KLÍČE NEBESKÉHO KRÁLOVSTVÍ

Kéž nás Duch svatý uvede do biblického učení o klíčích nebeského království a dá nám porozumění.

Co jsou klíče nebeského království a jak je máme používat

Ježíš ve Zjevení 3,7-8 říká: Toto praví ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít.

Ježíš má klíč Davidův. Klíč Davidův otevírá dveře do domu Krále – do královského domu. Ježíš Kristus je kořen a rod Davidův (viz Zj 22,16). Skrze něj jsou nám otevřeny dveře do Božího, respektive nebeského království – do té říše, kde vládne Král králů Ježíš Kristus. On též otevírá dveře probuzení v jednotlivých oblastech. Davidův klíč je tedy v rukách Ježíše.

U Izajáše 22 se píše o klíči domu Davidova. Tento dům je předobrazem Božího domu a tedy také nebeského království. Je to ten klíč, který má Ježíš Kristus.

I stane se v onen den, že povolám svého otroka Eljakíma, syna Chilkijášova, a obléknu mu tvou suknici, tvou šerpou ho upevním a tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou. I bude otcem obyvatelům Jeruzaléma a domu judskému. Na jeho rameno položím klíč domu Davidova. Když on otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. (Iz 22,20-22)

Eljakím byl správce domu krále Chizkijáše, který je součástí Davidova rodokmenu. Tedy Eljakím byl správce královského domu Davidova. Eljakím měl prorocké jméno. Věřím, že nám Bůh chce skrze jeho jméno odkrýt určité tajemství a určitý způsob, jak klíče používat. Eljakím totiž znamená „Bůh postaví“, „Bůh ustavuje“ nebo „Bůh dává povstat“.

Hospodin dává klíč svému služebníku, kterého sám postavil a ustanovil na určité místo a k určité službě. Eljakímovi, jemuž Hospodin dal povstat a jehož ustanovil za správce, byl dán klíč domu Davidova. Byl vložen na jeho rameno.

Klíč se nosil obyčejně za pasem, anebo byl upevněn na šňůře a přehozen přes rameno. Klíč byl znamením autority, ale též zodpovědnosti. Představoval službu, která jako břemeno byla vložena na rameno. Mít od Boha daný klíč znamená nést břemeno služby a mít autoritu a zodpovědnost za svěřenou službu. Platí to též opačně, jestliže ti Bůh dal nějaké břemeno služby (a to břemeno je ti dáno podle tvých schopností), pak ti též dal klíč autority a zodpovědnosti. Břemeno služby jsi schopen nést v síle svého Pána. Bůh tedy dává klíč tomu, koho ustanovuje do určité služby a s klíčem je spojeno břemeno služby. Klíč je zde dán k otevírání a zavírání dveří.

Půjdeme dále do Nové smlouvy. Petrovi, kterému nebeský Otec zjevil, že Ježíš je Kristus – Syn živého Boha, a jenž toto zjevení vyznal svými ústy, Ježíš říká u Matouše 16,19: A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.

Všimněte si množného čísla – klíče. Na předešlých místech se hovořilo o jednom klíči – klíči Davidově. Zde jsou klíče v množném čísle.

Petr byl povolán za apoštola a pro jeho službu mu byly svěřeny klíče nebeského království. Proč mu byly svěřeny? Jednoduchou a prostou odpovědí je – protože je pro svoji službu potřeboval. Je zde tedy použito množné číslo – klíče. Jako by jeden velký Ježíšův klíč byl rozdroben na velké množství malých klíčů potřebných pro službu evangeliu na všech místech celé země. Skrze Ježíše vcházíme do Davidova domu – do nebeského království. On pak dává svým služebníkům malé klíče, které jsou určeny pro duchovní oblast v jednotlivých místech nebo v jednotlivé službě, která jim byla svěřena.

Když se podíváme na Petra, vidíme, jak svěřené klíče používá. Měl jich několik. Přečtěte si Skutky apoštolů. On otevřel dveře probuzení v Jeruzalémě o Letnicích. On otevírá misii mezi pohany skrze evangelizaci Kornéliova domu. Používá klíče, které mu byly svěřeny. Filip měl zase klíč pro město Samaří.

