JAK RŮST DO ZRALÉ PROROCKÉ SLUŽBY

Církev potřebuje velkou dávku povzbuzení a povzbuzování. Jedním z mocných zdrojů povzbuzení je prorocká služba. Apoštol Pavel říká: Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše. (1K 14,3) Je to nadpřirozené zjevení pocházející od dobrého nebeského Otce. Je to též pravé slovo v pravý čas, jak píše Šalomoun: Člověk má radost z vhodné odpovědi – jak dobré je slovo v pravý čas. (Př 15,23)

Růst do zralé prorocké služby můžeme jen, když jsme zakořeněni v místním sboru

Všechna „prorocká“ slova, která zastrašují, přinášejí nejistotu a zmatek nebo vedou ke strachu ze satanova působení a jeho útoků, je potřeba odmítat. Jestliže by nás Pán chtěl varovat, bude to vždy dělat tak, že bude posilovat naši víru a zjevovat nám svoji moc, velikost a ochranu. Je potřeba každé prorocké slovo rozsuzovat: přináší víru nebo strach? Pravé prorocké slovo nás také vede k posvěcení bez odsouzení.

Vzpomínám si na jednoho bratra, který se snažil prorokovat, ale vždy z něho vycházelo něco temného, nejasného a zmateného, až jsem mu to musel ve společenství zakázat. Řekl jsem mu: „Už se nesnaž ‚prorokovat‘, ale přemýšlej, jak druhé povzbudit.“ Zaměřil se na povzbuzování a to mu pak šlo mnohem lépe, a především druzí byli povzbuzeni.

Prorocká služba musí vycházet z lidí, kteří jsou zakořeněni v místním sboru a kteří poznávají Boha jako svého nebeského Otce. „Prorocká služba“ nezávislých křesťanů často vychází ze sirotčí mentality a způsobuje mnoho zmatků a rozdělení. Proročtí lidé potřebují vidět církev jako tělo Kristovo a milovat ji jako tělo Kristovo. Pokud si nenechají uzdravit svá zranění Boží otcovskou láskou a budou se přesto snažit nějak „sloužit“, jejich zranění se budou prohlubovat a buď zatrpknou ve svém osamocení, odmítnutí či nepochopení, nebo z nich dokonce mohou v budoucnu vzejít falešní proroci.

Proročtí lidé jsou citlivější než druzí, proto velice potřebují být poddáni svým pastýřům. Podobně jako umělci si potřebují dát pozor, aby se nenadýmali, že vidí více než druzí. Kdo prorokuje, ještě není prorok. Jsou určité fáze od prorockého ducha nad shromážděním, přes prorocký dar, dále prorokující osobu až po úřad proroka. Cesta do úřadu proroka může vést přes mnoho desítek let prozkoušené víry a věrné služby. Zde nic instantního neexistuje. „Prorok“ rychlokvaška praskne jako bublina z bublifuku (a možná to bude velká bublina z maxibublifuku).

Na druhé straně vše velké začíná v malém a tím nesmíme pohrdat, jinak se do velkého nikdy nedostaneme. Vzpomínám si, jak jsem se asi před 25 lety loučil s jedním starším bratrem a řekl mu: „A pozdravuj svoji manželku a řekni jí, že ji Pán miluje!“ On to doma vyřídil své manželce, která právě procházela nějakým zápasem (já o tom však nevěděl), a ona byla velice povzbuzena. Před pár lety jsem ji navštívil krátce před její smrtí a ještě si na toto slovo pamatovala. Pravé slovo v pravý čas, a jak triviální slovo!

Vždy je potřeba mít Boží slovo na prvním místě a jím vše poměřovat. Prorocká slova nejsou nějaké nedotknutelné „svaté krávy“. Vzpomínám si na údiv jednoho bratra, který se mnou sdílel své prorocké slovo a já mu řekl: „To prorocké slovo je dobré, ale tuto konkrétní část by bylo dobré upravit, protože by mohla být špatně druhými pochopena.“ Odpověděl: „Vždyť mi to ale řekl Pán!“ Jako by se nikdo nemohl dotknout jeho prorockého slova. Nejsme stoprocentně posvěceni, a proto můžeme přinášet nepřesná slova či slova, která jsou ovlivněná naší duší – třeba nějakým zraněním nebo předsudky nebo špatnou teologií… Vše je potřeba rozsuzovat Písmem a mít v tom vnitřní pokoj. Pamatujme také, že jednou věcí je prorocké zjevení přijmout, druhou ho vyložit a třetí aplikovat do života. Pro každou z těchto fází potřebujeme Boží moudrost a v každé můžeme chybovat.

Za to, co je prorokováno v církvi, nesou zodpovědnost starší, kteří také musí rozsuzovat to, co je řečeno. Následující zkušenost ukazuje, jak je potřeba, aby se vedoucí nenechali vychýlit nějakými „prorockými vjemy“ ze směru, který jim Bůh dal do srdce. Někdy mi připadá, že někteří křesťané přistupují k prorockým vjemům podle světského pořekadla (které je ve své podstatě a důsledcích skutečně velmi převrácené): „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.“ A tak se každé zjevení snaží aplikovat bez vnitřního rozsuzování. Když nejsou žádná síta, výsledkem bude zmatek.

