BOŽÍ UZDRAVOVATELÉ, NEBO OKULTNÍ SVŮDCI?
Ježíš vyslal svých dvanáct apoštolů (vyslanců, poslů) s jasným úkolem. Čteme o tom u Lukáše 9,1-2: Svolal si Dvanáct apoštolů a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. Apoštolové Ježíše poslechli a vše dělali tak, jak jim přikázal: Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali. (L 9,6)
Pak Ježíš vyslal jiných sedmdesát učedníků do měst se stejným posláním: Uzdravujte nemocné v nich a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.’ (L 10,9)
Nakonec Ježíš po svém zmrtvýchvstání posílá všechny věřící se stále stejným úkolem: Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře. (Mk 16,15-18)
Učedníci v prvotní církvi tomuto úkolu dobře rozuměli, poslání bylo stejné. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. (Mk 16,20) Evangelium – dobrá zpráva o záchraně v Ježíši Kristu vždy souvisela s uzdravováním duše i těla. Nemocné uzdravovali nejen apoštolové (viz Sk 2,43), ale i prostí učedníci – například Štěpán (viz Sk 6,8), Filip (viz Sk 8,5-7) nebo Ananiáš (viz Sk 9,17-18).
Uzdravování skrze Ježíše a jeho učedníky bylo skutečné, nebyly to pouze obrazy jakéhosi duchovního uzdravení. Nevěřící člověk nepotřebuje uzdravit ducha, je v něm totiž mrtvý duch pro jeho přestoupení a hříchy (viz Ef 2,1-3). Duch je tou nejvnitřnější složkou člověka, která komunikuje s Bohem a může být místem přebývání Ducha svatého. Mrtvolu nemůžeme uzdravit, můžeme ji jedině vzkřísit z mrtvých. Také mrtvý duch v člověku může být vzkříšen – Ježíš to nazývá znovuzrozením (viz J 3,1-21). Skrze pokání a víru v Ježíše Krista se můžeme znovu narodit do Božího království. Učedníci po zmrtvýchvstání Ježíše vedli druhé k znovuzrození ducha a k uzdravení těla a duše.
Nadpřirozené uzdravování těla však může mít různé zdroje. Chci vám předložit biblický test, podle kterého můžete rozeznat, z jakého zdroje uzdravení přichází. Když duchovní uzdravení a jiné nadpřirozené zážitky neprojdou některým z následujících šesti bodů testu, odmítněte to!
1. Boží uzdravení přichází jedině ve jménu Ježíše Krista Nazaretského
Apoštolové jasně vyhlašovali: A není v nikom jiném záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni. (Sk 4,12) Přičemž záchrana (spása, řecky: sótéria, sózó) obsahuje odpuštění hříchů a záchranu od věčného zahynutí, ale i uzdravení těla a duše, osvobození od démonů, vzkříšení těla, ochranu a Boží zaopatření (viz Mt 9,21-22; Sk 14,8-10; L 8,36.49-55; Jk 5,15; 2Tm 4,18 atp.).
To, že Ježíšovo jméno je jedinečné, je i logické, neboť jenom Ježíš (sám bez hříchu) zemřel za naše hříchy. Tím nám otevřel cestu do nadpřirozena k nebeskému Otci. Ježíš řekl: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6) Nikdo se nemůže dostat k dobrému Bohu bez Ježíše Krista, neboť to, co nás od Boha oddělovalo, byly naše hříchy.
Všechny ostatní cesty do nadpřirozena nevedou k živému, dobrému Bohu, ale do zakázané démonické oblasti, která si vždy vyžádá svoji daň. Jsou jediné správné dveře do nadpřirozené duchovní oblasti. Vše ostatní je Bohem zakázané okultní vlamování se „okny“. Ježíš řekl: Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. (J 10,7-10)
Toto vlamování skrze jiná jména může být uzdravování nebo nadpřirozené zkušenosti skrze různá božstva, Buddhu, různé mantry, ale i skrze jméno Marie či svatých. Apoštol Pavel píše Korintským: Ale bojím se, aby snad tak, jako had svedl Evu svou vychytralostí, nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné a čisté oddanosti Kristu. Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, než jsme my hlásali, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte. (2K 11,3-4) Existuje také jiný „Ježíš“, jiný „duch“ a jiné „evangelium“, které neodpovídá tomu, co hlásali apoštolové a co je napsáno v Písmu.
