte toho! Dost už!] Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí! (Ž 46,11)

Umlkni před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. (Ž 37,7)

Zmlkni a slyš, Izraeli! (Dt 27,9)

Zmlkni před Hospodinem, veškeré tělo, neboť se dal do pohybu ze svého svatého příbytku. (Za 2,17)

4. Patření či hledění na Pána a jeho slávu

Je to jednoduché nahlížení pravdy v našem duchu. Při přemýšlení můžeme použít prvek představivosti (např. Hospodin je naším hradem, stojíme před trůnem milosti). Zde se však jen o duševní představivost nejedná. Vidíme v duchu (očima svého srdce) na základě zjevení, které nám dává Duch svatý. A Duch svatý rád dává své zjevení, když ho o to vytrvale žádáme. Obdivujeme Boha v Boží bázni – v pokoře vidíme Toho, který nás přesahuje. Nazíráme na Boží podobu, na našeho milujícího a milovaného Otce a Pána.

O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu. V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne. (Ž 27,4-5)

Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. (2K 4,16-18)

Upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši. (He 12,2)
PSP: Soustřeďujíce zrak na původce a dovršitele víry Ježíše.
ČEP: S pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.
KB: Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše.
B21: Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry.

Apoštol Pavel popisuje neobrácené lidi jako ty, kterým … leží závoj na jejich srdci. Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. (2K 3,15-18)

Jsme proměňováni tím, že se díváme, hledíme či nazíráme na Boží slávu. Co to je vnitřní nazírání Boží slávy? Je to spojení s Bohem jako naším Otcem a Ježíšem jako naším Ženichem skrze Ducha svatého. Musíme se vnitřně ztišit a duchovním zrakem hledět na Pána. To nás proměňuje do jeho podoby. Stáváme se tím, na co ve svém duchu hledíme. Podobáme se tomu, co uctíváme. Stáváme se tím, co nazíráme. Když hledíme na to, jak vypadá Pánovo srdce, stáváme se vyjádřením jeho srdce. Toto duchovní zjevení a vidění se stává realitou v našem vlastním bytí. Pouze když vidíme vroucně milujícího Boha, můžeme se stát vroucně milujícími.

„Kdykoli Bůh chce, abych se něčím stal na úrovni srdce, nechá mě to spatřit ve svém srdci pro mě. Je to princip nazírání a stávání se. Cokoli zahlédnete v Božím srdci pro sebe, tím se stanete ve svém srdci před Bohem. Milujeme ho, protože on první miloval nás.“ (Mike Bickle)

5. Sjednocení s Bohem, který je mým příbytkem

Cílem důvěrné modlitby je sjednocení s Bohem. Užíváme si důvěrný, vroucí a láskyplný oboustranný vztah s Bohem. Jsem před jeho tváří, v jeho přítomnosti, skrytý v něm.

On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce. (Ef 1,4)

Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. (Ž 91,1)

Váš život je ukryt s Kristem v Bohu. (Ko 3,3)

Zůstaňte ve mně a já ve vás. (J 15,4)

6. Sjednocení s Bohem, kterému jsem příbytkem

Pán ve mně přebývá a je ve mně vnitřním pramenem.

Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23)

Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu. (J 4,14)

Kristus ve vás, naděje slávy. (Ko 1,27)

Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. (Ga 2,20)

7. Sjednocení s Bohem, kterým jsem uchvácen

Jsem pohlcen a uchvácen Bohem v úžasu nad ním, takže se již sebou vůbec nezabývám.

Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. (Fp 3,12 B21)

Potom tu už není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus. (Ko 3,11)

… aby byl Bůh všechno ve všem. (1K 15,28)

Důvěrný vztah s Bohem přitahuje

Poznávání Pána má v sobě přitahující „magnetickou“ sílu. Toužím více patřit a poznávat Toho, který mne miluje a kterého miluji.

Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Mt 6,21)

Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. (Jk 4,8)

Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. (Ž 34,9)

Modlitba důvěrného vztahu (audio):

Tomáš Korčák, 2022