ROVNOCENNÁ OPORA aneb vydané přátelství v manželství

Jak to bylo na počátku

Pokud chceme budovat manželství podle Boží vůle, musíme jít na počátek dějin a podívat se, jak bylo ustaveno samotným Stvořitelem. K počátku také odkazoval Ježíš, když s ním lidé chtěli diskutovat o rozvodu.

Přistoupili k němu [Ježíši] farizeové, aby ho pokoušeli. Říkali: „Je dovoleno, aby člověk propustil svou ženu z jakéhokoli důvodu?“ On jim odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘? A řekl: ‚Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo‘, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!“ Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list a propustit ji?“ Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo. Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, pokud by to nebylo na základě smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“ (Mt 19,3-9)

Jak to tedy bylo na počátku? Co čteme v knize počátku – v knize Genesis? Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. (Gn 1,27) Muž i žena dohromady jsou vyjádřením Božího obrazu. Trojjediný Bůh má v sobě obsaženou obětující se lásku a společenství. V Trojici je řád, a přitom rovnost. Poddanost a podřízenost ženy v manželství není důsledkem pádu člověka, ale výrazem Božího charakteru. I sám Ježíš Kristus, který je stejné božské podstaty jako nebeský Otec, je podřízen svému Otci, a to i po svém vzkříšení (viz např. 1K 15,22-28). Podobně je stejné podstaty Bůh Duch svatý, který zjevuje a oslavuje Otce i Syna.

Řádu, a přitom rovnosti, neporozumí člověk, který má v sobě apriori nedůvěru k autoritě. Pro mnoho lidí, zvláště v dnešní době, je autorita něčím negativním. Ukazují tím, že mají mentalitu sirotka. Avšak Boží autorita je zdrojem velikého požehnání. Autorita slouží, dokonce myje nohy, chrání, vede, obětuje se, miluje a naslouchá, protože v druhém vidí rovnocenného přítele.

Pojďme ještě na počátek, jak to bylo se stvořením ženy z muže:

I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek. Hospodin Bůh vytvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno. A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka se nenalezla pomoc jako jeho protějšek. Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku. Člověk řekl: Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže. Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. (Gn 2,18-24)

Bůh stvořil člověka pro společenství – a to především společenství s Bohem a poté s člověkem. Osamělost není dobrá, proto Bůh stvořil muži rovnocenný protějšek. Jsou lidé, kteří v manželské smlouvě nežijí, ale i ti potřebují společenství – s Bohem a s přáteli. Ježíš o těchto lidech říká: Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop. (Mt 19,12 ČEP) Také lidé bez životního partnera mohou žít plnohodnotný život.

Podívejme se, jak různé překlady vyjadřují Boží rozhodnutí učinit ženu pro muže:

• ČSP: Učiním mu pomoc jako jeho protějšek.
• ČEP: Učiním mu pomoc jemu rovnou.
• B21: Opatřím mu rovnocennou oporu.
• PSP: Musím mu zřídit pomoc, jakoby jeho protějšek [pomoc jemu odpovídající, přiměřenou].
• Hejčl: Učiňme mu pomocnici podobnou jemu.
• Bogner: Udělám mu pomoc, která by byla jeho protějškem.
• Šrámek: Stvořím mu druha, aby se hodil k němu.

Mít společenství pouze se zvířaty člověku nestačilo, potřeboval lidský protějšek. Proto Bůh vzal z muže žebro a z něho učinil ženu. Neučinil ji ze zadku, ani z nohy, ale z žebra, které chrání srdce. Žena má být muži stále na srdci, podobně jako velekněz měl nosit na náprsníku dvanáct drahých kamenů s nápisem dvanácti izraelských kmenů (viz Ex 28,15-21). Autorita přináší v přímluvě druhé, které má na svém srdci.

Manželka je pro muže „kost z jeho kostí a maso z jeho masa“, tedy, jak přistupuje k ženě, tak se to vrátí i k němu samému. A platí to jistě i opačně. Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je Zákon a Proroci. (Mt 7,12) To platí v první řadě v našich manželstvích. Jako „kost ze svých kostí a maso ze svého masa“ nás také považuje Pán Ježíš jakožto svoji nevěstu či manželku (viz Ef 5,30). Jaké úžasné povýšení! Proto můžeme a máme k sobě přilnout!

V Kristu obnovený Boží záměr s manželstvím

Apoštol Pavel, který sám v manželství nežil, přináší jedno z nejúžasnějších zjevení, která v Písmu nacházíme ohledně vztahu muže a ženy v manželské smlouvě. Čtěte to však s vědomím, že podřízenost není důsledkem pádu, ale že je zde naprostá rovnocennost (podobně jako ve společenství Boží trojice). Také při četbě tohoto textu se zabývejte především tím, co je vaším úkolem, a ne toho druhého.

Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem: Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve; on je zachráncem těla. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. Takto jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí je a pečuje o ně, jako i Kristus o církev. Vždyť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí. ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže. (Ef 5,21-33)

Milovat jako miluje Kristus a ctít a opravdově si vážit druhého je úkol na celý život. Vyžaduje velikou pokoru a žádání, aby nás Pán proměnil do svojí podoby. Život v manželství je životem, kdy hledáme s druhým soulad a souzvuk a činíme kvůli tomu velmi mnoho kompromisů. Tím vůbec nemyslím kompromisy vůči pravdě, ale kompromisy s naším viděním věcí, s našimi zvyky a představami. Jistě, jsou také situace, kdy muž musí jako hlava učinit rozhodnutí před Pánem a mít poslední slovo. To však může učinit pouze tehdy, když své ženě naslouchá a pak hledá moudrost u Boha. Při většině záležitostí v manželství však hledáme konsenzus a kompromis. A především jde o to, aby oba manželé poddali svoji vůli Bohu a chtěli naplnit jeho plány pro jejich život.

Hlava rodiny naslouchá

Vynikajícím příkladem, jak má muž rozhodovat v manželství jako hlava, je Abram. Bůh mu zaslíbil syna. Když však dlouho naplnění tohoto zaslíbení nepřicházelo, jeho žena Sáraj mu navrhla, aby zplodil potomka s její služkou Hagar. Abraham svou manželku poslechl a tímto tělesným způsobem byl zplozen Izmael (viz Gn 16). Abram neměl svou ženu poslechnout! Měl ji však vyslechnout a pak jít s jejím názorem jako hlava rodiny před Pána a jeho se doptávat, jak jednat.

Později jim Bůh změnil jména na Abraham a Sára. Byli proměněni a skrze jejich víru byl zplozen Izák jako syn zaslíbení. Izmael však poté v žárlivosti ponoukal Izáka, a proto Sára chtěla, aby Izmael s Hagar od nich odešli. Abraham již byl poučen. Vyslechl manželku, ale nejednal hned podle jejích nápadů a žádostí. Šel před Hospodina, vždyť on je jejich Pánem! Tentokrát Bůh řekl přímo: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě. Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem. (Gn 21,12-13) Nyní Bůh potvrdil žádost manželky jako svoji vůli.

Abraham se stal moudrým mužem, skutečnou autoritou, která je poddaná autoritě nejvyšší. Vždyť v našem životě jde o to, abychom naplnili Boží vůli pro naše životy, manželství, rodiny, sbory i společnost. Jeho vůle je totiž dobrá, libá a dokonalá (viz Ř 12,2). Aby muž udělal správná rozhodnutí, musí naslouchat své manželce a především Bohu. Pak může být jako hlava rozhodný a vydávat jasný hlas (viz Mt 5,37; 1K 14,8).

Je důležité, abychom měli dobré přátele, avšak partner v manželství nám má být opravdovým a hlubokým přítelem. To může být pouze na základě rovnocennosti a vzájemné vydanosti. O tom je celá Píseň písní, přečtěte si ji a vztáhněte na svoje manželství. Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami. (Pís 2,2 ČEP) Jenom tímto způsobem vzájemné úcty a lásky naplníme Boží záměr s manželstvím. Jistě, je to ideál a my žijeme v aktuálním. O ideální však usilujeme a proměňujeme svůj vlastní charakter (partnera proměnit nemůžeme) do podoby Kristovy.

Otázky při poznávání budoucího partnera:

Základy manželství se pokládají již při hledání a výběru životního partnera. Pokud s někým chodíte a hledáte, jestli je dotyčný ten pravý, položte si následující otázky:

• Je to partnerství a přátelství, kde jeden druhému naslouchá a má zájem o jeho názory a zájmy?
• Cítím se v její/jeho přítomnosti méněcenný a neduchovní, nebo jsem povzbuzený a jedinečný?
• Náš vztah je jen o ní/něm a jeho plánech, nebo i o mně a mých snech?
• Když přemýšlím nad společnou budoucností, mám radostné očekávání, nebo tíseň a obavy?
• Hledáme společnou budoucnost, kde má každý z nás své jedinečné místo?
• Jsme oba dva ochotni dělat kompromisy, a především hledat, co pro nás zamýšlí Pán?
• Chceme oba dva růst do Kristova charakteru a žít pro jeho chválu?
• Je pro naše rozhodování určující, co nám říká Bůh v Písmu? Jsme ochotni před ním složit všechny předsudky a předznamenání?
• Když jsem s ní/ním, toužím více poznávat Pána a jeho Slovo, nebo naopak?
• Po setkávání s ní/ním miluji více nedokonalou Kristovu církev (složenou z nás nedokonalých), nebo jsem více k církvi kritický?

Pokud nemáte v něčem pokoj, pak se modlete, vše říkejte Pánu, hledejte jeho vůli a vedení. Nemůžete vstoupit do manželství a nemít v tom pokoj. Nesmíte být pod žádným tlakem, že musíte udělat rychlé rozhodnutí. Kdo věří, nemusí spěchat. (Iz 28,16 ČEP) Strach, pocit méněcennosti a neduchovnosti jsou ďáblovi rádci. Jestli je to vztah od Pána, pak budete mít jednoduchou jistotu: „Ano, to je ono, to je partner pro mne na celý život!“ Pokud tohle nemáte, radím vám, abyste tak často s ní/ním nebyli. Mluvte o tom s Pánem (a s moudrým duchovním rádcem) a nebojte se, Bůh vás povede. O tom je dospělý život. Bůh má pro vás připravenou dobrou budoucnost.

Tomáš Korčák, 2022