Vzkříšený Ježíš Kristus z Nazareta zemřel za naše hříchy na kříži. Vyzývá nás, abychom se odvrátili od svých nepravostí a model a chodili po jeho cestách. Odpouští, smilovává se a zachraňuje od věčného zahynutí. Dává se poznat těm, kdo ho hledají celým srdcem. Vede ty, kteří ho přijímají za svého Pána a kteří se mu poddávají.
Ježíšovo jméno je jedinečné. Apoštol Petr řekl náboženským vůdcům: To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu. (Sk 4,11) Bez tohoto úhelného kamene se každá stavba rozpadne. Na konci Písma Ježíš Kristus říká: Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. (Zj 22,13) Duch svatý nám zjevuje Krista jako jediného prostředníka mezi námi a nebeským Otcem (viz 1Tm 2,5) a uvádí nás do společenství s Bohem Otcem i Synem (viz 2K 13,13).
2. Boží uzdravení přichází od Boha, ne od modly
Boha nemůžeme spatřit svým přirozeným zrakem. Apoštol Pavel o něm říká: On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit. (1Tm 6,16) Ježíš sám řekl: Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě. (J 4,24)
Boha poznáváme z Bible a když přijmeme Krista jako Zachránce a Pána, můžeme ho vidět ve svém srdci duchovníma očima. Není to přirozený obraz, ale hluboké vnímání jeho přítomnosti. Skrze víru v jeho Slovo se opíráme o neviditelného Boha a pak zakoušíme jeho skutečné jednání a zázraky.
Musíme zásadně odmítnout všechny nadpřirozené zdroje, které přicházejí skrze zpodobnění Boha, což je přestoupením prvních dvou přikázání Mojžíšova desatera (viz Ex 20,1-6). Žádné sochy, obrazy, ikony, medailonky, oltáře, měsíční kameny nebo krystaly atd. nemohou být zdrojem uzdravení.
Izraelci na poušti uctívali zlaté tele a přitom si mysleli, že je to Hospodin, který je vyvedl z Egyptské země. Dostali se do modlářské lži a sebeklamu a tímto hrozným hříchem se otevřeli veliké pohromě (viz Ex 32,1-6).
Boží uzdravení vychází výhradně od neviditelného Boha, může však být podle Bible použito styčných bodů pro dotyk víry jako je vzkládání rukou (viz Mk 16,18), mazání olejem (viz Mk 6,13; Jk 5,14 – olej jako symbol Ducha svatého) a nebo například šátek, nad kterým se pomazaný Boží služebník modlil (viz Sk 19,11-12). Nikdy se však takové věci nesmí stát předmětem uctívání.
3. Boží uzdravení jde ruku v ruce se zvěstováním evangelia
Již na začátku jsme si ukazovali, že většina výzev Nového zákona ke zvěstování evangelia je spojená s fyzickým uzdravováním. Evangelium je dobrá zpráva o záchraně hříšného člověka skrze smrt a zmrtvýchvstání Krista. Je to Boží nabídka vstupu do Božího království skrze oddělení se od hříchů a přijetí nového života podřízeného Kristu.
Často ve službě Pána Ježíše vyučování a kázání o Božím království předcházelo uzdravování, neboť Boží slovo probouzí a uvolňuje víru potřebnou pro zázrak. Někdy však zázraky předcházely vyučování, protože je to Boží moc, která otevírá uši pro slyšení Božího slova.
