JAK BUDOVAT BOŽÍ DŮM 2 – Milující budovatelé

Budujeme svatyni skrze Slovo milosti

Pavel při svém posledním osobním setkání se staršími z Efesu, kde předtím působil asi dva roky, klade poslední důrazy a říká: A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. (Sk 20,32) Pánovo slovo je Duch a život (viz J 6,6) a je plné milosti, což znamená, že má v sobě moc, která nás uschopňuje činit to, co říká. Úžasným způsobem je to popsáno již ve Starém zákoně: Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci, abys zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu (doslova: učiníš svou cestu úspěšnou) a tehdy budeš rozumně jednat. (Joz 1,8)

Když beze spěchu rozjímáme nad Božím slovem s Duchem svatým, doslova na nás vyteče milost, povzbuzení, moc a uschopnění od Ducha svatého (viz Př 1,23; Iz 59,21). Tím jsme budováni a uváděni do dědictví, které nám na kříži vydobyl Ježíš. Duch svatý nás uvádí do veškeré pravdy (viz J 16,13). Když pozorně rozvažujeme (viz 1S 15,22) nad Slovem milosti, jsme uschopňováni zachovávat a činit všechno, co je v něm zapsáno.

Buď proto dychtivý po osobním rozjímání nad Slovem i po vyučování Božího slova v církvi. Pečlivě a pilně pracuj s Božím slovem. Spoj ho s vírou ve svém srdci (viz He 4,2). Buď moudrým stavitelem, který stavěl na skále tím způsobem, že slyšel a činil Boží slovo. Bláznivý stavitel stavějící na písku pouze slyší, ale nečiní Boží slovo (viz Mt 7,24-27).

Budujeme svatyni skrze přijímání a dávání Boží lásky

Pavel píše: Poznání činí člověka domýšlivým (nadýmá), ale láska buduje. (1K 8,1b) Toto slovo je psáno v souvislosti s poznáním ohledně masa obětovaného modlám. Pavel zde však neklade poznání s Boží láskou do protikladu. Věřím, že touha po poznání je do nás vložena samotným Bohem (nemyslím však tělesnou zvědavost: „Jak chutná to zakázané ovoce?“). Musí však vyvěrat ze srdce nasyceného Boží láskou, jinak se pro své poznání nadmeme. Máme poznat lásku Kristovu, která převyšuje poznání (Ef 3,19). Z důvěrného vztahu s Pánem vychází naše naplňování se Boží láskou (viz Ř 5,5). Poznáváme Pána a skrze naši upřímnost jsme poznáváni od něho (viz 1K 8,3). Proto Petr vyzývá: Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. (2Pt 3,18)

Důležitost správného poznání popisuje Písmo na dvou místech:

• Boží lid jde do zajetí pro nedostatek poznání (viz Iz 5,13)
• Boží lid hyne, protože odmítá poznání (viz Oz 4,6)

Sám Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí (J 8,31-32)

Láska buduje! Tedy každodenní přijímání, poznávání a prožívání Boží lásky tě buduje v pevnou svatyni. Každý den žádej Ducha svatého, aby ti zjevoval Boží lásku. Připomínej si Boží zaslíbení týkající se lásky, milosrdenství a přízně Páně. Vírou přijímej a vztahuj na sebe tyto nádherné skutečnosti. Člověk, který je sytý přízní Páně, je pevný, silný a stabilní. Abys mohl plně prožívat Boží lásku, potřebuješ poznat a poznávat Boha jako svého Otce. Bez tohoto zjevení je člověk labilní. Skutečná láska k Bohu se projevuje zachováváním jeho slova, a to nás plně otevírá Boží lásce a vztahu s ním (viz J 14,23-24). Nezapomeň však hned dávat lásku dál. Vždy jsi budován tím, když dáváš – tedy když miluješ a buduješ druhé. Měj o druhé zájem. Demonstruj milujícího Boha. Měj nelíčenou – upřímnou lásku projevující se činy.

Budujeme svatyni skrze víru, modlitby v Duchu svatém a očekávání Božího milosrdenství

Juda nám ukazuje na nádherný způsob budování věřících: Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém, zachovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. (Ju 1,20-21) Větná skladba v originále používá přechodníky (v češtině je nacházíme v Kralickém překladu) a je zde doslovně řečeno následující: Střežte a chraňte se v Boží lásce (vždyť láska buduje!) tím způsobem, že budete činit tři věci:

Zaprvé: Budujte se ve své nejsvětější víře. Juda na začátku dopisu píše: Pokládal jsem za nutné vám napsat povzbuzení, abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou provždy svěřena svatým (3). Víra nám byla dána a my neseme zodpovědnost za její růst a rozvoj. Naše míra víry roste skrze slyšení a činění Božího slova. Spravedlivý žije z víry a věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme (He 11,1 ČEP). Tedy všechny situace, kde se opíráme o neviditelného, ale přitom tak skutečného Boha, jsou úžasným časem pro tvůj růst a budování. Často to jsou různé zkoušky a situace, kdy nemáme žádnou lidskou oporu. Když se neopíráme o lidské viditelné jistoty a spoléháme se na neviditelného Boha a jeho věčné Slovo, jsme budováni. Čím více se naučíme žít v závislosti a důvěře na Otci (jak nám to demonstroval Ježíš), tím více budeme stabilnější a velikou posilou pro své okolí. Víra pochází od svatého Boha, proto může být rozvíjena pouze u člověka, který posvěcuje svůj život. A svatost také přichází skrze víru, jsou to „spojené nádoby“. Víra se projevuje vděčností ještě dříve, než vidím výsledky a vděčností je též rozvíjena a upevňována (viz Ko 2,7; F 4,6).

