DVANÁCT ROZDÍLŮ MEZI SIROTKEM (či otrokem) A SYNEM

Ježíš řekl: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6) Ježíš je cesta, ale Otec je cíl. Centrálním tématem Písma je zjevení Božího otcovství. Když pochopíme a zakusíme, co je otcovství, nalezneme svoji identitu, bezpečí, motivaci. Jestliže jsme vírou přijali Ježíše Krista jako Pána, pak o nás platí slovo Písma: Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši. (Ga 3,26)

Je však mnoho Božích synů a dcer s myšlením sirotka či otroka. Sirotek nemá Otce, syn s mentalitou sirotka smýšlí, mluví a jedná, jako kdyby neměl Otce. Sirotci jsou bez otce (Pl 5,3) a nemají pomocníka (Job 29,12). Bůh je však je otcem sirotkům (Ž 68,6), stává se jim pomocí (Ž 10,14), chrání je a podpírá (Ž 146,9). Většina problémů v životech křesťanů vychází z toho, že mají sirotčí mentalitu. Cestou z tohoto prokletí sirotků je proměna našeho smýšlení skrze rozjímání nad Božím slovem spolu s Duchem svatým, který je Duchem synovství.

Ježíš řekl svým učedníkům před svojí smrtí a vzkříšením: A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost – Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. (J 14,16-18) O Letnicích seslaný Duch svatý nám zjevuje nebeského Otce a uvádí nás do našeho synovství, proto je nazván Duchem synovství nebo Duchem Syna. Skrze Ducha svatého k nám též přichází Pán Ježíš Kristus – On je v nás! Opakem Ducha synovství je duch otroctví, což je též duch sirotka. Jde však především o způsob smýšlení, bez jehož změny nebudeme proměněni. Duch svatý nás chce skrze Boží slovo osvobodit od všech lží sirotčí mentality a uvést do požehnání synů Božích.

Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové – dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni. (Ř 8,14-17)

Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha. (Ga 4,4-7)

1. Sirotek nemá Otce (je osamělý, nikdo mu nerozumí, musí se o sebe postarat sám)
Syn má Otce, který ho nikdy neopustí a se zájmem se o něho stará
(viz Iz 43,1; Žd 13,5; J 8,29)

2. Sirotek nemá domov a rodinu (nemá bezpečí, ochranu, identitu; je nezávislý)
Syn má bezpečný domov u Otce a rodinu
(viz Ef 2,18-19; J 8,35)

3. Sirotek nedůvěřuje (je plný obav a nejistoty)
Syn důvěřuje svému Otci, nepochybuje o jeho dobrotě a proto se ničeho nebojí
(viz Jk 1,16-18; Ž 37,5; Iz 12,2)

4. Sirotek nemá žádné dědictví (bojí se, má nedostatek, nevidí zdroje, nemůže dávat)
Syn je dědicem; patří mu vše, co je Otcovo, proto je štědrým dárcem
(viz Pl 5,2-5; Ř 8,17; Ga 4,7; L 15,31)

5. Sirotek nemá zdravé sebevědomí (poskakuje mezi méněcenností a pýchou)
Syn ví, že je synem svého Otce a poznává Otce
(viz Ga 3,26; Mt 3,17; J 17,3)

6. Sirotek hledá slávu a uznání od lidí (je závislý na lidech a bojí se lidí)
Syn hledá slávu svého Otce a proto se nebojí lidí; syn ctí a miluje otce
(viz J 5,41.44; J 7,18; J 12,43; Mal 1,6; J 14,31)

7. Sirotek má strach ze selhání (je sebespravedlivý, musí být vždy dokonalý)
Syn je ospravedlněn, doplněn a vychováván od Otce
(viz J 5,20; J 8,28; Žd 5,8-9; Ko 2,10 KP)

8. Sirotek nemůže ukázat své slabosti (skrývá se, přetvařuje, vždy musí být silný)
Syn je otevřený a skrytý v Otci; Otcova síla se projeví v synově slabosti
(viz Žd 4,15; 2K 12,9)

9. Sirotek si drží odstup od lidí (neumí se vydat, závazky a smlouvy jsou mu cizí)
Syn se vydal Otci a pak skrze Otce lidem; stojí za svými slovy
(viz 2K 8,5)

10. Sirotek se musí sám obhajovat (ospravedlňuje se, bojuje za svá práva)
Syn předal svá práva Otci a nechává se od něho ospravedlnit
(viz 1P 2,23; 1P 5,6-7; Fp 2,5-9; Ž 17,2-3)

11. Sirotek hledá a vidí nejprve negativní (srovnává se, povyšuje, žárlí)
Syn hledá a vidí to, co oslavuje Otce
(viz J 5,19-20; Ko 3,1-3)

12. Sirotka nelze ukáznit slovy (není poddán výchově, nenese ovoce)
Syn je poddán Otcově výchově a naplňuje své poslání
(viz Př 29,19; Dt 8,5; Př 3,12; Žd 12,5-13; J 4,34)

Otec miluje Syna. (Jan 5,20)

Zde si můžete stáhnout leták v PDF formátu k vytištění…

Tomáš Korčák, 2012