PŘIPRAVENÁ NEVĚSTA 1 – Připravuj se na svatbu

Publikováno: Autor:

Apoštol Pavel vyučuje v páté kapitole listu Efeským o řádu a povinnostech v manželství. Obrazem jednoho těla vytvořeného z muže a ženy v manželství vykresluje vztah Krista a církve. Pán si připravuje slavnou církev, která bude v naprostém sjednocení s ním jako jeden člověk. Připodobnění k Ženichovi a Nevěstě je zásadní, poněvadž ukazuje na intenzitu vroucího vztahu božské lásky. Pavel píše: Jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,24-27)

Církev jako Nevěsta má být připravená na svatbu s Ježíšem Kristem, nebeským Ženichem. Nacházíme se v době, kdy si Pán připravuje svoji Nevěstu. Čas se krátí. Ježíš nás miluje, proto se za nás vydal, a to až na smrt na kříži. Zjevení jeho obětující se lásky nás má posvěcovat. Skrze Ducha svatého vidíme, jak veliký dluh nám byl odpuštěn a jak veliká milost nám byla dána. Čím více vidíme, kolik nám bylo odpuštěno, tím více můžeme Pána milovat (viz L 7,47). Jsme přemoženi jeho láskou a naplněni jeho bázní. Žalmista vyznává: U tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. (Ž 130,4 ČEP)

Duch svatý nám chce otevírat vnitřní zrak především skrze Boží slovo. Chce nás proměňovat do Kristovy podoby. Toto posvěcování a očišťování má být konáno skrze „vodní koupel v slovu“. To není jen nějaké „pokropení“ nějakým oblíbeným veršíčkem z Písma. Jde o to, aby Boží slovo bylo každodenní součástí našeho života. Potřebujeme pořádnou a častou koupel. Ježíš popsal jeden z rysů jeho učedníků takto: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (J 8,31-32) Zůstáváme v Božím slovu tak, že každý den rozjímáme nad Božím slovem a aplikujeme ho ve svém praktickém životě. Čteme Písmo, rozjímáme nad ním, modlíme se ho, nasloucháme kázání a vyučování ve svém místním sboru, čteme dobrou duchovní literaturu atp.

Pokud Bohu nenasloucháme a pokud ho neposloucháme, používá si k naší výchově a proměně především zkoušky, kterými procházíme. Jsou to určité pouště, kterými občas procházíme všichni, aby nám šlo jen o něho samotného. On je štědrý dárce, ale nám často jde jen o jeho dary. Je to podobné, jako kdyby nám šlo jen o to, aby nám manželka dobře uvařila a poklidila nebo aby manžel přinesl tučnou výplatu. Stejně jako Pánu jde plně o nás (vždyť za každého z nás dal svůj život), tak i nám má jít plně o něho. Pán říká o své Nevěstě: Hle, já ji přivábím, přivedu ji do pustiny a budu mluvit k jejímu srdci. (Oz 2,16)

Připravená Nevěsta slyší hlas svého Ženicha. Slyší, protože naslouchá a protože jeho hlas chce také poslechnout. Nevěsta chce činit Boží vůli, a proto ji rozeznává. Ježíš řekl: Jestliže se někdo z vás opravdu rozhodl činit Boží vůli, ten docela jistě pozná, zdali je mé učení z Boha nebo zdali přicházím z vlastní vůle a s vlastními nápady. [Jenom ten, kdo poslušně činí, co si Bůh přeje, rozumí jeho slovu správně.] (J 7,17 Kurzův rozšířený překlad) Nejde o to jen chtít poznat Boží vůli, ale chtít ji činit. A to, ať bude jakákoli, neboť věříme, že pochází od našeho dobrého nebeského Otce. Poznat Boží vůli je jednodušší, než si často lidé myslí. Jde totiž o postoj a rozhodnutí našeho srdce. Vydání se do Boží vůle je základním předpokladem poznání Boží vůle. Církev má být ve všem podřízena Kristu.