Zadruhé: Modlete se v Duchu svatém. Modlitba založená na Písmu a vedená Duchem svatým uvolňuje moc budující jak tvůj život, tak i životy druhých. Pavel píše: Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem (doslova: v Duchu) a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté. (Ef 6,18) Modlitba v Duchu je modlitba inspirovaná Duchem svatým. Jsou to chvály, děkování, modlitby v jazycích, prosby, přímluvy… Přímo k přímluvě vedené Duchem svatým nás vyzývá Pavel: A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy. A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté. (Ř 8,26-27) Přímluvná modlitba za druhé je mocným nástrojem budování.

Zatřetí: Očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. Naděje projevující se v očekávání dobrých věcí je základním postojem živého křesťanství. Víra, naděje a láska je trojice klíčových vlastností (viz 1K 13,13). Očekávání jednání našeho dobrého nebeského Otce je též známkou duchovní zralosti a dospělosti (viz Iz 40,28-31). Možná všemu Božímu jednání nebudeš hned rozumět, Bůh ale projeví své milosrdenství. Dokonce i zlé proměňuje a obrací v dobré, a tak ti všechno může napomoci k dobrému (Ř 8,28; Gn 50,20). Hospodin nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí; v těch, kdo očekávají na jeho milosrdenství. (Ž 147,11) Lidé ve světě se budou třást z nejisté budoucnosti a ze zpráv, které uslyší. Křesťané však budou demonstrovat Boží pokoj, neboť očekávají milosrdenství, pomoc a ochranu od svého Pána. Naše naděje vyvrcholí slavným druhým příchodem Pána Ježíše Krista.

Budujeme svatyni skrze pokoj, chození v Pánově bázni a povzbuzování Ducha svatého

A shromáždění (církve) v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet (nebo: rostla povzbuzováním Ducha Svatého). (Sk 9,31)

Pokoj a společné budování spolu úzce souvisí. Potřebujeme žít ve vzájemném smíru, odpuštění, kázni a světle. Pokoj musí naplňovat naše vztahy. A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. (Ř 14,19) Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. (Ř 12,18) Jeruzalémská církev musela káznit tělesně horlivého Saula a odeslala ho do Cesareje a pak ještě dále do Tarsu, kde v ústraní budoval svůj život a připravoval se pro budoucí službu. Saul se tomu poddal, a tak církve v celém Judsku, Galileji a Samaří měly pokoj (viz Sk 9,26-31).

Církev nesmí strnule stát na místě, ale musí být v pohybu – má kráčet dopředu v bázni Páně. Úcta, respekt a bázeň před Hospodinem je něčím, co se musí projevit v našem jednání na naší cestě a co je klíčové pro budování církve i jednotlivce.

Duch svatý je na několika místech označen jako Zastánce (J 14,16.26; 15;26; 16,7). V řečtině je použit výraz PARAKLÉTOS, což doslova znamená – Ten, který je pozván ku pomoci. Duch svatý přichází k těm, kteří ho milují, aby pomáhal, uschopňoval, budoval a povzbuzoval. Řecký výraz pro povzbuzování je PARAKALEIN, ve kterém můžeme slyšet souvislost s Duchem svatým. Církev rostla povzbuzováním Ducha svatého a Duch svatý chce povzbuzovat, potěšovat a dodávat odvahu skrze tvoje ústa.

Proto Pavel na mnoha místech naléhavě vyzývá: Z vašich úst ať nevychází žádné špatné (doslova: shnilé) slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. (Ef 4,29-30) Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte. (1Te 5,11) Před Bohem v Kristu mluvíme, a to všechno, milovaní, pro vaše budování. (2K 12,19)

Z našich úst nemají vycházet žádná mrzutá a reptající slova, ale dobrá a budující slova, která dávají posluchačům milost. Při jednom modlitebním shromáždění k nám Bůh důrazně mluvil: „Střezte si poklad, který jsem vložil do vašeho srdce. Neboť z plnosti srdce mluví ústa. Odnímám od vás slova, která ničí – smývám je krví Beránka. Jste ti, kteří budují zbořeniny. Budovatelé s posvěcenými ústy zjevujícími Ježíše.“ Máme budovat jedni druhé skrze povzbuzování.

Pokračování příště…

Tomáš Korčák, 2010, 2017