AŽ PŘIJDE SYN ČLOVĚKA, ZDALI NALEZNE VÍRU NA ZEMI?

Bůh nás skrze Písmo na mnoha místech povzbuzuje, abychom byli trpěliví, vytrvalí, a plní víry. Nemáme se nechat odradit žádnými těžkostmi a překážkami od Božího záměru pro náš život. Místo defenzívy máme být ofenzivními křesťany, kteří prosazují spravedlnost a právo. Místo pasivity a pouhého reagování máme být proaktivní – jinými slovy aktivně naplňovat svoje poslání.

Apoštol píše Hebreům: Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu. Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení. ‚Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet; můj spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.‘ My však nejsme ti, kdo ustupují k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše. Víra jest podstata (pevné ujištění) věcí, v něž doufáme, důkaz (potvrzení) neviditelných skutečností. (He 10,35-11,1)

Nejsme lidmi, kteří ustupují zlému v malomyslnosti, strachu a zbabělosti. Jsme lidmi víry, kteří skrze vytrvalost činí Boží vůli a obdrží tak zaslíbení, která jsme od Boha přijali. Skrze víru máme pevnou jistotu o neviditelných skutečnostech, které nám Bůh dal, které nám zaslíbil a ke kterým nás povolal.

Také sám Ježíš neustále mocně povzbuzoval své učedníky, aby neklesali na mysli a nevzdávali se. Jednou z velkých výzev k vytrvalosti je podobenství o neodbytné vdově: Vyprávěl jim také podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat. Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal. V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci.‘ Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám, zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.‘“ Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“ (L 18,1-8)

Ježíš zaslibuje, že Bůh se rychle zastane svého vytrvalého lidu a obhájí ho, a dodává velmi zvláštní povzdech: Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi? Ježíš zde vlastně říká, že ochabnutí, odrazení a vzdání se zlému je projev nevěry. Kdo je vytrvalý, věří, že dosáhne Božího zaslíbení. Kdo to vzdá, říká tím v nevěře a skepsi, že to nemá cenu, protože Bůh neodpoví. A také Pán tímto podobenstvím říká, že budeme mít od Boha odpovědi pouze skrze víru a vytrvalost. Chybějící vytrvalá víra je příčinou našich mnohých proher, nezodpovězených modliteb a nenaplněných zaslíbení.

Chci vám předložit tři projevy víry, které Pán hledá a bude zvláště vyhledávat při svém příchodu:

1. Víra v Boží milost

Apoštol Pavel zjevuje Timoteovi úžasnou pravdu o Boží milosti: On nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. (2Tm 1,9-10) Bůh ti daroval milost před věčnými časy – tedy ještě mnohem dříve, než ses narodil. Existoval jsi pouze v úradku věčného Boha, který je mimo čas a prostor. Ještě jsi pro Boha nic neudělal a také jsi nic nezkazil. A to je přesně povaha Boží milosti. Je nám dána zcela zadarmo a nezaslouženě. Též Boží láska je nám dána před založením světa (viz J 17,22-26).

Boží milost je přízeň nebeského Otce, která se projevuje v jeho touze jednat v našich životech, dávat průlomy, vyslýchat modlitby… Pán nám chce prokazovat dobro (viz Jr 32,38-41; Jr 29,11; Ž 85,9). Chce nám žehnat, abychom se stali požehnáním pro druhé a odráželi tak jeho charakter.

V Ježíšově službě byl pouze jeden člověk, který pochyboval, jestli ho chce Pán uzdravit. Byl to malomocný, který přišel za Ježíšem, klaněl se mu a říkal: „Pane, kdybys chtěl, jsi mocen mne očistit.“ Věřil, že Pán má moc uzdravit, ale nevěřil v Boží milost pro svůj život. Pán však hned vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství. (viz Mt 8,2-3) Ježíš ihned rozptýlil pochybnosti malomocného o Boží milosti a přízni k lidem. Vždyť právě proto Ježíš přišel, aby svět zachránil a uzdravil. Ježíš jako zosobněná moudrost prohlašuje: Mým potěšením je být s lidskými syny (Př 8,31 ČEP).

