LÁSKA K PRAVDĚ A MOC BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ

Přijmi lásku k pravdě

V roce 2009 jsem v Betlémské kapli hovořil o duchovní studnici lásky k pravdě [1]. Láska k pravdě se stala charakteristickým rysem České reformace, takže i Jan Amos Komenský po Bílé hoře v Kšaftu odkázal českému lidu lásku k Boží čisté pravdě jako Bohem nám dané dědictví před jinými národy [2]. Vidíme Husův příklad a také postoje, ke kterým nás vyzývají apoštolové. Jan říká: Nemám větší radost, než když slyším, že mé děti chodí v pravdě. (3J 1,4) Pavel říká, že satanovo oklamání přijde do životů těch, kteří nepřijali lásku k pravdě (viz 2Te 2,9-13). Musíme od Boha přijmout lásku k pravdě, což znamená, že nám není vlastní. Tělesný člověk nemiluje pravdu.

Také jsme se na tomto symbolickém místě Betlémské kaple modlili za celou naši zemi, aby byla znovu otevřena a plně tryskala tato duchovní studnice lásky k pravdě. Věřím, že tato studna je obnovena, prýští a my se z ní potřebujeme naučit pít. Je to vše o našem pití z Krista.

Šedá zóna bezvýznamných lidí

Chci zde pokračovat a učinit další výzvy a modlitební kroky. Naše národní dědictví máme nejen vidět, ale také rozumět jeho protikladům. Přemysl Pitter velmi dobře popisuje pobělohorskou dobu ve své knize Duchovní revoluce v srdci Evropy: „Kdysi vzniklo rčení: «Copak jsem Čech, abych mluvil pravdu?» Nyní se pod tlakem zvenčí vyskytovalo stále více lidí dvojí tváře. Chodili pilně na mši, o Božím těle nosívali nebesa, ale doma schovávali Kralickou bibli a potají četli v Chelčického Postile. V mnoha generacích vtiskl tento postoj Čechům nový charakterový rys. Jaroslav Hašek jej v románě «Osudy dobrého vojáka Švejka» povýšil na prototyp Čecháčka, jehož mazanost je maskována prostoduchostí a který to vyhrává tím, že umí najít cestu nejmenšího odporu.

Švejk je protějšek oněch velkých Čechů, kteří za věrnost poznané pravdě platili životem jako Hus a Jeroným, nebo na sebe vzali strasti exilu jako Komenský a jeho druzi. Porobený národ potřebuje snad i své Švejky, aby vůbec přežil. Švejci však nemohou vést a vytvářet nové hodnoty. K tomu je potřebí odvahy a jednoznačného postoje. Masa zglajchšaltovaných upadá v zapomenutí; avšak hrdinové ducha ožívají stále znovu ve vědomí národa a jako ukazatelé cesty jsou zárukou jeho lepší budoucnosti.” [3]

Pokud děláme kompromisy vůči poznané pravdě a pokud potlačujeme své svědomí ve strachu ze ztráty svých výhod, pohodlí a klídku, stáváme se postupně součástí šedé zóny bezvýznamných lidí, kteří nemají naprosto žádný pozitivní vliv na své okolí. Těmto politicky korektním šedým myším říká Pán: Běda, když o vás budou všichni lidé dobře mluvit; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům. (L 6,26)

My však chceme, aby Bůh proměnil tento národ skrze nás, že ano?

Miluj Ježíše a Boží slovo

Pravda velmi úzce souvisí s důvěrným vztahem ke Kristu. Rick Joyner píše: „Naší základní snahou má být znát pravdu, mluvit pravdu a stát za pravdou bez kompromisů, ať to stojí, co to stojí. Především dosvědčujeme a stavíme se za nejzákladnější pravdu ze všech, že Pravda je osoba – Ježíš Kristus. V Janovi 14,6 Ježíš řekl: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Podvod postmoderního relativismu a politické korektnosti zkusil uvalit na křesťany pouta tím, že říká: Myslet si, že známe jedinou cestu k Bohu, je vrchol arogance. Ale ve skutečnosti opak je pravdou. Pokud Bůh opravdu poslal svého vlastního Syna, aby zaplatil cenu za naše spasení, pak každý, kdo říká, že nepotřebuje Ježíše nebo jeho usmíření, právě tím projevuje vrchol lidské arogance…

Ježíš říká, že on je cesta, pravda i život. Proto tedy, pokud ho známe takového, jaký je, nemůže pro nás být jen jedním z těch tří, musí být všemi třemi. Cesta není jen systém chování, ale osoba, kterou musíme následovat. Pravda neobnáší pouze mít přesnou doktrínu, ačkoli tu přirozeně chceme, ale pravda je osoba, kterou musíme znát. Pokud tato osoba, Ježíš, není naším životem, je pro nás opravdu cestou a pravdou?” [4]

Studnice lásky k pravdě nás uvádí do důvěrnosti s Pánem a do vztahu lásky k Božímu slovu. Ježíš označil za pravdu též Boží slovo (viz J 17,17). Nechť je tedy uvolněna také láska k Písmu – úcta k Božímu slovu, kterou měli naši otcové ve víře. Kéž se znovu staneme národem Písmáků. Kéž jsme lidmi hladovými po Božím slovu a kéž jsme především poslušnými činiteli Slova. Nechť jsou v naší zemi uvolněna určitá krystalizační jádra žízně – nechť povstanou muži a ženy touhy a vášně po živém Bohu a jeho Slovu.