O dvě kapitoly dále je stejné slovo o svazování a rozvazování určeno všem Ježíšovým učedníkům. Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Amen, opět vám pravím: Shodnou‑li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o níž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18,18-20)

Ježíš daroval všem svým učedníkům své klíče. Ježíš mluví o svazování a rozvazování a další devatenáctý verš začíná slovy „opět vám pravím“. Jako by předešlý verš opakoval jiným způsobem a mluví o modlitbě shody – o modlitbě v jednotě.

Naše duchovní autorita, uplatňovaná na zemi a účinná v nebi, má být rozsuzována druhými. A to těmi, se kterými jsme ve shodě. Ježíš říká „shodnou‑li se dva z vás“. Je zde použito řecké slovo symfónein – což znamená být ve shodě, v souladu, v souzvuku, v symfonii. Nejde zde jen o intelektuální dohodu, znamená to harmonii a důvěrné společenství s druhým. Ježíš říká, jestliže dva z vás jsou v takovéto harmonii – symfonii na zemi, shodnou se a požádají o nějakou věc, Otec jim to dá.

Souzvuk v Duchu svatém vyrůstá z praktického společenství a přátelství. Věřím, že Ježíš používá výraz „opět vám pravím“ proto, aby položil důraz na svazování a rozvazování ve společenství. Máme používat naši autoritu proti duchovním mocnostem v jednotě s druhými.

Mám takovou zkušenost z doby po sametové revoluci, kdy bylo mnoho velkých evangelizací. Na jedné takové akci s Maheshem Chavdou jsem byl ve vysvobozovacím týmu. Bylo tam mnoho lidí, u kterých se projevovali zlí duchové. Jednoho démonem trápeného člověka jsme odvedli do „vysvobozovací místnosti“ a přikazovali zlému duchu, aby odešel. Démon se projevoval, působil vyplazování jazyku a různé pošklebky. Ani po hodině služby se nic nestalo. Akce skončila, už jsme měli odejít, předat klíče a zavřít prostory stadionu. Pak přišel pastor Evald Rucký s jedním spolupracovníkem a řekl: „Běžte teď vedle na chodbu, my se za něj budeme modlit a on bude za deset minut osvobozen.“ Za deset minut, možná za čtvrt hodiny, vyšli všichni tři. Zlý duch od trápeného člověka odešel. Tento člověk byl uvolněný a šťastný. Pak jsem se ptal Evalda: „Jak je to možné? My jsme tomuto muži sloužili asi hodinu a bylo nás tam tolik.“ A on mi říká: „Já mám s tímto svým spolupracovníkem pevnou vnitřní jednotu a ďábel se třese před takovouto jednotou.“

Jestliže jsou křesťané v jednomyslnosti, pak praskají satanská pouta. Jestliže se dva sjednotí a mají mezi sebou společenství a hluboké přátelství, a jestliže v jednotě postupují proti nepříteli, ten odchází. „Opět vám pravím“ říká Ježíš a ukazuje na důležitost jednoty. Nemyslím si, že svazování a rozvazování je totéž, co modlitba shody. Ale mám za to, že to slovo „opět“ klade důraz na jednotu. Je to také určitá ochrana, abychom neulítli. Prosím vás, abyste nezneužili tato slova a nesvazovali kdeco. Zvláště nově obrácení křesťané dělají v této oblasti mnoho hloupostí. Žel ale také někteří dlouholetí křesťané svoji autoritu v Kristu nad démony už vůbec nepoužívají. To často proto, že jsou sami již svázáni a ochromeni nepřítelem.

Ježíš klade tedy důraz na jednomyslnost, soulad a symfonii v souvislosti s postupem proti nepříteli a používáním autority klíčů. Dále Ježíš zaslibuje ve dvacátém verši svou přítomnost tam, kde se křesťané shromáždí doslova do jeho jména. Učedníci jsou shromážděni v Krista, který je jejich středem a jejich hlavou. Od něj hledají instrukce, jak vést duchovní boj. Jeho jméno představuje jeho osobu. Tyto klíče nebeského království máme používat v jeho jménu, tedy v naprosté závislosti na hlavě a ve jménu této hlavy – Ježíše Krista.

