JAK BUDOVAT BOŽÍ DŮM 3 – Budování skrze charismata

Budujeme svatyni skrze dary Ducha svatého

Apoštol Pavel nikdy nekladl do protikladu dary Ducha svatého a lásku (či ovoce ducha). Neříkal: „Buď budete mít lásku nebo duchovní dary.“ Bylo by to stejně hloupé jako říkat: „Buď budete mít auto nebo silnici.“ Můžeme přece mít auto a jezdit s ním po silnici. Mít ho pouze v garáži na okrasu, nebo ho zničit na lesních cestách, není zrovna to nejlepší. Pavel řeší problémy v používání duchovních projevů v Korintu, ale nešlape na brzdu, má však ruce pevně na volantu. Nezastavuje zdravou touhu po duchovních projevech, ale dává jasná kritéria pro jejich řádné používání v církvi. Ukazuje, že dary a nadpřirozené projevy Ducha svatého jsou důležitým vystrojením pro mocné budování církve a láska je cesta, po které máme při tom chodit (viz 1K 12,31).

Boží láska je také mocnou motivací pro používání duchovních darů – chceme totiž budovat druhé a musíme k tomu být nadpřirozeně Bohem zmocněni. Naše lidské prostředky nestačí, vždyť je to Boží dílo! Proto Pavel říká: Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství. Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše. Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev. Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. (1K 14,1-5)

Pro budování osobního života je velice důležité mluvit v jiných jazycích. Někteří lidé to ignorují, zřejmě jsou již dokonale zbudováni. Někteří zas povýšili svůj intelekt nade vše a čemu nerozumí, je pro ně nepřijatelné. Pokud však důvěřujeme našemu dobrému Bohu, nebojíme se a činíme to, k čemu nás vybízí. Pavel sám vyznává: Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni. (1K 14,18)

Pro budování církve slouží další duchovní projevy (viz 1K 12,4-11), nejvíce však Pavel zdůrazňuje prorokování (nebo jazyky s výkladem). Prorokování vytyčuje jasné mantinely – slouží k budování, povzbuzování a útěše. Utěšitel Duch svatý, který v nás přebývá a který se chce skrze nás nadpřirozeně projevovat, chce potěšovat a dávat odvahu svému lidu. Vždyť církev roste a buduje se potěšováním Ducha svatého (viz Sk 9,31). Dva mocné obrazy této služby nacházíme ve Starém zákoně:

Zaprvé: Když vytáhneš do boje proti svému nepříteli a uvidíš koně a vozbu, lid početnější, než jsi ty, neboj se jich, neboť s tebou je Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. I stane se, když se přiblížíte k boji, že přistoupí kněz, promluví k lidu a řekne jim: Slyš Izraeli! Blížíte se dnes do boje proti svým nepřátelům. Vaše srdce ať neochabne! Nebojte se, nepodléhejte panice a nemějte z nich strach, protože Hospodin, váš Bůh, jde s vámi, aby bojoval za vás proti vašim nepřátelům a zachránil vás (pomohl vám, dal vám vítězství). (Dt 20,1-4) Prorocká služba je kněžskou službou, která stojí před Boží tváří, slyší od Boha a předává slova povzbuzení a odvahy posvěcenému Božímu lidu.

Zadruhé: Tu prorokoval prorok Ageus a Zacharjáš, syn Idův, proroci, Judejcům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele nad nimi. Tehdy povstali Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a dali se do budování domu Božího v Jeruzalémě a s nimi Boží proroci, kteří je povzbuzovali (posilovali, podpírali). (Ezd 5,1-2) Izraelci se nechali zastrašit svými protivníky a zastavili práci na obnově Jeruzalémského chrámu. 14 let práce stála a Izraelci byli v ochromení, malomyslnosti a odrazení. Duch svatý jednal skrze prorockou službu Zacharjáše a Agea a Boží dílo bylo znovu obnoveno a dokončeno. Zerubábel a Jéšua znovu povstali v odvážném vedení lidu. Boží proroci stáli při svých vedoucích a posilovali je, aby naplnili vizi, kterou jim Bůh dal. Byli tak podobni Áronovi a Chúrovi, kteří podpírali Mojžíše (viz Ex 17,8-16).Když Mojžíšovi ruce ochably, vzali kámen a položili pod něho, aby se na něj posadil (neodtáhli vůdce ke kameni, ale přinesli kámen k vůdci!), a Áron a Chúr podpírali jeho ruce jeden z jedné a druhý z druhé strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. (12) Skutečná prorocká služba podpírá ruce vůdců, takže vytrvají ve svých zápasech a naplní spolu s ostatními od Boha určené úkoly.Na stejném základu je založená i přímluvná modlitba, která podpírá a žádá od Boha dobré pro životy druhých.

