PRINCIP SLUNEČNÍHO KOLEKTORU

Jednou Duch svatý mluvil k mému srdci: „Můj lid velmi potřebuje poznat moji lásku. Chci tě nasytit svojí dobrotou, abys sytil i druhé a abys je přiváděl ke zdroji vší dobroty – k mému milujícímu srdci. Pros za zjevení mé lásky uprostřed mého lidu.“ Toužím, milý čtenáři, po tom, abys skrze následující řádky přijal požehnání a bylo ti zjeveno něco z Božího charakteru.

Na otázku jednoho zákoníka, které přikázání je první ze všech, Ježíš odpověděl: První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jeden jest’ a ‚budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly’. Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.’ Není jiné přikázání větší než tato. (Mk 12,29-31) Tato přikázání, ve kterých je naplněn celý zákon (viz Ga 5,14), mají vyjadřovat styl našich životů. V Bibli je napsáno, že Boží přikázání nejsou těžká (viz 1J 5,3). Jak ale vejít do co nejvěrnějšího naplňování Božích požadavků? Samo Písmo nám dává odpověď.

V Božím království existuje určitý princip, který jsem nazval principem slunečního kolektoru. Sluneční kolektor přeměňuje světelnou energii v elektrický proud. To má však jednu podmínku, musí být nasměrován na sluneční paprsky. Je-li kolektor zastíněn, vydá energie málo a nachází-li se ve tmě, nevydá žádnou. Tak je to i s námi. Jsme jako sluneční kolektory. Tímto Sluncem spravedlnosti je nebeský Otec (viz Mal 3,20). Je plný dobroty a lásky, a my tuto lásku můžeme přijímat a dávat dál.

Někteří křesťané se snaží naplňovat Boží přikázání, ale je to pro ně velmi obtížné – jsou totiž podobni zastíněnému kolektoru. Naplňují Boží požadavky ze svých vlastních sil, protože nečerpají z Božího nevyčerpatelného pramene. Tento princip je popsán v 1. Janově listu ve 4. kapitole: My milujeme, neboť on první miloval nás (19). Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat (11). Milujeme Boha a jedni druhé, protože Bůh nám svoji lásku zjevil jako první. Nejprve potřebujeme prožít Boží lásku vůči nám samým. Pamatuj však, že známost a přijímání lásky vychází ze vztahu.

Znáš již Boha jako svého Otce? Bůh nás smířil sám se sebou skrze Ježíše Krista. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou a nepočítá lidem jejich provinění. Nemáš-li ještě osobní vztah s Bohem, smiř se s ním tím, že přijmeš Ježíše Krista jako svého Pána a Zachránce.

Možná vidíš Boha jako tvrdého, trestajícího a vyžadujícího plnění svých přikázání pod pohrůžkou svých soudů, před kterým se musíš klepat strachy a od kterého čekáš zase nějaké trápení nebo neštěstí, kterým by tě potrestal. Toto není Bůh Bible, ale náboženská karikatura. Milující Bůh má na tebe opravdu vysoké požadavky – chce, abys byl podobný jeho Synu Ježíši Kristu. K tomuto procesu proměňování ti však dává VŠE potřebné (viz 2Pt 1,3). Miluje tě a chce, abys ho znal jako Boha plného dobroty.

Nemylte se, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. (Jk 1,16-17) Nenechme se nikým oklamat – Bůh, Otec Pána Ježíše Krista, je dobrý!

Jestliže jsi tedy již přijal Pána Ježíše, jsi Božím dítětem, rozhodni se proto o Božím charakteru přijímat pouze biblické výpovědi. Bůh je tvým Otcem, který tě neodmítá (viz J 6,37), ale je ti velmi blízko, a to až na věky (viz Sk 17,28; Mt 28,20). Vidí tě jako spravedlivého (viz Ř 3,24), očištěného krví Ježíše Krista. Má tvůj život ve svých rukách a chce tě vést po dobré cestě, kterou pro tebe připravil. Je z tebe nadšený (viz Sf 3,17). Je do tebe zamilován. Proč? Protože ses skrze víru v Ježíše narodil do Božího království a jsi Božím synem, nebo dcerou. Ztiš se ve svém srdci a popros Ducha svatého, aby ti zjevil lásku tvého nebeského Otce. A potom čekej a přijímej to, co ti Bůh zjeví a řekne.

Apoštol Jan s křesťany prvotní církve vyznává: A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. (1J 4,16 B21) Duch svatý nám tuto lásku velmi touží zjevovat. Potřebujeme hluboké poznání vztahu, který k nám Bůh má. Avšak nejen máme lásku poznat, ale Boží lásce i věřit. Jenom vírou můžeme toto poznání přijmout do svých životů. „Uvěř mé lásce a mým dobrým úmyslům s tebou, vždyť jsem tvůj Otec!“

Všichni máme potřebu být milováni. Ale od člověka nikdy nedostaneme to, co nám nabízí Bůh. Ochuzujeme se a hledáme naplnění z děravých cisteren (viz Jr 2,13), když se neučíme přijímat lásku přímo od Boha. Bůh nás chce nasytit – ne však „bufetovým“ způsobem. Uspěchaný člověk dnešní doby často do sebe nahází pokrm a již běží za dalšími povinnostmi. Bůh však s námi chce stolovat, a to vyžaduje čas (když jsme mu však odevzdali všechno – znamená to i čas!).

V tomto čase prožitém na modlitbách, při četbě Písma a při děkování, chvalách a uctívání budujeme svůj důvěrný vztah se svým milujícím Otcem a nebeským Ženichem. Nasyceni Boží láskou pak budeme svému Pánu lásku snadno a radostně opětovat a budeme také lehce milovat své bližní, třeba i nepřátele. Jen ten, kdo je milován, může milovat. Kdo přijímá Boží lásku, může ji dávat dál a tak naplnit celý zákon a proroky (viz Mt 22,40).

Genezaretské jezero v Izraeli není nějak zvlášť veliké. Má mnoho přítoků a vychází z něj řeka Jordán, která zavlažuje okolní krajinu. V tomto jezeře je velké bohatství ryb a života. Naproti tomu několikrát větší Mrtvé moře, také s četnými přítoky, vodu nedává dál. Voda neodtéká, pouze se vypařuje, a proto se v moři stále více hromadí soli, které zamezují jakémukoli životu. Buďme podobni Genezaretskému jezeru. Mnoho přijímejme a mnoho také dávejme. Jenom tak bude při nás Boží život a jen tak poneseme hojné ovoce. Člověk, který nedává dál, co dostal, se stává přesoleným – mrtvým. My jsme však děti štědrého Otce, který miluje svět a poslal nás do něj s dobrou zprávou o Ježíši Kristu.

Tomáš Korčák, 1991, 2022