Derek Prince ve svém článku Neviditelná válka (článek vyšel jako příloha Života víry 4/1991, s. 68) ukazuje, že jsou dva způsoby, jak je možno verš o svazování a rozvazování v Matoušovi 18,18 přeložit. Myslím, že je to záměrně, neboť každý tento způsob ukazuje jednu stranu mince. Jedna možnost překladu klade důraz na odpovědnost člověka, druhá zdůrazňuje Boží svrchovanost.

Důraz na lidskou odpovědnost nacházíme v překladu Bible 21: Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. Rozhodující je tvůj čin. Je to největší možná duchovní autorita, její vykonání na zemi je účinné i v nebi.

Druhý způsob překladu nacházíme v již uvedeném Českém studijním překladu Bible, kde je řečeno: Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Neboli jinými slovy – to, co svážete na zemi, bude to, co bylo již svázáno na nebi. Tedy na zemi můžeš svázat jen to, co už bylo svázáno na nebi. Důraz je zde na naše hledání vedení Ducha svatého, co už je na nebi svázáno. Máme jako Ježíš činit to, co vidíme činit svého Otce. Zvláště v tomto bodě je důležité rozsuzování druhých, být ve shodě s druhým. Přesto však zůstává odpovědnost i zde na nás, protože dokud se nemodlíme, svázání na nebi není účinné. My potřebujeme rozeznat, co Ježíš činí v nebi, učinit to na zemi, a pak je to účinné. Začíná to však v nebi. Je třeba, abychom učinili něco na zemi, aby nabylo nebeské rozhodnutí účinnosti.

V obou případech jsme však my zodpovědni za to, co se stane na zemi. Jsou situace, kdy Bůh čeká na naše jednání a my jsme přitom pasivní. Někdy čekáme, že Bůh bude jednat, a Bůh čeká na nás, až budeme jednat my.

Z míst Písma, která jsme prošli, můžeme uvidět určité podmínky pro používání klíčů:

• Při používání klíčů musíme mít zjevení od nebeského Otce, kdo je Kristus. Ježíš dal klíče Petrovi až poté, co dostal toto zjevení. Ježíš je Syn Boží, naše hlava, náš Přítel a Pán.
• Abychom správně používali klíče, musíme být naprosto závislí na Ježíši Kristu. Potřebuje být vedení hlavou.
• Potřebujeme vidět hranice svého povolání a služby a tyto hranice nepřekračovat. Klíče jsou dány těm, kteří jsou od Hospodina postaveni na určité místo k určité službě. Jaké je tvé povolání? Jaká je tvá služba? Tam používej klíče nebeského království.
• Klíče představují autoritu a s autoritou máme přijmout i zodpovědnost, břemeno služby. Klíč byl Eljakímovi dán přes rameno. Nehrňme se svévolně do používání klíčů. S klíči souvisí i zodpovědnost a břemeno služby.
• Klíče máme používat v souladu s druhými.
• Máme je používat ve jménu Ježíše – v jeho pověření, pravomoci a k jeho chvále.

Účel klíčů nebeského království

Nyní si něco řekneme o trojím účelu klíčů nebeského království.

1. Otevírání dveří

Klíče jsou nám dány k otevření dveří. Není mi však dán klíč k otevírání jakýchkoli dveří. Potřebujeme vidět své meze a mít na zřeteli podmínky pro užívání klíčů. Původní význam slova dveře je „vstup do domu“. Na některých místech Písma se však mluví o dveřích v přeneseném významu: dveře jako vstup do nějaké nové duchovní zkušenosti, nebo naskytnutí nové příležitosti, nebo dveře probuzení. Ježíš nám zaslibuje: Tlučte, a bude vám otevřeno. (Mt 7,7) To předpokládá nějaké dveře, které jsou zavřené a které mají být otevřeny.

