VIDĚT Z BOŽÍ PERSPEKTIVY

Prorok Elíša byl vidoucím – viděl do duchovního světa, a především viděl Božíma očima. Je to pohled svrchu z Boží perspektivy. Tomuto pohledu byl vyučován i apoštol Jan: V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi… (Zj 21,10) Jan měl hledět na události svrchu z Boží vysoké hory. Tento pohled mění naši perspektivu a způsob našeho myšlení. V dětství jsem měl jako poklad starou mapu Českého středohoří z ptačí perspektivy. Byla tak jiná než ostatní mapy – rád jsem si ji prohlížel.

Též apoštol Pavel učí Boží lid pohledu z Boží perspektivy: Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to (nebo: hledejte to), co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. (Ko 3,1-3) A Šalomoun vyučuje své syny: Pro rozumného vede stezka života nahoru, aby se vyhnul podsvětí dole. (Př 15,24)

V tomto smyslu má být všechen Boží lid prorocký, proto i dnes je zcela aktuální zvolání Mojžíše: Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha! (Nu 11,29) Též je pro nás zásadní Elíšova modlitba, kterou se modlil za svého služebníka: Hospodine, otevři jeho oči, ať vidí. (2Kr 6,17) Bůh skrze tuto jednoduchou prosbu otevřel služebníkovi oči a on viděl tak jako Elíša. Viděli Boží velikost a převahu Božího andělského vojska, a to je naplňovalo pokojem a jistotou.

Vidět lidi, věci a události z Boží perspektivy je někdy skutečně velice odlišné než hledět přirozeným zrakem člověka. Vždyť sám Hospodin říká: Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. (Iz 55,8-9)

Jak na tohoto člověka hledí Bůh? Jak hodnotí tuto situaci? Co si Bůh myslí o této věci? Jak hledí na mne, mého partnera, děti, rodiče? Jak Bůh hledí na naše město a národ? Co si Bůh myslí o současné době? Jaký je čas? Co mám činit? Čemu nemám věnovat žádný čas?

Abychom mohli dobře a jasně vidět Božím pohledem, potřebujeme zaujmout dva klíčové postoje:

1. Spoléhej na Hospodina, důvěřuj mu a měj v něm svoji naději

Nejprve se podívejme na člověka, který spoléhá na sebe nebo na druhé lidi. Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi. (Jr 17,5-6)

Díky Bohu za všechny přátele a blízké, kteří nám jsou po boku. Jestliže však spoléháme na ně více než na Hospodina, přímo se odvracíme od Hospodina. Může to být i bezmezné spoléhání na lidi v autoritě, na známosti v určitých pozicích anebo například na lékaře. Díky Bohu za lékaře, ale nikdy nemohou nahradit samotného Boha.

Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka. Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže. (Ž 118,8-9) Nespoléhejte na přední muže, na člověka, v němž není záchrana. Jeho duch odchází, on se vrací zpět do své země; v ten den je po jeho nápadech. Blahoslavený je ten, jehož pomocí je Bůh Jákobův, ten, jenž má naději v Hospodinu, svém Bohu. (Ž 146,3-5)

Jeden ze způsobů, jak spoléhat na člověka, je spoléhat sám na sebe: „Spoléhám na svůj rozum, sílu, nápady. Nikoho nepotřebuji, zvládnu to sám. Všeho jsem dosáhl jen svými schopnosti a umem… Proto všechna chvála patří mně.“

Výsledkem spoléhání na sebe je prokletí, vyprahlost, život v neobydlené zemi – tedy bez naplňujících vztahů. Pichlavý a pustý život bez ovoce. A jedna z charakteristik tohoto prokletí je, že neuvidí, když přijde dobro. To se týká našeho tématu otevřených očí. Člověk pod prokletím nevidí dobro, i když je jím obklopen! Myslím, že to je přesný popis většiny lidí v naší zemi a žel toto prokletí je i na některých lidech v církvi. Potřebujeme vidět Boha a jeho jednání i v přicházející celosvětové krizi.

Apoštol Pavel v jednom svém kázání řekl, že Hospodin nepřestal sám sebe dosvědčovat tím, že činil dobro: dával vám z nebe déšť i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí. (Sk 14,17) V naší zemi jsou dnes lidé účastni tolika požehnání; životní úroveň se v posledních dekádách tak prudce zvýšila, ale někteří to nevidí. Mají zastřené oči a jsou pod prokletím. I kdyby přicházelo ještě větší bohatství a požehnání, oni by to neviděli. Tato zaslepenost se projevuje a ještě více prohlubuje reptáním, nevděčností a kritikou.

Leckdy je za touto slepotou pyšná přesycenost a žádostivost, která nikdy není spokojená s tím, co má. Přesně to popisuje Šalomoun slovy: Nasycená duše pošlape i med z plástve, ale hladové duši je všechno hořké sladkým. (Př 27,7)

Ten největší projev tohoto prokletí je, že nevidí dokonanou a nabízenou záchranu v Ježíši Kristu. Je tady tak úžasné dílo Kristova kříže a oni ho nechávají ležet ladem. To však platí i pro mnohé křesťany, v dědictví Kristova kříže není jen odpuštění hříchů. Potřebujeme plně vidět naše dědictví osvícenýma očima našeho srdce.