V roce 2010 se chystala v našem regionu pod Řípem hudební akce s Ozzy Osbournem. V novinách vyšly chvástavé a provokativní titulky, že se Ozzy Osbourn stane vládcem naší země. To vyvolalo vlnu modliteb po celé České republice. Lidé znají satanistickou minulost Ozzyho a jeho bývalé skupiny Black Sabbath. Pán nám dal ve sboru určitou modlitební strategii. Přišlo nám také velké množství různých prorockých vjemů odjinud, často i vybídnutí k něčemu, co bychom měli dělat. Když jsem si to všechno pročítal, vnímal jsem veliký zmatek. Některé věci protiřečily strategii, kterou jsme na modlitbách přijali. Jiné vjemy byly naprosto neuskutečnitelné a něco byly už na první pohled naprosté bláboly.

Musel jsem tyto mně doručené vjemy dát stranou a držet se toho, co nám Bůh dal do srdce. Asi jen dvě proroctví z toho velkého množství se daly použít – budovaly víru a šly v souladu s naší strategií. Nechci zde dopodrobna rozebírat naše následné modlitby, ale Bůh naplnil vše, co jsme se modlili a co nám prorocky dopředu zjevil. Viděli jsme Boží převahu a slávu. Jeden bratr viděl louku, kde byl koncert, plnou bláta. Před vlastním koncertem pršelo – takže koncert musel být o pár hodin posunut, ale v době předkoncertů bylo pěkné počasí. Odpoledne se však celý Říp zahalil do mlhy a jenom zde byla průtrž mračen a padaly kroupy. Lidé pod Řípem říkali, že něco takového ještě neviděli. Voda z Řípu stekla na louku před pódium a ta se proměnila v blátivou spoušť. Lidé byli otrávení, závěrečný Ozzyho koncert byl zkrácen a sám unavený Ozzy se s lidmi rozloučil slovy: „Bůh vás ochraňuj!“ Kéž se tento muž obrátí k Ježíši!

Nechci s vaničkou vylít i dítě. Nechci s nezralou prorockou službou vylít celou prorockou službu. Modlím se za to, abychom dorostli do zralosti. Chci, abychom se naučili oddělovat vzácné od bezcenného (Jr 15,19) a abychom se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis (e-mail) (2Te 2,2).

Náš vztah k Písmu ukazuje na naši zralost

V Písmu je jedno šokující slovo: Tvému jménu budu vzdávat chválu pro tvé milosrdenství a pro tvou věrnost, neboť jsi vyvýšil svou řeč nad každé své jméno. (Ž 138,2) Jak to, že je Boží slovo vyvýšeno nad každé Boží jméno? Odpověď je velmi jednoduchá a logická: Z Božího slova poznáváme všechna Boží jména. Co tím chci zdůraznit? Boží slovo je vyvýšeno nade vše. Žádný prorocký projev nikdy nemůže mít větší váhu než Boží slovo, anebo jinými slovy: Boží slovo je vyvýšeno nad jakýmkoli prorockým projevem. To má velmi praktický dopad, protože mnoho křesťanů se honí za prorockými slovy, místo toho, aby systematicky a pravidelně jedli stravu Božího slova. Jenom tak se naučíme z Písma sát mléko Božího slova a později jíst hutný pokrm Božího slova. Někteří se však pro svoji nemoudrost k hutnému pokrmu nikdy nedostanou.

Někteří hodnotí to, co jim někdo naprorokoval, mnohem více než to, co jim Bůh řekl při každodenní četbě Písma. Někdy v tom cítím až pohrdání psaným Božím slovem. Vzpomínám si, jak jsem jednou velmi unavený a zklamaný kvůli nějakým problémům navštívil shromáždění, kde sloužili proročtí lidé ze známého prorockého sboru MorningStar z USA. Čekal jsem, že mi budou prorokovat; vždyť mne Pán vidí, jak potřebuji povzbudit. Všem okolo mě bylo prorokováno, ale mně ne! Ke konci shromáždění jsem konečně začal vnímat jemný hlas ve svém srdci, který mi říkal: „Já jsem již k tobě promluvil, když jsi četl ráno Písmo. To bylo přece mé mocné Slovo, stůj na něm!“ Byla to pro mne dobrá lekce a musel jsem se za nedůvěru Pánu omluvit.

Uchop svoji Bibli do ruky a řekni: „Toto jsou moje prorocká slova!“ Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm (v Kristu) jsou ‚ano‘. Proto je také skrze něho řečeno ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás. Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi v Kristu a pomazal nás, je Bůh. (2K 1,20-21)Prorocká povzbuzení nad to jsou nad to. Potřebujeme je a žádáme si je, avšak nikdy nemohou a nesmějí nahradit či vytěsnit naše každodenní jedení Božího slova (viz Sk 17,11).