Pavel používá slovo dveře ve smyslu nové příležitosti. Říká: Když jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo – a dveře mi byly otevřeny v Pánu… (2K 2,12 doslovný překlad ČSP pod čarou).Dveře jsou zde příležitostí ke kázání evangelia určitým lidem, konkrétně lidem ve městě Troada.

Existují dokonce dveře národů a etnických skupin, které mohou být otevřeny. Jakmile se otevřou, tito lidé jsou schopni přijmout víru a věřit. Duchovní boj je uvolněná Boží moc. Mocnosti opouštějí místa, území nebo národy. Skrze Kristův kříž jsou zrušeny právní nároky nepřítele na národy. Viděli jsme dveře do města. Teď se podíváme na dveře národů a etnických skupin:

Když tam přišli (Pavel a Barnabáš do Antiochie) a shromáždili církev, vypravovali, co všechno Bůh s nimi učinil a jak pohanům otevřel dveře víry. (Sk 14,27) Bůh pohanům otevřel dveře víry. Předtím jsme četli o dveřích ke zvěstování evangelia a nyní o dveřích víry.

Vstoupit do dveří příležitosti a probuzení zároveň znamená čelit duchovnímu odporu knížat a mocností, které národům nebo městům brání ve slyšení a přijetí evangelia. Pavel říká: Až do letnic zůstanu v Efesu, neboť jsou zde pro mne otevřeny velké a účinné dveře. I protivníků je však mnoho. (1K 16,8-9 doslovný překlad ČSP pod čarou)

Velké, mocné a účinné dveře jsou otevřeny do města Efes, ale je tam mnoho protivníků. Apoštol Pavel píše o duchovním boji nejvíce ve svém Listu Efeským. Efes byl velice hříšným městem. Pavel tam zažíval silnou duchovní opozici. Na jiném místě říká, že v Efesu bojoval s šelmami (1K 15,32), což jsou duchovní síly nad Efesem. Mohou být otevřeny velké a účinné dveře, ale může to znamenat i velký odpor. Duchovní mocnosti drží dveře zavřené. Jakmile modlitby prorazí, dveře jsou otevřeny. A jednotlivec, dům, město, národ nebo národnost pak může přijmout spasení. Dveře otevíráme modlitbou, přímluvou.

Pavel žádá Kolosenské: Modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova, abychom mohli mluvit o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután, abych je učinil zjevným tak, jak jsem povinen o něm mluvit. (Ko 4,3-4) Měli se modlit za otevření „dveří slova“. Nacházíme zde další název těchto dveří. Modlitba, ve které používáme autoritu klíčů, otevírá dveře.

Dveře můžeme též přímo oslovovat. V každém městě jsou dveře slova a víry a my k nim můžeme mluvit. Mluvíme ke dveřím, jak to i vidíme u krále Davida v Žalmu 24:

Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé. Vždyť on ji založil na vodách, upevnil ji na vodních proudech. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? Kdo stane na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, kdo nepozvedá svou duši ke klamu a nepřísahá falešně. Ten vezme od Hospodina požehnání, přijme spravedlnost od Boha, své spásy. Takové je pokolení těch, kdo hledají Boha. Jákob – to jsou ti, kteří vyhledávají tvou tvář. (Ž 24,1-6)

Tento žalm začíná tím, že je vyhlašováno Hospodinovo panství. Hospodin je Pánem celé země. Pak je zde důraz na svatost, čisté motivy a čisté srdce. Teprve potom se přikazuje vratům:

Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, zvedněte se! Vchází Král slávy! Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin, silný a udatný, Hospodin, udatný válečník. (Ž 24,7-8)

Všimněte si, že na otázku: „Kdo to je, ten Král slávy?“ přichází první odpověď „Hospodin, silný a udatný válečník.“ Nejdříve Hospodin vchází do města jako udatný válečník, jako mocný bohatýr v boji.

Pokračujme však dál v používání autority svých klíčů. Dále mluvíme ke dveřím slova a víry: Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, pozdvihněte se! Vchází Král slávy! Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin zástupů – on je Král slávy! (Ž 24,9-10)

Nejdříve musí Hospodin vejít do města jako udatný bojovník, jako silný válečník. Poté vchází do města jako Hospodin zástupů a s ním přicházejí ty zástupy – přichází probuzení. Zástupy označují jak Boží lid zde na zemi, tak i nebeské vojsko a andělský zástup v nebi (viz Ex 12,41; 1S 17,45; Joz 5,14; Neh 9,6 atp.).

