UVOLNĚNÍ BOŽÍHO ŽIVOTA

Publikováno: Autor:

Někdy si můžeme připadat vyčerpaní jakoby bez života anebo bojujeme s malomyslností či pochybnostmi. Žalmista, který napsal nejdelší žalm v Písmu – Žalm 119, měl s těmito stavy slabosti mnoho zkušeností. Nalezl však prostředky, skrze které byl vždy Bohem povzbuzen a obživen. V tomto úžasném žalmu můžeme nalézt čtyři prostředky, skrze které se nám Bůh stane zdrojem života.

Obživen skrze Boží slovo

Žalmista byl pokořen, jeho duše (emoce, myšlenky, představy…) byla přitištěna do prachu malomyslnosti a dostal se do pří a různic, které mu odčerpaly radost ze života. Jaká je jeho reakce? Jde do Božího slova a modlí se na základě zaslíbení, která tam nachází.

  • Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova. (Ž 119,25)
  • Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. (Ž 119,107)
  • Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova. (Ž 119,154)
  • Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! (Ž 119,149)
  • Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. (Ž 119,156)

Boží slovo je nekonečný zdroj Božího povzbuzení, je skutečně plné Božího života. Ježíš řekl, že jeho slova jsou Duch a život (viz J 6,63). Boží slovo do nás vlévá skrze Ducha svatého Boží život. Jak se však Božímu slovu v Písmu vystavujeme? Čteme ho? Rozjímáme nad ním? Modlíme se ho? Činíme ho? Milujeme ho?

Nikdo se místo nás a za nás Božímu slovu věnovat nemůže. V našem národě máme úžasnou tradici Písmáků – obyčejných mužů a žen, kteří Písmo milovali, horlivě a pravidelně ho četli a také podle něho jednali. Pak je mocně uvolňován Boží život nejen v nás, ale také skrze nás do našeho okolí. Vstupme do této tradice našich duchovních otců a matek.

Obživen skrze Boží milosrdenství

Další obživující prostředek je Boží milosrdenství. Žalmista si je jist Boží dobrotou. Boží milosrdenství považuje za pevnou konstantu, na kterou se může spolehnout. Modlí se, aby ho Bůh obživil ne na základě jeho zásluh, ale na základě milosti – Božího milosrdenství: Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ! (Ž 119,159) Víra v Boží dobrotu je základem našeho vztahu s Bohem a je pro nás velikým povzbuzením i uprostřed nepříznivých okolností. Bůh i to zlé obrací skrze svoji milost k našemu dobrému, když ho milujeme. Rozjímat, věřit, uvědomovat si a zakoušet Boží milosrdenství přináší Boží život do našich životů.

Obživen skrze Boží spravedlnost

Naše vlastní lidská spravedlnost před Bohem neobstojí. Sebespravedlnost člověka je jako „roucho ohyzdné“ (viz Iz 64,5). Bůh nám ze své milosti odpouští naše hříchy a očisťuje nás od každé nepravosti. Dává nám skrze víru svoji vlastní spravedlnost jako dar. To se pak projeví v našich spravedlivých činech. Na základě této darované spravedlnosti se žalmista modlí za obživení: Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ve své spravedlnosti. (Ž 119,40) Když chodíme v Kristově darované spravedlnosti, zakoušíme, že jsme přijatí a dostateční v něm. Nedostatečnost naplnění požadavků Zákona je vyměněna za vděčnost a lásku ke Kristu, pro kterého nyní žijeme a který žije v nás.

Obživen skrze chození po Boží cestě

Další obživení nacházíme na Boží cestě – tedy když chodíme v Božím povolání. Žalmista se modlí: Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. (Ž 119,37) Bůh nás v Kristu zachránil od věčného zahynutí a také nás povolal, abychom chodili v jeho vůli pro náš život. Máme chodit po cestě, kterou vytyčuje Písmo – to je obecné povolání pro všechny křesťany. Pak je však také specifické povolání pro každého z nás. To máme hledat, nalézt a v něm chodit. Je to naše zodpovědnost. Boží milosrdenství a Boží spravedlnost nás vede ke konkrétním činům, které v nás pak uvolňují božský život. Stát na místě, kňourat a litovat se, jak je ten život těžký, je postojem hlupáků (viz Kaz 4,5). My jsme však lidmi víry, kteří jdou po Boží cestě za jakýchkoli okolností. Anebo ne?

Tomáš Korčák, 2022