CO VYPŮSOBÍ SYMFONIE?

Jednou dal Ježíš svým učedníkům velmi hlubokou lekci jednoty a společné modlitby. Řekl: Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Amen, opět vám pravím: Shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18:18-20)

Ježíš nám zde zaslibuje úžasnou autoritu v modlitbách. Podmínkou však je shoda. Zde použitý řecký výraz symfóneó znamená doslova být v souzvuku, v souladu, vytvářet symfonii, dobře spolu znít, shodnout se, dohodnout se, domluvit se, smluvit, souhlasit, být zajedno.

Tuto shodu či souzvuk máme mít s bratry a sestrami v Kristu, ale především se samotným Kristem. On má být středem všech našich vztahů – máme se setkávat v něm a skrze něho. Skrze důvěrný vztah s ním můžeme též mít souzvuk a soulad s druhými. Nejde tedy jen o intelektuální souhlas, ale o souzvuk v jednom Duchu.

To je zvláště vidět v manželství. Muž a žena jsou tak rozdílní, že vybudování jednoty a symfonie v jejich manželství je opravdovým zázrakem. Taková jednota však zcela ničí satanovo království. Proto je takový odpor nepřítele proti manželství a jednotné rodině. Též proti hlubokým přátelstvím a jednotné církvi.

Duch svatý nás jako dirigent sjednocuje, když se mu poddáme. Každý z nás má svůj specifický nástroj a part a dohromady pod správným vedením vytváříme krásnou nebeskou symfonii. Můj strýc byl dirigent, který měl jako profesor na akademii vliv na několik dnes nejlepších českých dirigentů. Jednou jsme s rodinou byli na jeho generální zkoušce orchestru. Po koncertu jsem mluvil se svým známým klarinetistou, který mi o dirigování strýce řekl: „Je přísný, proto byl konečný výsledek zahrané symfonie výborný.“

V dnešní individualistické a na sebe zaměřené době lidé všechno a všechny kritizují a s ničím nejsou spokojení. Myšlenka podřizovat se dirigentovi je pro ně nežádoucí a pokořující. Co kdyby zneužil svoji moc? Já bych to vedl jinak! Já bych dával jiné důrazy a tempo! A vůbec, potřebujeme ještě v této době dirigenta? Co kdybychom ho nahradili metronomem? To přece stačí! Máme techniku…! Co by z odstranění dirigenta z orchestru (dokonce za pomoci odborů) vzniklo, můžete vidět ve vynikajícím filmu Federica Felliniho Zkouška orchestru z roku 1978. Bez dirigenta přichází naprostý zmatek a chaos.

Podle Wikipedie je symfonie cyklický hudební útvar sonátového typu, komponovaný pro velké nástrojové obsazení… Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak interpretačního, a je proto právem perlou a vrcholem skladatelského i koncertního umění.

Bůh chce z našich životů vytvořit „náročnou perlu“ svého umění. Chce, abychom společně pod jeho taktovkou vytvořili nebeskou symfonii, která zjevuje jeho slávu. Jsme přece stvořeni k tomu, abychom byli chválou jeho slávy! (viz Ef 1:6.12)

Začněme tuto symfonii vytvářet se svým věřícím partnerem. A začněme společnou modlitbou a děkováním. Pokud se věřící manželé spolu nemodlí, říkají tím, že na vše stačí sami. V praxi pak většinou u takových manželů vidíme veliké vztahové problémy, problémy ve výchově dětí atd. atd.

Do symfonie (nejen) s partnerem vstupujeme skrze:

• Boží dávající a sebezapírající lásku agapé
• pokoru
• úctu a respekt k odlišnostem
• umění se vcítit do situace druhého
• důvěru
• odpouštění
• otevřenou povzbuzující komunikaci spojenou s nasloucháním
• společný záměr (jednu cestu)
• společný praktický život
• modlitbu a poddání se Duchu svatému

Nebeský Otec skrze Jeremjáše zaslibuje: … způsobím, že budou bydlet v bezpečí. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby se dobře dařilo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že jim nepřestanu prokazovat dobro, a dám do jejich srdce bázeň přede mnou, aby se ode mě neodvrátili. Rozjásám se nad nimi, abych jim prokazoval dobro; spolehlivě je v této zemi zasadím, celým svým srdcem a celou svou duší. (Jr 32:37-41) 

Jedno srdce a jedna cesta je darem Boží milosti pro manžely, kteří jsou pokorní a spolu Boha o milost žádají, neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (Jk 4:6; 1Pt 5:5) Před Bohem zlomený člověk vidí, že život s tak odlišným stvořením, jako je druhé pohlaví, sám nezvládne a potřebuje milost. Dokonce si uvědomuje, že nezvládne ani žít sám se sebou.

Kdysi jsme se s manželkou pohádali a dostali se do patové situace. Nikdo nechtěl ustoupit. (Asi takové situace neznáte.) Po nějaké době jsem si sednul k manželce, vzal jsem ji za ruku a pomodlil se „velmi dlouhou“ modlitbu: „Pane, smiluj se nad námi!“ Za chvíli jsme se začali navzájem omlouvat a činit pokání. Bůh nám dal milost, abychom viděli své jednání v jeho světle. Nevyhrál nikdo z nás, ale vyhrál Pán ve své lásce.

Bůh nám dává jedno srdce a jednu cestu. Přijmeme to? Začíná to jedním srdcem, což je praktická láska, která jde proti našemu sobectví a soběstřednosti. A pak to pokračuje jednou cestou, což je společná služba v Božím království s věčnou hodnotou. Jdeme spolu, máme jedno srdce a naplňujeme společně Boží záměry. Každý máme jiný temperament, jiné dary a talenty, avšak chceme být společně proměňováni do charakteru Ježíše Krista. Chceme mít jeho tichého a pokorného ducha.

To, co zažíváme v manželství a rodině, pak přenášíme do církve. I kdybychom neměli manžela či manželku, se kterým bychom byli jedno v Kristu, máme bratry a sestry v církvi. Bůh nám dává v Kristu dar jednoho srdce a jedné cesty. Láme pýchu našeho individualismu, kdy si již neříkáme „nic a nikoho nepotřebuji“ (viz Zj 3:17). Potřebuji druhé a především – jsem tu pro druhé, abych jim sloužil. Vydávám se Božím záměrům a podřizuji se vedení Ducha svatého, abych výtečně zahrál svůj part na svůj nástroj. Nebudu se plést do Božího dirigování, nebudu Bohu říkat, jak to má dirigovat. Také se nebudu plést druhým do jejich partů a přebírat jejich nástroje. Chci být zmocněn Duchem svatým, abych byl tím nejlepším hráčem ve svém specifickém partu a nástroji – to je můj úkol ke chvále mého Pána.

V roce 2005 k nám Pán prorocky mluvil: „Činím své dílo skrze spojená srdce. Spojená srdce projdou i zkouškami a pronásledováním. Mým Duchem navázané vztahy udržujte skrze pokoru a trpělivost v jednotě a čistotě. Ve vás počalo semeno mých záměrů a narodí se skrze ty, kteří mi dají svá srdce a nechají mne, abych jejich srdce spojil s druhými. Moje tělo má jedno srdce.“

Modleme se: „Pane, spoj mé srdce s druhými!“

Tomáš Korčák, 2021