Příprava a spontánnost nejdou proti sobě

Je potřeba si též uvědomit, že v Božím království má místo jak řádná příprava, tak i spontánnost. Být veden Duchem svatým neznamená, že neplánujeme, nepřipravujeme se a jsme vedeni pouze tím, co nás náhle napadne. Ducha svatého mohou omezovat jak naše nepružné plány, tak i chybějící plánování. Že by pro prorocké lidi učení Bible o plánování (které najdeme zvláště v knize Přísloví) neplatilo? Nedomnívám se. Například při přípravě chval na shromáždění můžeme mít jak přehnaný důraz na přípravu, kde není místo pro spontánní projevy a novou píseň, tak si ale též můžeme hloupě myslet, že pouze spontánní projevy jsou vedeny Duchem svatým. Připravená píseň může být stejně pomazaná jako spontánní píseň nová.

Nebo příprava shromáždění: Za připraveným slovem mohou být hodiny modliteb a přípravy, kdy Duch svatý zjevoval hloubku Slova a proto se pak může skrze sloužícího dotknout duchů posluchačů. Nesmíme podcenit připravené slovo kázání či vyučování na úkor zjevení, které přijde ihned na místě shromáždění. Obojí je důležité – prorocké zjevení může potvrdit či doplnit připravené slovo. Když se modlíme, Pán k nám mluví. Ve skrytosti se rodí něco hlubokého. Někdy však nemusí jít o zjevení, ale pouze o spontánní nápad v naší mysli. Též slova poznání někdy přijdou spontánně ihned, někdy však skrze vytrvalou přímluvu za druhého.

Mnoho situací, do kterých se ve svém všedním životě dostáváme, vyžaduje spontánní jednání, které zjevuje ne to, co jen víme, ale především to, čím jsme. Je však velmi neduchovní si myslet, že pečlivá příprava je neduchovní. Někdy lidé argumentují slovy: „Co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte.“ (Mk 13,11; srov.: Mt 10,19-20; L 21,14-15) Důraz tohoto úžasného slova však není v tom, že se nemáme připravovat na službu, ale že si nemáme ve strachu dělat starosti. Slovo je určeno především pronásledovaným křesťanům, stojícím před politickými a náboženskými autoritami. Máme důvěřovat Pánu, že nás obhájí!

Pastor David Yonggi Cho vyučoval na jednom semináři pro vedoucí jak si připravovat kázání. Popisoval, jak si ve svém mládí myslel, že nepřipravený přijde za kazatelnu a bude z něho mluvit Duch. Tak se to přece má dělat a je to velmi duchovní, anebo ne? Přišel tedy při shromáždění za kazatelnu, otevřel ústa a byl v nich pouze vzduch!

S Duchem svatým máme plánovat a pilně se připravovat na svoji službu, avšak při tom všem musíme naslouchat Pánu a být otevřeni pro změny, které Bůh jako Pán může učinit. Tak to dělal i apoštol Pavel – například měl naplánováno jít do Asie, ale Duch svatý to změnil (viz Sk 16,6-10). Na druhé straně bez zdravého plánování bychom mnoho času neefektivně promrhali na nepodstatných věcech a nevstoupili plně do všech připravených skutků.

Je dobré a důležité mít s Bohem časy, kdy se nemusíme dívat na hodinky. Není však moudré si myslet, že Duch svatý nemůže plně jednat, když jsou určitá shromáždění časově omezená. Někdy to může být i k prospěchu. Před několika lety jsem byl na konferenci v Hannoveru, která zahajovala pětiletou modlitební iniciativu Target Europe. Bylo to úžasné, asi 2500 účastníkům konference sloužili apoštolové a proroci ne podle titulu, ale podle ovoce své služby z celého světa. Zvláště jedno shromáždění mne oslovilo: Peter C. Wagner posadil ke stolu na pódium několik klíčových zkušených služebníků, aby každý v 10 minutách (čas shromáždění byl omezen) popsal hlavní problém Evropy a jeho řešení. Čas jim odpočítával na kuchyňském budíku. I když s tím někteří měli problém, bylo to jedno z nejmocnějších shromáždění, protože řečníci byli nuceni vložit do 10 minut koncentrát svých pomazaných myšlenek.

Též v přijímání nových a čerstvých zjevení můžeme přepadávat z jedné strany na druhou. Pro nové pak zcela zavrhneme staré, což však může být vážnou chybou. Zavrhujme zlé, ale stavějme nové na to dobré staré. Buďme moudří a kontinuální ve svém růstu v Pánu. Ježíš říká: Proto se každý učitel Zákona, který se stal učedníkem království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré. (Mt 13,52) Hysteričtí lidé jdou z extrému do extrému a s přijetím něčeho nového zavrhnou hned všechno staré.

Ať již jste křesťany evangelikálními, charismatickými nebo letničními, vezměme zcela vážně a poslechněme slovo Písma: Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. (1K 14,1) Nesmíme již nesmyslně stavět ovoce ducha proti nadpřirozeným projevům Ducha svatého. Ovoce a dary nejsou nikdy v protikladu. Máme kráčet po cestě lásky, a to se má mimo jiné projevovat nadpřirozenou službou druhým, protože jenom Boží moc proměňuje a dává život.

Tomáš Korčák, 2012, 2021