Vytrvale tedy oslovujeme neviditelná vrata (nebo dveře) a provádíme duchovní boj. Hospodin se projevuje jako udatný bojovník, dotýká se zlých duchovních sil a teprve pak vchází jako Hospodin zástupů. Pak přivádí zástupy, které poznávají Ježíše Krista. Když jsou otevřeny účinné dveře slova a víry, přichází probuzení. Tedy prvním účelem klíčů je otevření dveří. Otevíráme je modlitbou nebo je přímo v autoritě oslovujeme. Na konci všeho je Boží sláva! Hospodin zástupů, on je Král slávy!

2. Svazování zlých duchů a rozvazování lidí od jejich vlivu

Druhý účel klíčů je na svázání zlých duchů a rozvázání lidí. Svazováním omezujeme moc zla na všech úrovních. Podíváme se na dvě paralelní místa, která v sobě mají některé odlišnosti.

Nejdříve Lukáš 11,20-22: Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo království Boží. Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí. Přijde‑li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

Dereka Prince píše ve svém již výše uvedeném článku Neviditelná válka: Toto místo má přímý vztah k Ježíši a ďáblovi. Satan byl ten silný muž, který střežil svůj palác. Všechno bylo tak, jak si přál. Nikdo mu nemohl odporovat. Svět byl pod jeho kontrolou. Ale Ježíš, ten silnější než satan, přišel, přemohl ho a odebral všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal. Takto byl odzbrojen. Už má jenom luk a své šípy lží (viz Ef 6,16).

Totéž říká Pavel Kolosenským 2,15: Tak (Bůh) odzbrojil knížatstva a mocnosti a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm.

Ježíš satana odzbrojil a vzal mu kořist, která je nyní naším dědictvím. Satan je tedy odzbrojený nepřítel a zbroj je nyní na naší straně. Ježíš se vypořádal se satanem a rozděluje kořist. Předkládá nám všechno, co měl satan ve svém paláci a vybízí nás: „Poslužte si.“ Odpovědnost v uplatňování Ježíšova vítězství nad satanem však máme my. Proto máme podíl na svázání. Je to vyjádřeno u Matouše 12,28-29:

Jestliže však já vyháním démony v moci Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království. Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům.

Mnoho z naší činnosti – jakkoli dobré – bude bez plného účinku, pokud se nevypořádáme s tímto silákem. Často se mu pokoušíme odebrat jeho poklady, ale nespoutali jsme ho. V důsledku toho ztrácíme mnoho času a sil tím, že odrážíme jeho útoky a to nám brání vyplenit jeho poklady a osvobodit jeho zajatce – duše, které drží. Máme sice tu a tam úspěch, ale ten se nedá srovnat s vítězstvím, jehož můžeme dosáhnout, když se nám podaří tohoto siláka svázat.

A tak v každé dané situaci, kde na nás Bůh vkládá odpovědnost služby, se musíme nejprve utkat se silákem, totiž se zástupcem, kterého určil satan, aby v dané situaci hájil jeho zájmy. Modlete se, aby vám Bůh zjevil, o kterého siláka se jedná ve vašem konkrétním případě. Může být nad rodinou, nad domem, nad městskou čtvrtí, nad podnikem nebo i nad něčím mnohem větším. Než se úspěšně střetneme se silákem, musíme poznat jeho totožnost. Musíme také vědět, jaká je naše zodpovědnost, k čemu nás Bůh posílá a jaké jsou hranice našeho povolání a služby. Každý z nás má vymezenou oblast pro konflikt.

