MILOSRDENSTVÍ PŘEMÁHÁ SOUD

Bůh se chce velice zřetelně a konkrétně projevovat skrze svůj lid. Jedna z prvních a hlavních Božích charakteristik je láska. Apoštol Jan píše: Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou má Bůh k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1J 4,7-8.16) Všimněte si: „Bůh je láska“ – to znamená, že láska je Osoba, která sama určuje, co to láska je a co není. Neplatí tedy opačný výrok: „láska je Bůh“, protože naše lidské pojetí lásky v tomto převráceném světě často neodpovídá lásce Boží zjevené v Písmu.

Ježíšovo myšlení, mluvení a všechny jeho skutky dokonale vyjadřují Boží lásku a milosrdenství, protože zcela zjevují Otce v nebesích. Jan popisuje Ježíše následujícími slovy: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. Z jeho plnosti jsme my všichni dostali milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (J 1,14.16-17) V Kristu je spojena milost s pravdou. Skutečnou Boží milost a lásku totiž nikdy nemůžeme oddělit od pravdy a naopak. Naše pravdivost, upřímnost a náš vztah k Ježíši a Božímu slovu určuje, nakolik bude skrze nás uvolňována Boží láska do našeho zoufalého okolí.

Jakub nás vyzývá: Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud. (Jk 2,12-13) Jednou jako Boží lidé předstoupíme před soudnou stolici Kristovu, kde budeme souzeni podle svých činů. Spaseni jsme zadarmo bez skutků na základě naší víry, avšak souzeni budeme podle svých skutků. Jak jsme v těle zde na zemi jednali? Jakými skutky se projevovala naše víra?

A podle čeho budeme souzeni? Jakub říká, že podle zákona svobody. Co je tímto zákonem svobody a jak se projevuje? O několik veršů dříve je tento zákon popsán jako královský zákon: Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: ,Budeš milovat svého bližního jako sám sebe,‘ dobře činíte. (Jk 2,8) Tento Kristův královský zákon lásky jedinečným způsobem uvádí do svobody. Ten, kdo miluje, je skutečně svobodný. Je svobodný od strachu, neboť: V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1J 4,18)

Milující člověk je svobodný od pomsty, hořkosti, nenávisti a ukřivděnosti. Všechny tyto negativní postoje, pro které se lidé sami rozhodují, uvádějí člověka do vězení, nesvobody a mnohého trápení (viz Mt 18,33-35). Je to úžasná svoboda milovat dokonce i svoje nepřátele (viz Mt 5,44-48). K této nadpřirozené Boží lásce nás chce uschopnit Kristus, který v nás přebývá skrze víru.

Někdy v přímluvách citujeme slovo: „Milosrdenství přemáhá soud,“ a je to jistě také dobře, avšak kontext nás vyzývá k námi vykonávanému milosrdenství. Toto slovo nás tedy může spíše vést k následující modlitbě: „Otče, Ty jsi spravedlivý soudce a také jsi milosrdný a plný lásky. Použij si nás v tomto světě hodném odsouzení jako nástroje svého milosrdenství. Chceme a budeme projevovat Tvé milosrdenství ve svém životě, protože Ty v nás přebýváš se svojí spravedlností i milosrdenstvím. Ať se Tvé konkrétní činy milosrdenství šíří a přemůžou tak soud.“

Buďte milosrdní a spravedliví!

Vykonávání Božího milosrdenství má své, Písmem určené kontury a těmi jsou pravda a spravedlnost. Víte, že existuje duševní, falešné „milosrdenství“? Je to lidský bezbožný falzifikát, který naopak uvádí do ještě většího trápení. Jestli v sobě máme toto falešné milosrdenství, můžeme zjistit podle odpovědi na následující otázku: „Budu brát ohled na chudého, zraněného, nemocného, postiženého ubožáka, i když není v právu a jednal nespravedlivě na úkor druhého?“

Písmo klade veliký důraz na to, abychom se zastávali chudých, utlačovaných, sirotků a vdov, ale vždy na základě práva a spravedlnosti. Na jedné straně Bůh říká: Nepřevrátíš právo svého nuzného při jeho sporu. (Ex 23,6) Avšak na druhé straně také říká: Ani nebudeš nadržovat chudému při jeho sporu. (Ex 23,3) Na jiném místě: Při soudu nejednejte špatně: nestraň chudému ani nenadržuj vysoko postavenému. Svého druha suď spravedlivě. (Lv 19,15)

Jednoduše řečeno: Buďte milosrdní a spravedliví! Nikomu nestraňte a nemějte rozdílné míry! Ať je někdo vlivný boháč, nebo chudý bezdomovec, usilujte o spravedlnost. Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je pro Hospodina ohavností. (Př 20,10; viz též Dt 1,16-17; 10,16-18; 16,19-20)

Takzvaná „pozitivní diskriminace“ odporuje Božím zásadám a v praxi v dlouhodobém horizontu nese velmi špatné ovoce. Tento postoj například vůči problematickým menšinám v nich většinou vyvolává pasivitu, nevděčnost a žádání svých práv na úkor svých povinností. Na straně majoritní společnosti způsobuje rostoucí nevraživost. Musí být stejný metr pro všechny.

