NEPROMARNI SVOJE ZKOUŠKY 2
Zkoušky nás pokořují a činí závislými na Bohu
Písmo nám dává jasný pohled na zkoušky, kterými ve svých životech procházíme. Porozumět tomu je pro nás velmi osvobozující. Všechno pak dostává svůj smysl. Chci vám předložit podivuhodný postoj ke zkouškám prezentovaný v Žalmu 119:
Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám. (61)
Když si pročítáte tento žalm, zjišťujete, že žalmista procházel různými zkouškami, různým trápením i různým pronásledováním. Velmi se mi líbí, jaký měl v těchto situacích postoj. Je totiž pro nás vzorem, který máme následovat. V jakékoli situaci máme vždy hledat Boha. „Obklopili mě nepřátelé, ale Ty jsi mi ještě blíž! Mám problémy, ale hledím na Tvé Slovo. Omotávají mě provazy ničemů – to je hrozné, cítím se spoutaný, prožívám potíže a trápení, ALE já na Tvůj zákon nezapomínám. Přemýšlím o Tvém Slovu. Jsou těžké chvíle, ale já nezapomínám na to, co říkáš ve svém Slovu. Uprostřed zkoušek rozjímám nad Tvým Slovem.“ To je velmi důležité, právě když procházíme těžkostmi.
Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení. (62)
Místo reptání děkuji, jinými slovy – střežím si vděčnost. Dokonce i když se probudím, uprostřed noci děkuji a chválím svého Boha. Je tolik věcí, za které můžeme děkovat. Náš milující nebeský Otec je nám blíž než jacíkoli nepřátelé a než jakékoliv problémy. Bůh má pro každou situaci řešení.
Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání. (63)
Potřebujeme společenství, bratry a sestry, jinak nás naše „slepé úhly“ přivedou do hořkého sebeklamu. Uprostřed zkoušek si žalmista připomíná „jsem společníkem“.
Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením! (64)
Před mnoha lety jsem si procházel žalmy a do notýsku jsem si vypisoval všechny verše, které jsem našel o Boží dobrotě, milosrdenství a lásce. Rozjímal jsem nad tím a učil jsem se všude vidět očima víry Boží milosrdenství. To, co se ve světě děje, je velmi depresivní. Potřebujeme se naučit vše vidět Božím pohledem. „Pane, nauč mě to!“
Očima víry potřebujeme všude vidět Pánovo milosrdenství, tomu se naučíme z Božího slova. Vezměte si ten kontext: „Omotávají mě provazy ničemníků“, ale já vírou vidím, že země je plná Božího milosrdenství. Vidíš to? Přirozeným zrakem to zřejmě neuvidíš, ale duchovním zrakem ano. Svět je plný trápení, hříchů a marnosti, ale my můžeme vidět Boží milosrdenství. Pán je tady uprostřed válek, bojů, marnosti a nesmyslnosti a touží po každém člověku. Touží zachraňovat lidi, ať jsou v jakémkoliv stavu. Země je PLNÁ – není jen sem tam něco hozeného – Božího milosrdenství. Máme to vidět a můžeme to vidět jedině očima víry. Abychom svýma očima víry všude viděli Pánovo milosrdenství, potřebujeme se tomu vyučit z Božího slova. Proto se žalmista modlí: „Vyuč mě svým ustanovením.“
Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. (65)
Připomínám si projevy Boží dobroty ve svém životě, co Bůh už v mém životě udělal.
Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím. (66) Jiné překlady mají v první části verše: Nauč mě okoušet a znát, co je dobré. (ČEP) Dobrému vkusu a poznání mě vyučuj. (Zeman)
Modlím se za poznání a porozumění – chci vidět věci z Božího úhlu, což je pohled víry! „Věřím Tvým ustanovením, věřím Tvým přikázáním. Věřím slovům o Tvé dobrotě a lásce – a chci je okoušet.“ Když vidíme vše Božíma očima, pak vidíme jeho milosrdenství nad vším hříchem a trápením okolo nás. Vždyť kde se rozhojnil hřích, tam ještě více Boží milost. Tuto Boží milost máme před svýma očima.
Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. (67)
Tady je něco z podstaty našich zkoušek: Bez pokory a závislosti na Bohu (což jsou synonyma) bloudíme, i kdyby byly všechny okolnosti růžové. Nebloudíme, pokud jsme pokorní a zachováváme Boží slovo. „Teď už jdu po cestě Tvého Slova a již vidím a zakouším, že mi všechny věci napomáhají k dobrému, protože Tě, Bože, miluji. Víc tě miluji než na počátku.“ První láskou není chvilkové nadšení na začátku naší cesty, po kterém následuje vystřízlivění a vychladnutí. První láskou je, že dávám Pána na první místo, že ho skutečně nade vše miluji za jakýchkoli okolností.
Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem. Jestliže jsme pokorní, vidíme, že bez Boha nemůžeme nic. A není to jen fráze. Bůh je naším zdrojem, má náš život v ruce, jemu jsme se vydali. Ve vodním křtu jsme vyznali: „S Kristem jsem zemřel, už nežiju já, ale žije ve mně Kristus.“ – To je pokora.