Procházel celou Galilejí, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinesli k němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, náměsíčné i ochrnuté a on je uzdravil. Šly za ním veliké zástupy z Galileje, Dekapole, Jeruzaléma, Judska i Zajordání. Když spatřil zástupy, vystoupil na horu. A když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je… A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, byly zástupy ohromeny jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako jejich učitelé Zákona. (Mt 4,23-5,2; 7,28-29)
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost. (Mt 9,35) Uviděl veliký zástup; slitoval se nad nimi a uzdravil jejich nemocné. (Mt 14,14) Pověst o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí. (L 5,15)
4. Boží uzdravení je zásadně zdarma
Ježíš dal svým učedníkům zdarma své pověření, autoritu a moc uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc i každou slabost. (Mt 10,1)
Poté je vyslal tuto autoritu Božího království uplatňovat: Jděte… Cestou hlásejte: ‚Přiblížilo se království Nebes.‘ Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte, malomocné očišťujte, démony vyhánějte; zadarmo jste vzali, zadarmo dejte. (Mt 10,7-8) Učedníci tuto autoritu a moc jednoduše vírou přijali a v poslušnosti Ježíšova příkazu začali zdarma uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Zadarmo vírou vzali, zadarmo v poslušnosti dávali.
Jednou jsem se modlil na břehu Jadranského moře s jedním Slovincem proti cukrovce a bolestem zad a nohy. Jeho zády a nohou prošlo brnění a bolesti byly hned pryč. První slova, která vyslovil po modlitbě, byla: „Kolik mám zaplatit?“ Odpověděl jsem, že jestli někdo chce za uzdravování peníze, je to známkou toho, že uzdravení není z Božích zdrojů.
5. Boží uzdravení přichází skrze Ježíšova učedníka, který nese ovoce proměněného života
Ježíš nás vyzývá k velké opatrnosti před lidmi, kteří mají nadpřirozené schopnosti a přitom jejich život nenese dobré ovoce. Vím o jednom ze známých českých okultních léčitelů, který dokonce při uzdravování používal trojiční formulaci „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, avšak byl též známý jako velký alkoholik.
Ježíš důrazně říká: Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouchu, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom nese krásné ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom nést krásné ovoce. Každý strom, který nenese krásné ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane’, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevyháněli démony a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?’ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, pachatelé nepravosti.’ (Mt 7,15-23)
Je život člověka, který uzdravuje, poddán Bohu a poslouchá jeho Slovo? Miluje pravdu – to znamená: miluje pravdivost, pokoru, upřímnost? Žije posvěcený život?
6. Boží uzdravení nevede k závislosti na člověku, který uzdravuje, ale k závislosti na samotném Bohu
Poslední bod testu se týká závislosti. To, že potřebujeme jedni druhé, je důležité zjištění a vede leda k naší pokoře. Nezdravá závislost na člověku však vede k nezávislosti na Bohu a tím nás uvádí do prokletí. Písmo říká: Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi. Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce. (Jr 17,5-8)
Apoštol Pavel po léta sloužil v Efezu, kde založil zdravou místní církev. Na konci své služby, kdy věděl, že bude uvězněn a již v této církvi osobně nebude, říká vedoucím církve: Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. (Sk 20,29-30)
Strhávat druhé za sebou místo toho, abychom druhé vedli k hlubokému a důvěrnému vztahu k Bohu, je známkou opuštění zdravých životodárných zdrojů a otevření se zdrojům tělesným, duševním a démonským (viz Jk 3,15).
Přeji vám, abyste čerpali z Božích uzdravujících zdrojů záchranu a uzdravení těla i duše. Přeji vám, abyste uzdravení nejen přijali, ale i vírou, poslušností a dáváním udrželi (viz Mt 12,43-45). Věřím, že každému uzdravenému Pán říká podobné slovo jako člověku, který byl uzdraven po třiceti osmi letech ochrnutí: Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího. (J 5,14) Věřím, že v modlitbě apoštola Jana je velice pěkně vyjádřena Boží touha pro každého z nás: Milovaný, modlím se, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše. (3J 1,2)
Tomáš Korčák, 2006, 2022, původně vyšlo v knize Studnice uzdravení (Juda 2008)
