JSEM SPOLEHLIVÝ?

Publikováno: Autor:

Apoštol Pavel odhaluje Timoteovi děkovnou modlitbu, kterou se modlí za sebe ke svému Pánu: Děkuji tomu, který mne posilnil, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za spolehlivého a ustanovil ke službě. (1Tm 1:12) Děkuje Bohu, že ho uznal za spolehlivého, věrného a hodného důvěry. To vše skrze zmocnění v Kristu Ježíši. Tato věrohodnost byla předpokladem Pavlova ustanovení do služby v Božím království. Bůh mohl Pavlovi důvěřovat, protože se skrze Boží milost stal věrohodným. Tato Pavlova modlitba je klíčem i pro naše životy. Naše spolehlivost je skutečným znamením naší zralosti.

Jsme stvořeni k obrazu Božímu. Skrze naše hříchy je však tento obraz pokřiven. V Kristu znovu nabýváme Boží podobu. Jaký je tedy náš nebeský Otec? Je naprosto spolehlivý a věrně stojí za svým Slovem, jak i žalmista vyznává: Tvá svědectví jsou naprosto spolehlivá. (Ž 93:5) Skutky jeho rukou jsou pravda a právo; všechna jeho přikázání jsou věrná, spolehlivá navždy a navěky, vydaná v pravdě a přímosti. (Ž 111:7-8) Také Bůh skrze Izajáše mluví o tom, že jeho milosrdenství jsou spolehlivá a projevují se skrze jeho zaslíbení a smlouvu (viz Iz 55:3).

Pavel Titovi popisuje požadavky na vedoucího služebníka v církvi: Musí se pevně držet spolehlivého slova, jak bylo vyučováno, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. (Tt 1:9) Jinými slovy: Kdo se pevně drží spolehlivého slova (a to je Slovo Boží), stává se sám spolehlivým. Když máme důvěrný vztah se spolehlivým a věrným Bohem, čím dál více odrážíme jeho charakter jako v zrcadle. To se musí projevit v našem jednání a to nás uschopňuje ke službě.

Podívejme se nyní na několik příkladů, kde byla spolehlivost jako zásadní předpoklad služby v Božím království:

  • Mojžíš měl podle Božího příkazu ustanovit za správce nad Izraelem muže zdatné, bohabojné, muže spolehlivé, kteří nenávidí nekalý zisk (Ex 18:21).
  • O Danielovi je napsáno, že byl spolehlivý a žádná nedbalost ani závada se u něho nenalézala (Da 6:5).
  • Nehemjáš ustanovil nad Jeruzalémem vedle svého bratra také Chananjáše, protože byl spolehlivým člověkem a bál se Boha víc než mnozí jiní (Neh 7:2).

Jak se projevuje spolehlivý člověk:

Je pravdomluvný. Šalomoun píše: Spolehlivý svědek nelže, avšak falešný svědek šíří lži. (Př 14:5) Jinak řečeno: Spolehlivý člověk je přímý a stojí za svým slovem. Myslí to, co říká. Tak to vyučoval i Ježíš v Kázání na hoře: Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ – ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze Zlého. (Mt 5:37) Nebo podobně vyzýval Jakub: Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu. (Jk 5:12)

David popisuje člověka, který je ve svém životě pevný, stabilní a chodí v Boží přítomnosti, jako toho, kdo nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě (Ž 15:4 ČEP). Spolehlivý člověk činí to, co říká, a říká to, co činí. Nebudí jen nějaký vnější dojem. V jeho charakteru je ryzost či integrita, kdy jeho slova nejsou rozpojena s činy. Písmo mluví o žvanilech a prázdných mluvcích (viz Tt 1:10). I dnešním světem zní Šalomounovo volání: Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde? (Př 20:6 ČEP)

Velice toužím po tom, aby byly v církvi uvolněny nadpřirozené duchovní dary. Toužím po znameních, divech a zázracích. Ale co když někdo mluví o svých viděních, proroctvích a znameních, a přitom se na něj nemůžete spolehnout? Jiný zase může mluvit o své sociální službě a jiný o svém studiu Písma, a přitom jsou v osobním životě nespolehliví a ve svých povinnostech nevěrní. Co nás oslní? Dary, sociální angažovanost nebo vzdělání? Bůh hledá spolehlivé lidi, které by mohl mocně použít v tomto světě.