Proto apoštol Pavel dále povzbuzuje Timotea: Ty tedy, můj synu, posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši. (2Tm 2,1) A dále zjevuje Titovi další aspekt Boží milosti: Milost nás vychovává, buduje a vede k růstu. Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku. (Tt 2,11-12)

Víra v Boží milost je skutečně počátkem našeho pokroku. Pán hledá víru, avšak i tuto víru nám nabízí jako dar. Máme žít skrze víru Ježíše Krista, kterou do nás vkládá – vždyť v nás žije Kristus (viz Ga 2,20). Duch svatý v nás přebývá jako Duch víry a uschopňuje nás věřit (viz 2K 4,13). Na naší straně je pouze, abychom to přijímali a rozvíjeli s ním důvěrný vztah.

2. Víra v moc Slova

Druhý projev víry, který Pán hledá v našich životech, je víra v moc Božího slova. Boží slovo je jedinečné, plné moci a života a nemůžeme ho ničím nahradit. Náš postoj a náš přístup předznamenává účinnost Božího slova v našich životech. Pavel předkládá bratry a sestry z Tesaloniky jako příklad této pravdy: A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících. (1Te 2,13)

Když přijímáme slova Písma jako Boží mocné Slovo, stávají se nám duchem a životem (viz J 6,63). Duch svatý nám je obživuje a my jsme proměňováni, uzdravováni a budováni. Pavel píše: Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. (2Tm 3,16-17) Skrze veškeré Písmo budeme důkladně a náležitě vystrojeni pro službu druhým.

Na jiném místě je psáno: Neboť živé je slovo Boží, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje (nebo: záměry) srdce. A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté. (He 4,12-13)

Starším v Efesu říká Pavel ve svém proslovu na rozloučenou: A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. (Sk 20,32) Jde snad ještě lépe zdůraznit význam a moc Božího slova?

3. Víra, že Pán slyší a odpoví

Třetí projev víry, který Pán vyhledává, je úžasným způsobem popsán v listu Hebreům: Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí (doslova: stává se odplatitelem) těm, kdo ho usilovně hledají. (He 11,6) V tomto verši je zjeveno jedno ze jmen (a tedy charakteristik) Božích – náš Bůh je Ten, který odplácí.

Mnoho lidí věří, že Bůh existuje, ale již méně lidí věří, že Bůh odpovídá. A přitom to je základní požadavek přístupu před Boží tvář. Bůh je živý, slyší nás a chce odpovídat. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?

Možná ses dostal do nějakého mechanického omílání modliteb, anebo se již dlouho modlíš a nedostáváš odpovědi. Zastav se, usilovně hledej živý vztah se svým nebeským Otcem a žádej Ducha svatého, aby ti dal zjevení o Bohu, který odpovídá. Bez této jednoduché víry nebudeš mít žádné odpovědi.

Nenech mezi sebe a Boha vystavět překážku hříchu, neboť je psáno: Víme, že hříšníky Bůh neslyší; kdo je však zbožný a činí jeho vůli, toho slyší. (J 9,31; viz též Ž 66,18; Ž 145,19). Ale také nenech vystavět překážku nevěry. Všechny představy vzdáleného a mlčícího Boha odmítni. Protože je Bůh živý, proto také i mluví a odpovídá. Možná ne hned, možná ne v čase, který my mu určíme, možná ne tím způsobem, jak my očekáváme, ale jistě odpoví těm, kteří ho usilovně hledají. Vždyť je naším milujícím nebeským Otcem!

Zakončím slovy apoštola Jana: A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás. A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali. (1J 5,14-15) Až přijde Syn člověka, nalezne u tebe víru?

Tomáš Korčák, 2010