Derek Prince ve své knize „Požehnání nebo kletba – vyber si!“ ukazuje na osm hlavních aspektů Kristovy výměny na kříži:

1. Ježíš byl potrestán, aby mi mohlo být odpuštěno.
2. Ježíš byl zraněn, abych mohl být uzdraven.
3. Ježíš byl mojí hříšností učiněn hříchem, abych se jeho spravedlností mohl stát spravedlivým.
4. Ježíš vytrpěl moji smrt, abych mohl mít podíl na jeho životě.
5. Ježíš zchudl mojí chudobou, abych mohl zbohatnout jeho bohatstvím.
6. Ježíš nesl moje zahanbení, abych mohl mít podíl na jeho slávě.
7. Ježíš zakusil moje odmítnutí, abych mohl mít jeho přijetí za Boží dítě.
8. Ježíš se stal prokletím, abych mohl přijmout jeho požehnání.

Wolfhard Margies ve své knize „Vykoupení“ popisuje dokonce 24 aspektů plného vykoupení. A Duch svatý odhaluje a bude odhalovat ještě další bohatství Kristova kříže.

Podívejme se na opačný postoj, který otevírá naše životy pro požehnání a vidění Božího jednání: Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce. (Jr 17,7-8)

Člověk, který spoléhá na neviditelného, a přece tak pevného a jistého Hospodina, je člověkem naděje. Důvěřuje svému nebeskému Otci, proto se nebojí. Má hluboké kořeny ve svém srdci, skrze které čerpá život a povzbuzení, i kdyby procházel rokem velkého sucha. Nehledí na žár, ale vidí přicházející dobro od Hospodina a užívá si ho. Takový člověk nese trvalé ovoce. Není povrchní, ale je to hluboký člověk víry s rozvinutým vnitřním životem s Bohem. Je to také člověk vděčnosti a chvály.

Abychom dobře obstáli v následujících letech, potřebujeme si osvojit vděčnou spokojenost s tím, co máme. Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si přece na svět nepřinesli a je jasné, že si z něho také nemůžeme nic odnést. Máme-li však jídlo a oděv, spokojíme se s tím. Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej! (1Tm 6,6-11) Miloš Pavlík překládá 8. verš: Máme-li však obživu a přikrytí, spokojíme se s těmito věcmi. Přikrytí vykládá jako oděv a přístřeší.

Hospodin Jeremjášovo slovo o prokletí a požehnání zakončuje velmi zajímavým způsobem: Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? Já, Hospodin, zkoumám srdce a zkouším ledví, abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů. (Jr 17,9-10) Naše zbožná vyznání mohou být daleko od vnitřní reality našeho srdce. Proto potřebujeme v upřímnosti přicházet před Znalce našeho srdce a svědomí. My sami své srdce leckdy neprohlédneme a svým falešným ospravedlňováním můžeme vězet v sebeklamu (což je tím nejhorším oklamáním). Bůh ví, jestli mu důvěřujeme nebo ne. Bůh přece ví, jestli spoléháme na něj, nebo na člověka anebo na sebe. Proto přicházejme k němu, aby naše srdce vyzpytoval a uváděl do světla.

2. Oblib si Boží slovo, rozjímej o něm a jednej podle něj

Druhý postoj, který nás otevírá plodnému životu v Božím požehnání a k vidění skutečností Božíma očima, je popsán v následujícím žalmu: Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří. (Ž 1,1-3)

Jsou to vlastně spojité nádoby: důvěra v Boha a důvěra v jeho Slovo. Kdo miluje Boha, oblíbil si jeho Slovo. Nad Božím slovem spolu s Duchem svatým rozjímáme, modlíme se ho, vyznáváme a především podle něj jednáme. Řídíme se Božím slovem a nechodíme podle rad svévolníků, nestojíme na cestě hříšných a nesedáme s pyšnými posměvači. To pak způsobuje, že máme hluboké kořeny, kterými čerpáme z Božích zdrojů. Povrchní křesťan nemá na Písmo čas, a proto žije jen podle toho, co vidí přirozenýma očima. Nežije skrze víru, která je založena a vychází z Božího slova, a nevidí přicházející dobro. Když si oblíbíme Boží slovo a zůstáváme v něm, otevírají se nám oči pro Boží dobrotu.

Jsme povoláni k tomu, abychom byli lidmi víry, naděje a lásky. To je možné jedině tehdy, když budeme znát Hospodina, důvěřovat mu a zůstávat v jeho Slovu. To otevře naše duchovní oči pro přirozená i duchovní požehnání, která nám již dal, a též uvidíme připravené skutky, do kterých máme teprve vstoupit. Těšme se na nové věci od Hospodina!

Tomáš Korčák, 2012, 2021