NEPROMARNI SVOJE ZKOUŠKY 1
Víš to, že milujícím Boha, všechny věci napomáhají k dobrému?
Apoštol Pavel píše ve svém dopise Římanům pro nás velice důležitou pravdu: Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. (Ř 8,28-30)
To první, na co chci poukázat, je slůvko „víme“. Máme vědět neboli máme mít svoji mysl naplněnou pravdou, „že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému“. Víš to? Připomínáš si to? Připomínáš si tuto velmi důležitou pravdu zvláště ve zkouškách?
Za druhé: Je jenom jedna skupina lidí, které všechny věci spolu působí k dobrému. Pro lidi, kteří jsou mimo tuto skupinu, to neplatí! Jsou to „ti, kteří milují Boha“. Někteří lidé říkají, že utrpení nás přivádí k Bohu. Ano, může, přesněji řečeno mělo by, ale také vůbec nemusí. Záleží na tom, jestli naplníme určité podmínky – tedy, jestli v utrpení hledáme Boha. Kdyby utrpení samo o sobě přivádělo k Bohu, viděli bychom nemocnice, ústavy a léčebny plné svatých a obrácených lidí, kteří hoří pro Ježíše. Často tam však vidíme úplný opak. Jsou tam lidé ztrápení, zoufalí a nešťastní. Utrpení ale často otevírá uši k slyšení a my jsme voláni k tomu, abychom nemocné a trápené povzbuzovali a k Bohu vedli.
Je tedy jenom jedna skupina lidí, které všechny situace a stavy, jimiž procházejí, napomáhají k dobrému – jsou to lidé, kteří milují Boha. Nejsou to lidé, kteří mají nějaký odznak nebo diplom či titul. Jsou to lidé, kteří mají něco uvnitř svého srdce. Právě v situacích rozličných zkoušek se pozná, jestli miluji Boha celým srdcem.
Za třetí: „Všechny věci spolu působí k dobrému“. Jsou všechny věci dobré? To zde není řečeno! Všechno není dobré. A my jako křesťané máme rozsuzovat dobré od zlého. Izajáš dokonce říká: Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké. (Iz 5,20)
Všechny věci spolu působí neboli napomáhají k dobrému. Všechny věci znamenají úplně všechno. Dobré i zlé – všechno, čím procházíme v našich životech, nám může napomáhat k dobrému, pokud naplníme podmínku – pokud milujeme Boha. A toto máme všichni vědět! Je to úplná revoluce v našem myšlení.
Úžasným příkladem je příběh starozákonního Josefa. Vždy mě tento příběh dojímá. Josef je vzorem člověka, kterému všechny věci napomohly k dobrému, protože miloval Boha a věděl, že je s ním Bůh v každé situaci. Mnohému, čím procházel, nerozuměl, mnoho situací bylo velmi těžkých, byla to dlouhá léta utrpení. On však zůstal Bohu věrný a miloval ho.
Milovat neznamená zatnout zuby a vykřikovat „Já vše vydržím!“ Takhle to nefunguje! Znamená to, že uprostřed všech zkoušek vyznám Bohu: „Já Tě miluji. Sice nerozumím tomu, čím procházím, ale miluji Tě. Spolu projdeme vším a věřím, že Ty tuto situaci ve své milosti proměníš v můj prospěch.“
Za čtvrté: Úvodní biblický text pokračuje a my to nesmíme přehlédnout: „… aby byli připodobněni obrazu jeho Syna“. Jeden z hlavních účelů všeho, čím procházíme, je naše připodobnění obrazu neboli charakteru Ježíše Krista. Je tak důležité, abychom tomu porozuměli. Všechno, čím procházíme, nám může pomoci k tomu, abychom nesli Ježíšův charakter. Stane se to, pokud naplníme podmínky: Pokud budeme milovat Boha a pokud tyto pravdy budeme mít na mysli, budeme si je připomínat a budeme na ně hledět svým duchovním zrakem.
Za páté: Apoštol Pavel zde mluví o Božím předsevzetí, předurčení, povolání, ospravedlnění a oslavení. Někteří říkají, že jsme předurčeni a vyvoleni a ty na to nemáš vůbec žádný vliv. Jiní naopak říkají: Záleží na svobodném rozhodnutí tvé vůle. Mám za to, že pravdu mají obě skupiny. V Bibli je totiž mnoho pravd, kde musíme vírou uchopit obě, zdánlivě protichůdné, polohy dohromady. Jsme skutečně vyvoleni a předurčeni, a přitom máme plně svobodnou vůli rozhodování. Láska souvisí se svobodnou vůlí. Ale Bůh, který je mimo tento prostor a čas, ví, jak se rozhodneme. A také nás ke všemu uschopňuje, protože žít můžeme pouze z jeho milosti.
Jednou jsem byl na obědě s jedním kalvinistickým profesorem teologie a povídali jsme o předurčení. (Kalvinisté totiž zdůrazňují nauku o předurčení.) Předložil jsem mu jednu ilustraci: Je nebeská brána, na které je napsáno „Pojďte ke mně všichni“. Lidé, kteří projdou touto bránou a otočí se nazpět, vidí na bráně zevnitř napsáno „Vy jste ti předurčení a vyvolení“. Profesor vážně přikyvoval.
Naše západní kultura je postavená na myšlení o svobodné vůli a svobodném rozhodování člověka. Je to však jenom jedna strana mince. Je velice důležité, abychom věděli, že Bůh nám dává i chtění a činění a vposledku my se nemůžeme ničím chlubit, protože všechno je darovaná milost. Věřím, že zdravé biblické učení o předurčení nás má vést právě k tomu. To nemá naprosto nic společného s pohanským fatalismem.
Neochabujeme, ale naopak aktivně usilujeme o růst v milosti a poznání Pána (viz 2Pt 1,5). Jsme horliví pro dílo Páně. Hledáme na prvním místě Boží království, zvěstujeme evangelium a vzpíráme se zlému. Aktivně hledáme, žádáme a tlučeme, dokud Pán neotevře. Boží milost nenecháváme ležet nadarmo (viz 1K 15,10). Ve své aktivitě se však nesrovnáváme a nepovyšujeme nad ostatní, protože žijeme z milosti. Také nežijeme z nějakých svých zásluh, ale z vědomí, že nás Bůh již v Kristu přijal.
Bůh nás ve své milosti sám zachránil, my máme odpovědět láskou a vědomím, že nás dobře vede. Víme, že si Bůh vše použije k našemu prospěchu. Máme pokojnou důvěru v dobrého Boha, ne v dobré okolnosti. Okolnosti v tomto pozemském životě jsou někdy dobré, někdy špatné. Bůh je však pro nás vždy Skálou a útočištěm.
Bůh si chce použít všechno, čím procházíme, k tomu, abychom ho více znali, více ho milovali a byli proměněni do jeho charakteru. A o to ho máme žádat. Kéž je tohle naší nejčastější modlitbou: „Pane, chci Tě více znát a více se Ti podobat.“
Tomáš Korčák, 2023