Pavel říká v 1. Korintským 9,26: Zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu. Nebuďme těmi, kteří bijí do vzduchu místo do nepřítele. To není duchovní boj. Tím se můžeme vysílit a ďábel se nám vysměje. Netneme do černého. Jinými slovy říká Pavel: „Nemávám jen tak kolem sebe pěstmi v naději, že protivníka udeřím. Nejsem boxer se zavázanýma očima. Vedu své údery tam, kde vím, že můj protivník skutečně je. Tam, kde je jeho nejcitlivější místo.“ Jen tak musíme zápasit s naším nepřítelem.

Při modlitbách za rodiny můžeme najít určité rodinné modly, svázanosti a generační prokletí. Postupujme proti těmto silám. Spoutávejme je a vykazujme z našich rodin. Buďte moudří a rozvážní. V množství rádců je vítězství. Používejme Boží zbraně v Boží bázni.

3. Odpouštění a zadržování hříchů

Třetí účel klíčů je odpouštění a zadržování hříchu. Ježíš řekl svým učedníkům v Janově evangeliu 20,22-23: Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.

Máme se vyznávat jedni druhým z hříchů a modlit se jedni za druhé (viz Jk 5,16). A když mi někdo vyznává hříchy, můžu ho potvrdit na základě Božího slova a ujistit ho o tom, že mu Bůh odpustil. To je jeden ze způsobů, jak používat tento klíč. Potvrzuji člověka činícího pokání v odpuštění hříchu.

Pak se tyto klíče dají použít také k zadržování hříchu. Toto užití je určeno především starším církve k udržování čistoty, kázně a svatosti svěřeného stáda. Zvláště zde je nutné vedení Ducha svatého a společné rozsuzování. Jedná se o křesťany, kteří žijí ve hříchu a nechtějí se ho vzdát a opustit. Jsou to lidé, kteří hřešili a po napomenutí na to nereagovali. Po napomenutí dvou až tří lidí také pokání nečinili a ani po napomenutí před celým sborem svůj život nezměnili. Zde je na místě, aby starší použili klíče v této podobě, aby zadrželi hříchy a vyloučili tyto lidi ze sboru (viz Mt 18,15-18).

Svatost v církvi působí Boží bázeň. Ta způsobuje divy a zázraky, mocné činy a růst církve. Jestliže je v církvi hřích, jestliže se v církvi nepoužívají klíče v této podobě, jestliže členy církve jsou lidé, kteří žijí ve smilstvu, pokrytci, kteří nechtějí měnit své životy, jestliže se přehlíží v humanistické, bezzubé „lásce“ hříchy druhých, má to vliv na celou církev. Ďábel se takové církve nebojí, není pro něj nebezpečím. V takové církvi má své místo a může tam škodit. Vezměme si příklad ze Skutků apoštolských 5,1-16:Zde Petr jedná s Ananiášem a Safirou a používá klíče zadržení hříchů. Viděl pokrytectví – oni lhali Duchu svatému a Bůh je proto soudil. Církev poté rostla, ještě více se rozšířily divy a zázraky, přišla Boží bázeň a celkový rozmach.

Toto používání klíčů při uplatňování kázně v církvi však nemá nic společného s vykonáváním nějakých konečných soudů a neodpuštěním. Kázeňsky jednáme s nekajícím člověkem v církvi, avšak odpouštíme a modlíme se, aby došel pokání. Svým neodpuštěním a nesmířlivostí můžeme hříchy druhému zadržovat tělesným způsobem bez vedení Ducha svatého. Jenom Bůh jednou vynese konečný soud. Nezapomeňme, že spravedlivý Bůh je také slitovný. V přímluvě druhé rozvazujeme svým odpuštěním, aby uviděli své hříchy a učinili z nich pokání. Pokání však za ně udělat nikdy nikdo nemůže.

Shrnutí

K jakému účelu klíče nebeského království používáme:

• k otevírání dveří
• ke svazování zlých duchů a rozvazování lidí od jejich vlivu
• k odpouštění a zadržování hříchů

Jakým způsobem tyto klíče používáme:

• v závislosti na Ježíši Kristu
• v hranicích svého povolání a služby
• přijímáme s touto autoritou i zodpovědnost a břímě služby
• hledáme soulad s ostatními v církvi a jsme otevřeni pro jejich rozsuzování

Tomáš Korčák, 1998, 2021