Pýcha se projevuje tím, že si věci ve svém životě řídím sám, chodím si po svých cestách, rozhoduji se podle svého rozumu a nehledám Boha. Často ho začnu hledat až na konci, když už je mi opravdu zle. Všechny zkoušky, kterými procházíme, vedou k té pokorné závislosti na Bohu. Všechny zkoušky nás mají pokořovat, což je něčím pro náš život naprosto pozitivním. Jestliže milujeme Boha, stáváme se pokornými a závislými na Bohu.
Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením. (68)
Uprostřed zkoušek chvalme Boha za jeho dobrotu. Bůh je dobrý, a jako jeho učedníci ho žádejme o vyučení. Někdy jsme nejistí, nevíme si rady a nemáme hned odpovědi. Důvěřujeme však Hospodinu a opíráme se ve víře o něho. Je neviditelný – je to duch, ale je tak pevný, je to Skála věků a je dobrý! Za jakýchkoli okolností si připomínej jeho dobrotu. Je to tvůj Otec a on tě vyučí svým ustanovením.
Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání. (69)
Okolo mě jsou pyšní a oklamaní lidé, kteří šíří dezinformace a hlouposti, já však budu celým srdcem střežit Boží přikázání. „Co říká Tvé Slovo, to je pro mě směrodatné.“
Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona. (70)
Uprostřed bezcitnosti, nenávisti a lhostejnosti se raduji z Božího slova. Na co se těšíš? Z čeho se raduješ? Je to skutečně tvoje potěšení být s Pánem? Číst jeho Slovo, rozjímat nad ním, modlit se, mluvit s Bohem, naslouchat mu, předávat mu všechny otázky a starosti a strachy je radostí a potěšením. Za to stojí i ráno dříve vstát. Ne?
Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. (71)
V jiných překladech to zní takto:
- Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. (ČEP)
- Prospělo mi to, že jsem byl pokořen – poučil jsem se o tvých zákonech. (B21)
- K dobrému jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. (KB)
Můžete se toto žalmistovo vyznání svobodně modlit? Nevím, jestli jste to prožili. Vzpomínám si, jak jsem kdysi prožil úžasné uvolnění, když jsem Bohu začal děkovat za konkrétní zkoušky, kterými jsem procházel. Neděkujeme za satana, za démony, za nemoci, za smrt, ale děkujeme za to, že všechny věci nám napomáhají k dobrému. Protože jsem uprostřed zkoušek hledal Boha, prospělo mi to. Byl jsem pokořen ve své soběstředné pýše a nezávislosti a naučil jsem se Božím ustanovením.
Čemu ses naučil ve zkouškách, kterými jsi procházel? Vůbec nejde o prázdná obecná hesla, ale o realitu našeho života. Můžeme ústy vyznávat „všechno je mi k dobrému“ a přitom mít v hloubi svého nitra pocit ukřivděnosti a hněv.
Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. (72)
Poznáváme pravé hodnoty. Čím je pro tebe Boží slovo? Vypadá podle toho tvůj život? Dáváš každého dne času s Božím slovem přednost před jinými aktivitami? Zkoušky prosívají naše životy. Oddělují balast od drahokamů. Balast vyhodíme, ale držíme drahokamy, což je vše, co vychází z Božího Slova. Tento svět se honí za bohatstvím tohoto světa. My však máme hledat to pravé bohatství, což je jeho Slovo, které je v našem nitru a které žijeme.
Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům. (73)
Jsem plně odevzdán svému Stvořiteli. Bez vydanosti a podřízenosti Bohu nemůžeme Boha poznávat a jeho cestám porozumět. Cele patřím svému Pánu, jsem stvořen pro něho. On mě učinil a on mě upevňuje uprostřed zkoušek.
Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo. (74)
To, jak s Pánem procházíme zkouškami, může být velkým povzbuzením pro naše okolí. Jsme čím dál tím více slabší (to je pokora), ale Pánova síla charakteru je skrze nás stále více zjevována. Většinou si to ani neuvědomujeme, protože se již nezabýváme sebou, ale Pánem a jeho Slovem. Ve svých zápasech očekáváme, že Bůh bude podle svého Slova jednat a naplní svá zaslíbení. Na základě Božího slova jsme povzbuzeni a stáváme se povzbuzením pro druhé.
Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou. (75) V jiných překladech druhá část verše zní takto: Ve své věrnosti jsi mě pokořil. (B21) Vím, … že jsi mě důvodně (podle věrnosti) pokořil. (Zeman)
Bůh nás ve své věrnosti a pravdě ve zkouškách pokořuje důvodně, což znamená, že to má svůj smysl. Ve zkouškách Boha více poznáváme, stáváme se na něm více závislejší a žijeme z něho jako Zdroje všeho dobrého. Není to však automatické! O smyslu zkoušek máme vědět a připomínat si ho. Bůh nás pokořuje svojí pravdou a věrností.
Tomáš Korčák, 2023