Všechny zkoušky, kterými procházíme, nám slouží k dobrému, pokud Boha skutečně milujeme. Tak to i učil apoštol Pavel: Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, … aby byli připodobněni obrazu jeho Syna. (Ř 8,28-29) Víš to, že milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému? Počítáš s tím? Bůh nás ve své milosti zachránil od věčného zahynutí a my máme odpovědět láskou a vědomím, že nás dobře vede. To vůbec není pasivní fatalismus; vzpíráme se zlému, ale víme, že vše si Bůh používá k našemu prospěchu. Máme pokojnou důvěru v dobrého Boha, ne v dobré okolnosti. Okolnosti v tomto pozemském životě jsou někdy dobré někdy špatné. Bůh je však vždy pro nás Skálou a útočištěm. Naše jednání ve zkouškách a protivenstvích se tak stává ukazatelem naší lásky k Ženichovi.

Všechno Pánovo posvěcování a čištění vede k tomu, aby církev jako Nevěsta byla připravena na svatbu pro svého milujícího nebeského Ženicha. Když se z tohoto úhlu pohledu podíváme na to, co se děje v našich životech a církvích po celém světě, tak mnohému porozumíme. Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. (1Pt 4,17) Pán nás čistí, proměňuje, přelévá z nádoby do nádoby, abychom nebyli usazeni na svém kalu (viz Jr 48,11). Pokořuje nás, abychom se stali závislými na něm. Vše přináší do světla, aby to bylo skrze pokání očištěno. Výsledkem bude přichystaný a ochotný lid milující Pána – církev, která stojí v bdělém stavu a očekává příchod svého Ženicha. V úvodním textu nacházíme pět charakteristik zralé církve:

1. Církev jako připravená Nevěsta bude slavná

Církvi již vůbec nepůjde o vlastní slávu, ale o to, aby plně odrážela slávu Boží. Jestliže je v nás zformován Kristův charakter, nejde nám již o to, abychom se zalíbili lidem, ale Bohu. Jako Kristus vyznáváme: Slávu od lidí nepřijímám… Já nehledám svou slávu. (J 5,41; 8,50) I nás se dnes Pán ptá jako kdysi Židů: Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte? (J 5,44) Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu. Ten však, kdo hledá slávu toho, který ho poslal, je pravdivý a není v něm nepravosti. (J 7,18) Hledání Boží slávy nás uschopňuje věřit a stáváme se ryzími posly nebeského Otce. Odrážíme jeho slávu: A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. (2K 3,18)

2. Církev jako připravená Nevěsta bude bez poskvrny

Poskvrňuje nás hřích a vina, čehož se můžeme zbavit jedině skrze pokání a víru v zástupnou smrt Krista. Pak neseme ovoce, které svědčí o našem pokání (viz Mt 3,8; Sk 26,20). Bude znovu znít jednoduchá zvěst: Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mk 1,15) Jistě, bude potřeba v dnešní sekulární společnosti vše srozumitelně vykládat. Obsah tohoto Pánova volání však nesmí být vyměněn za psychologické poučky. Opravdové pokání a víra se stanou ohromnou uzdravující silou Božího lidu. Evangelium o Kristově smrti a vzkříšení je naprosto dostatečné k proměně. Pán odpouští naše viny a obnovuje naše svědomí. Krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu. (He 9,14) A protože nám byly odpuštěny naše hříchy, ze srdce jsme také odpustili těm, kdo se provinili proti nám. Vše je odpuštěním zapomenuto. Pokání a odpuštění vypůsobí úžasnou obnovu a odpočinek v Pánově přítomnosti (viz Sk 3,19-20).