Ježíš mnohokrát vyučoval o věrnosti v drobných záležitostech našeho života. Řekl: Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. (L 16:10) Chci vám předložit několik „nejmenších“ činností všedního dne:

  • Máš pravidelný zvyk chodit na skryté místo s Bohem? Takový návyk měl i Ježíš, oč více ho potřebuješ ty! (viz L 4:42; 5:15-16; 6:11-13; 9:18.28; 11:1; 22:39; Mt 6:6)
  • Rozjímáš každý den s Duchem svatým nad Božím slovem? Je to chléb pro našeho ducha! (viz Sk 17:11; J 8:31-32)
  • Vděčně každý den chválíš Boha i za drobnosti, nebo si stále stěžuješ? (viz He 13:15-16)
  • Je pro tebe církev tělem, do kterého patříš a bez kterého nemůžeš sám – jako část těla – fungovat? Přicházíš věrně na společná setkání, abys požehnal druhé? (viz He 10:25)
  • Komu z nevěřících jsi v posledních týdnech ukázal na Boží lásku v Ježíši Kristu? (viz Mt 28:18-20; Mk 16:15-20)
  • Nezanedbáváš svoji rodinu? Máš s každým členem rodiny časy soustředěné pozornosti? (viz 1Tm 3:4-5.12; 5:8)
  • Spravuješ věrně svoje finance? Dáváš Bohu desátky? Platíš svoje dluhy? Platíš poctivě poplatky státu? (Mal 3:8-10; Ř 13:6-8)
  • Když něco někomu slíbíš, splníš to? Pokud toho nejsi schopen, tak to neslibuješ? Pokud jsi slíbil a nesplnil, omluvíš se? (viz Mt 21:28-31) Dejme si pozor i na takové sliby jako: „Zítra ti zavolám.“ „Budu se za tebe modlit.“ Co slíbíme, to splňme! Když slíbím, že se za někoho budu modlit, pak se většinou pomodlím hned po tom slibu, abych na to nezapomněl. Výborný pomocník spolehlivosti je diář či zápisník.
  • Děláš svoji práci pilně a ochotně jako Pánu? Máš pravidelné pracovní návyky? (viz Př 10:4; 31:13; Ef 6:5-9; Ko 3:22-25)
  • Máš po práci pravidelný den odpočinku? (viz Ex 20:9-11)
  • Jsi dochvilný? (viz L 13:24-25) K tomuto poslednímu zde uvedenému bodu bych chtěl citovat Hartwiga Henkela z jeho objevného a hlubokého vyučování Boží cesta ke svobodě – o závazném životě ve společenství: „Snad ještě jeden symptom toho, že je někdo ve vzpouře – chronické chození pozdě. Nemluvím teď o situaci, kdy autobus měl poruchu a nemohls přijít do shromáždění. Mluvím o tom, když někdo přijde pozdě v devíti z desíti případů. Takový člověk je plný přezíravosti, plný nadutosti. Myslí nějak takhle: ‚No, bratr Hartwig sice začíná v sedm hodin a říkal, že bychom měli být přesní, no ale těch pár minut, o které se zpozdím, to přece nic neznamená.‘ Kdo je ve vzpouře, ten ignoruje daný pořádek a říká si: ‚To pro mě neplatí, já jsem svobodný člověk.‘ Tím oklamáváme sami sebe a sami na to doplatíme. Vydáváme se tím útisku nepřítele, kterého nás nezbaví žádná pastýřská péče.“ [Viz: http://www.juda.cz/368/bozi-cesta-ke-svobode/]

Před několika lety jsme si pořídili dům. S tím souvisí spolupráce s mnoha řemeslníky. Spolehlivost je skutečně cenné zboží! Jak si vážím těch několika řemeslníků, na které bylo spolehnutí a mohl jsem jim důvěřovat. Brali telefony, a když něco slíbili, tak to splnili. Také jsem jim poté udělal reklamu. A co s těmi nespolehlivými? Jsou to krátkozrací lidé, které si již nepozvu a nikomu nedoporučím. Smutné je, že se s nespolehlivými lidmi setkáváme i v církvích. Potřebujeme růst do zralosti – do Kristova charakteru. Reklamních žvanilů je mnoho, ale spolehlivých lidí málo. Oceňujme spolehlivé lidi, a především: buďme jimi!

Podívejme se, co spolehlivý člověk způsobuje:

  • Přináší uzdravení. Ničemný posel padne do zla, ale spolehlivý vyslanec přinese uzdravení. (Př 13:17)
  • Vysvobozuje duše. Spolehlivý svědek vysvobozuje duše, kdežto falešný šíří lži. (Př 14:25)
  • Občerstvuje duši svého Pána. Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána. (Př 25:13 ČEP) (Mimochodem v tomto verši se prorocky hovoří o zmrzlině, anebo nějakou formu zmrzliny už ve starověku měli. 🙂 )

Na závěr se můžeme pomodlit Pavlovou modlitbou: Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě. (1Tm 1:12 ČEP)

Tomáš Korčák, 2018, 2020