Věřím, že tato místa velmi plasticky ukazují na Boží touhy a záměry pro tento čas: Bůh chce obnovit v místních církvích zdravou prorockou službu vycházející z vnitřního nasycení Boží láskou, která bude dodávat povzbuzení a odvahu jeho lidu v zápasech a která bude podpírat vedoucí.

Božím záměrem pro každou místní církev je nemít nedostatek v žádném daru milosti (viz 1K 1,4-7). Potřebujeme všechno, co má pro nás Bůh připravené. Pavel proto vyzývá: Tak i vy, poněvadž horlivě usilujete o duchovní projevy, snažte se, abyste se v nich rozhojňovali pro budování církve. Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat. (1K 14,12-13) Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, jeden má chvalozpěv, druhý má učení, jiný má zjevení, jiný má jazyk, jiný má výklad; všechno ať je k budování. (1K 14,26)

Jak začít? Začni o tyto dary Boha horlivě a vytrvale žádat. Uč se být citlivým na Ducha svatého a reaguj na jeho jemné vedení. Buď otevřený pro vedení a rozsuzování od tvých vedoucích. Modlitba v jazycích je branou do nadpřirozena. Hojně tedy používej tento dar a je velmi pravděpodobné, že dříve nebo později budeš uveden do dalších projevů Ducha svatého. A především rozvíjej společenství s touto úžasnou osobou – Duchem svatým. A tak, moji bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. Všechno ať se děje slušně a spořádaně. (1K 14,39-40)

Budujeme svatyni skrze dary Pána – služebnosti

A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části, bere výživu pro svůj růst ke svému vybudování v lásce. (Ef 4,11-16)

Pro své vybudování potřebuješ přijmout službu Božích služebníků ve svém místním sboru i obecné církvi Kristově. Jsou to ti, kteří ořou, sejí, zalévají a sklízejí. Potřebuješ závazné místo ve společenství. Tímto způsobem tě Bůh chce vychovávat jako své dítě (viz He 12,5-8).

Církev nemůže vyrůst do dospělosti a nemůže být dobře a správně vybudována bez patera služebností z Efeským 4,11. Těmto služebníkům (apoštolům, prorokům, evangelistům, pastýřům a učitelům) Bůh dává k budování církve své pomazání a potřebnou autoritu (viz 2K 10,8; 13,10).

Je potřeba rozeznat, uznat a přijmout Krista v lidech, kteří stojí v těchto služebnostech (viz J 13,20; L 10,16). Přitom musíme mít vždy na paměti, že Kristus přebývá v hliněných nádobách (viz 2K 4,7). Vedoucí a služebnosti nemusí být dokonalí, někdy je vidět jejich „hliněnost“ a nedokonalost. Jestliže se urazíme nad „hliněností“ služebníků Kristových, budeme tím ochuzeni a nedosáhneme plnosti a dospělosti. Jistěže však nemluvím o setrvávání v nějakém hříchu a pokrytectví. Tvoje důvěra a přijetí daru v druhých určí míru požehnání, kterou přijmeš (viz Mt 10,40-42; 2Pa 20,20).

Velký stavitel duchovní svatyně apoštol Pavel vyzýval církve a křesťany: Všecko ať směřuje k budování. (1K 14,26 Žilka) Sobectví nás vede do středu našich zájmů, ale Boží láska nás vede k budování církve. A skrze církev se má mocně šířit Boží království (viz Iz 9,6). Sláva této poslední svatyně z živých kamenů bude daleko větší než, co bylo doposud postaveno (viz Ag 2,9; Ez 36,11). Celou zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře (viz Iz 11,9). Proto s důvěrou a úsměvem můžeme vyhlížet budoucnost.

Tomáš Korčák, 2010, 2017