3. Církev jako připravená Nevěsta bude bez vrásky

Vrásky jsou obrazem našeho duchovního zestárnutí a promarněného času. Pokud již nic neočekáváme a jsme plni nevěry, skepse a zklamání, máme starého, zkostnatělého ducha. Čiňme z těchto postojů pokání a prosme o milost proměny. I suché kosti mohou být obživeny skrze Ducha svatého a Boží slovo (viz Ez 37,1-14). Písmo tuto obnovu popisuje následovně: Tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. (Ž 103,5)A zde je i výklad „mládí orla“: Ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou. (Iz 40,31) Mladý duch se projevuje očekáváním na Hospodina, což je jeden z nejdůležitějších postojů, kterým nás chce Pán naučit. Pak i ve fyzickém stáří můžeme mít jiného, věřícího a Bohu oddaného ducha, jako ho měl i Káleb (viz Nu 14,24; Joz 14,11). Střežme si tohoto mladého ducha, který očekává na Hospodina a ve všem se mu poddává. [1]

Dále vrásky představují promarněný čas. Apoštol Pavel nás vyzývá: Vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle. (Ef 5,16-17) Tento svět je plný marnosti, nicoty a prázdnoty. Všechen promarněný čas nám však Pán chce skrze pokání odpustit. Jenom Boží vůle je smysluplná a má věčnou hodnotu. Pavel povzbuzuje: Vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. (1K 15,58 ČEP) Naše práce v Pánu zahrnuje jak naše specifické poslání a povolání od Boha, tak i naše každodenní povinnosti, které vědomě činíme pro Pána. Cokoli děláte, dělejte ochotně jako Pánu, a ne lidem (viz Ef 6,5-8; Ko 3,22-25). Také nesme evangelium Ježíše Krista nevěřícím. Poskvrny ani vrásky ani nic podobného již nebudou na církvi lpět.

4. Církev jako připravená Nevěsta bude svatá

Boží svatost není námi vyprodukovaná, ale darovaná. Pokud ji však ve víře přijímáme, musí se projevit v našem všedním životě, a to i tam, kde nás nikdo z lidí nevidí. Bůh nás očistil a posvětil, ale my tuto svatost máme uvádět do našich činů, slov a myšlení. Kdo je svatý, ať se ještě posvětí. (Zj 22,11) Toužíme být podobni Bohu, odrážet jeho vlastnosti a pravdivě ho uctívat. Izajáš skrze Ducha svatého pohlédl do nebe, kde viděl a slyšel probíhající nebeské uctívání: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! (Iz 6,3) Podobně apoštol Jan asi po 800 letech nahlédl skrze Ducha do nebes a slyší: Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází. (Zj 4,8) Připravená Nevěsta uctívá Boha v darované a prakticky projevované svatosti.

5. Církev jako připravená Nevěsta bude bezúhonná

Sexuální nečistota, touha po penězích, moci a slávě tohoto světa již nebude mít v pravé církvi místo. Církev již nebude nazývána: „Opuštěná“ a „Zpustošená“. Bůh dá církvi nová jména: „Oblíbená“, „Vdaná“, „Lid svatý“, „Hospodinovi vykoupení“, „Vyhledávaná“ a „Město neopuštěné“. K tomu, aby tato změna nastala, Bůh volá přímluvce (viz Iz 62). Pokora, upřímnost a ryzost bude klíčovým rysem církve. Znovu, jako v mnoha probuzeních, se bude praktikovat slovo: Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého. (Jk 5,16) Proto žádní lidé ani satan nebudou moci najít nějaký pravdivý důvod, aby mohli Boží lid z něčeho obvinit. Zůstanou pouze lživé pomluvy, od kterých je sám Bůh ve svůj čas očistí.

Zdá se vám to nemožné? Ano, pro lidi je to nemožné, ale ne pro Boha. Můžeme zvolat jako Marie: Jak se to stane? A Bůh i nám podobně odpovídá: Duch svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. (L 1,34-35) Duch svatý je klíčem veškeré naší proměny. Volá nás k naléhavým přímluvám, aby Bůh tuto proměnu nadpřirozeně vykonal. Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. (Za 4,6) Prosme za čerstvé vylití Ducha svatého na nás a na všechen Boží lid. Nacházíme se v čase mnohých otřesů a výzev. Již brzy uslyšíme uprostřed noci tohoto světa volání: Hle, ženich! Vyjděte mu vstříc! (Mt 25,6) Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila. (Zj 19,7)

Poznámky:
[1] Více na toto téma článek: JSI MLADÝ, NEBO STARÝ? aneb mladý duch očekává na Hospodina

Tomáš Korčák, 2024