Poznávej Písma a Boží moc

Klíčové a pro nás aktuální slovo řekl Ježíš saduceům: Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. (Mt 22,29) Abychom nebyli oklamáni nepřítelem a abychom v tomto světě nebloudili, potřebujeme znát dvě věci:

1. Písma
2. Boží moc

Nesmíme ani jedno vynechat! Pak budeme vědět, kdo jsme a kam jdeme, a budeme moci naplnit Boží poslání pro náš život. Zažijeme nejen osobní proměnu a proměnu své rodiny, ale staneme se nástrojem proměny tohoto národa.

Apoštol Pavel následujícím způsobem popisuje poslední dobu: Toto však věz, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, chlubiví, domýšliví, rouhaví, rodičů neposlušní, nevděční, nesvatí, bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému, zrádní, lehkomyslní, nadutí, milující rozkoš spíše než milující Boha. Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej. (B21: Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej.) K nim patří ti, kteří vnikají do domů (rodin; viz též Tit 1,11) a podmaňují si lehkověrné ženy, které jsou obtížené hříchy a hnané rozličnými žádostmi, které se stále učí, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy. Jako se Jannés a Jambrés postavili proti Mojžíšovi, tak se i tito lidé stavějí proti pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, neosvědčení (doslova: kteří neprošli testem) ve víře. Ale dále nepostoupí, neboť jejich nerozum bude všem zřejmý, jako byl i nerozum oněch dvou. (2Tm 3,1-9)

Mnoho svedených lidí a především svůdců poslední doby má pouze vnější formu zbožnosti, ale popírá Boží moc. Je to především moc k proměně osobního života.

Věřím, že Pán dnes důrazně vyzývá zvláště Boží služebníky slovy apoštola Pavla Timoteovi: Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej Slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné (doslova: lechtající jim sluch); odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. (2Tm 4,1-4)

Lidé odvrátí sluch od pravdy a budou chtít slyšet pouze to, co je příjemné. To je dokonalý popis dnešní humanistické doby zaměřené na příjemné pocity, žádostivost a svévoli. Již není pro tyto lidi rozhodující, co říká Písmo, ale jestli to tak cítí, nebo necítí…

Ale církev živého Boha je sloupem a oporou pravdy! (viz 1Tm 3,15)

Pij ze studnice moci Božího království

Můžeme však i popírat nadpřirozenou moc Božího království, která se chce demonstrovat v tomto světě. Uzdravování, projevy moci a zázraky doprovázely službu Pána Ježíše a měly v jeho službě zásadní význam. Musíme ze sebe plně setřást tu intelektuální pýchu, která říká, že zázraky nepotřebujeme a která se svévolně rozhoduje tuto oblast ve službě pominout. Ježíš nás vyzývá, abychom ho následovali a svým učedníkům dává autoritu a moc uzdravovat nemoci a vyhánět démony. Přikazuje nám – učedníkům: Uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.‘ (L 10,9 ČEP)

Nechť je tedy uvolněna také studnice moci Božího království. To znamená:

• moc evangelia k záchraně každého, kdo věří (viz Ř 1,16)
• moc k proměně našich životů, když jsme pravdiví a upřímní
• moc k dosvědčení – moc znamení, divů a zázraků, aby se Boží království prolomilo na zem

Bůh potvrzuje pravdu svého Slova. Nebude potvrzovat naše „dobré“ myšlenky a lidskou moudrost. Kultura Království musí být vylita do kultur tohoto světa. Vykroč, pomodli se s nemocným sousedem nebo spolužákem. Přikaž nemoci, aby ve jménu Ježíše odešla. Sdílej s druhými dobrou zprávu o Ježíši. Pokud nevykročíš, nebude tě nic doprovázet. Začni v malém a nenech se ničím odradit.

Vzkříšený Ježíš říká svým učedníkům: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“ Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. Amen. (Mk 16,15-20)

Vyznání:
Bože Otče, přijímám od Tebe lásku k pravdě.
Ježíši, Tebe a Tvé Slovo budu milovat nade vše.
Duchu svatý, uváděj mne do veškeré pravdy.
Budu upřímný před Bohem i před lidmi.
Budu pravdivý v lásce ke svým bližním.

Budu hledat pravdu,
budu naslouchat pravdě,
budu se učit pravdě,
budu milovat pravdu,
budu říkat pravdu,
budu držet pravdu,
budu bránit pravdu až do smrti.

Otče, dej mi poznat Písma a Boží moc.
Učiň mne nástrojem uzdravení a záchrany pro mnohé!

Pane, dej svým služebníkům se vší odvahou mluvit tvé Slovo,
vztahuj svou ruku k tomu, 
aby se dála uzdravení, znamení a divy
skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše. (viz Sk 4,29-30)

[1] Viz: http://www.juda.cz/709/studnice-lasky-k-pravde-sdm-2009-betlemska-kaple/ [2] Jan Amos Komenský: Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, oddíl 19. [3] Přemysl Pitter: Duchovní revoluce v srdci Evropy, Praha, Kalich, 1995, str. 79. [4] Rick Joyner: Pokorná pravda, TMS 1/2010, str. 56-57.

Tomáš Korčák, toto slovo bylo předneseno v rámci Světového dne modliteb v Betlémské kapli v Praze o Letnicích 23. 5. 2010.