Bůh má velký soucit a slitování s vykořeněnými lidmi, s uprchlíky, s dětmi a seniory v nouzi… V této době je velmi důležité pomoci uprchlíkům z Ukrajiny. Je psáno: Hospodin chrání cizince, podpírá sirotka a vdovu, maří však cestu ničemů. (Ž 146,9) Pokud však je někdo ničema, doplatí na to, ať je to Čech nebo „Tatar“.

Pokorní přijímají milost s vděčností

Dobrá vláda musí být milosrdná a to, jak pomáhá slabým, chudým, nemocným a postiženým, je jistě její vizitka. Přeji všem těmto lidem dostatečnou státní pomoc a podporu, avšak také jim přeji, aby neměli zdeformované myšlení, které ve své pasivitě pouze čeká na vnější pomoc a je hořké a reptající, když pomoc nepřijde. Jinými slovy: milosrdenství musí motivovat a musí být vděčně přijímáno jako dar.

Před několika lety jsem byl na shromáždění s jedním americkým služebníkem, který vede rozsáhlou službu mezi bezdomovci a má velmi dobré výsledky. Popisoval, jak prakticky slouží chudým, avšak dlouhodobě se věnují pouze těm, kteří projevují vděčnost. Přijatá milost se projeví vděčností. Pomoc přijatá jako povinnost nebo samozřejmost nepotřebuje žádnou vděčnost. Lidé, kteří neprojevují vděčnost, jsou vnitřně převrácení a nejsou schopní, respektive ochotní pro změnu svého života. (Jak to však s vděčností vypadá v našich křesťanských kruzích a v našich rodinách? Umíš říci: „Děkuji,“ nebo je tvé srdce tvrdé, pyšné a nevděčné? Když přijímáme s vděčností dary milosti, určitým způsobem tím vyjadřujeme svoji pokoru.)

Jakub říká: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (Jk 4,6) A pokorní milost s vděčností přijímají. Pavel říká: Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,23) Jako hříšníci máme nárok pouze na smrt – to je naše mzda a odplata. Přišel však Ježíš a nabízí nám dar milosti – věčný život. Bůh nabízí dary milosti skutečně chudým lidem, kteří si uvědomují, že bez Boha nemají vůbec nic. Když přijmeme Ježíše jako Pána a staneme se Božími dětmi, máme jistě práva synů, avšak pohybujeme se již naprosto v rovinách Božího království – v rovinách milosti a vděčnosti.

Pamatujte na chudé

Při svých projevech milosrdenství chudým a nuzným tohoto světa používejte moudře své peníze. Dávejte hojně na osvědčené služby, které se věnují chudým, nemocným, ztrápeným či závislým. Lidem, kteří vás na ulici žádají o peníze, většinou peníze přímo nedávejte. Buďte vedeni Pánem, a ne manipulací nebo falešným duševním soucitem. Ve většině případů jsou peníze zneužity a prohlubují tak kritický stav těchto lidí (skrze zakoupené drogy, alkohol, cigarety atp.). Místo peněz jim například kupte něco k jídlu.

Všimněte si, k čemu vyzývá Jakub, když mluví o milosrdenství. Milosrdenství musí být velice praktické, stejně jako naše víra. (To zřejmě odkoukal od Ježíše, po jehož boku jako jeho mladší bratr vyrůstal.) Jakub má ve svém dopise velký důraz na lásku a službu chudým, a praktická pomoc má být zcela konkrétní – obléci nahého a nasytit hladového (viz Jk 2,14-17).

Chci se vás zeptat: Proč apoštol Petr a Jan nerozdávali chudákům a žebrákům tohoto světa peníze, když obrácení křesťané přinášeli k jejich nohám velké množství peněz (viz Sk 2,44-45; 4,34-35)? Žebrákovi u Krásné brány řekl Petr: Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď! (Sk 3,6) Dávali něco jiného – skrze Boží moc uzdravovali nemocné a přiváděli druhé k poznání Ježíše. Při tom všem jistě krmili hladové a oblékali nahé, což bylo velkým důrazem první církve. Pavel popisuje, jak apoštolové v Jeruzalémě (Jakub, Petr a Jan) potvrdili jeho službu mezi pohanskými národy, a říká: Chtěli jen, abychom pamatovali na chudé, o což jsem se opravdu pilně snažil. (Ga 2,10 B21)

Vzpomínám si na dva druhy žebrajících dětí, když jsem byl v devadesátých letech na Ukrajině. Na jednom autobusovém nádraží žebraly malé děti o peníze a pak je přinesly svým, za rohem sedícím rodičům s flaškou alkoholu v ruce. Naproti tomu za námi přišly jiné malé děti s velkýma hladovýma očima a žebraly ne o peníze, ale přímo o chléb. Buďme štědří a moudře spravujme peníze, které již nejsou naše, ale našeho Pána. Nenechme se nikým zmanipulovat a nepřispívejme na kdejakou hloupost (např. hroby pro chcíplé psy ochráncům zvířat atp.). Kéž misionáři a kvalitní křesťanské služby narkomanům, postiženým, chudým atp. nemusejí procházet žádnou finanční nouzí.

Rozjímejme nad následujícími Ježíšovými slovy: Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi napít, byl jsem cizincem, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě spatřili jako cizince, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘

Potom řekne i těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít, byl jsem cizincem, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.‘ Tu mu odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘ A odejdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života. (Mt 25,31-46)

Co to znamená konkrétně pro mne? …

Tomáš Korčák, 2006, 2022