STOPY STVOŘITELE V PŘÍRODĚ

Znáte příběh Anne Frankové? Byla to židovská dívka, která žila za druhé světové války v Amsterodamu. Se svojí rodinou a dalšími čtyřmi lidmi se dva roky (od svých třinácti let) ukrývala před nacisty v zadním traktu domu, kde měl její otec malou továrnu na koření. V roce 1944 byl jejich úkryt prozrazen a všichni byli odvlečeni do koncentračních táborů. Z osmi ukrývajících se přežil pouze otec Anne, který po návratu našel deník, který si Anne celé dva roky v úkrytu psala. Deník zveřejnil a dodnes je úžasným literárním vyjádřením toho, co lidé v té době prožívali. Zvláště pro mládež je důležitým svědectvím.

Anne v úkrytu prožívala mnohá omezení a tak pro ni bylo důležitou spojnicí s okolním světem střešní okénko. Ve středu 23. února 1944 (několik měsíců před zatčením) pozorovala jako i jiné dny z tohoto okna přírodu a dívala se „na modré nebe, na holý kaštan, na jehož větvích jiskřily malé kapičky, na racky a ostatní ptáky, kteří při nízkém letu vypadali jako ze stříbra“. Poté si do svého deníku zapsala:

„Pro každého, kdo má strach, kdo je osamělý nebo nešťastný, je určitě nejlepším prostředkem vyjít kamkoli, kde je úplně sám, sám s nebem, přírodou a Bohem. Teprve potom, jen potom cítí, že všechno je tak, jak má být, a že Bůh chce vidět lidi šťastné v prosté a krásné přírodě. Dokud to ještě existuje, a to bude asi vždycky, vím, že za všech okolností je na každý žal i útěcha. A já pevně věřím, že příroda dovede zažehnat hodně zlého. (…) Když jsem dnes ráno seděla u okna a upřeně a bedlivě pozorovala Boha a přírodu, byla jsem šťastná, nic než šťastná.“ [1]

Tato mladá dívka zažila to, co popisuje i apoštol Pavel v dopise Římanům: Boží věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle. (Ř 1,20) Z pozorování přírody můžeme zakoušet velké povzbuzení, ať se nacházíme v jakékoliv situaci. Příroda totiž ukazuje na svého Stvořitele, který všemu dává svůj smysl. Víra v neviditelného Boha, který nás stvořil a má s námi svůj záměr, je tou nejdražší zkušeností a darem.

Když čteme zápisky Anne Frankové a představujeme si dobu a napětí, ve kterém žili, je naše stěžování si a hořekování nad omezeními nouzového stavu velmi trapným postojem, za který bychom se měli stydět. Vláda nás nechce zplynovat, ale ochránit od zákeřného čínského viru. A po celou dobu koronavirových omezení můžeme mimo jiné chodit s rodinou do přírody. Co by za tuto možnost dala Anne, pro kterou bylo úžasným a povzbuzujícím zážitkem pozorovat kousky přírody alespoň ze střešního okna.

Jan Amos Komenský považoval přírodu po Bibli za velmi důležitou „knihu“, ze které se potřebujeme naučit číst. Vyzýval své čtenáře: „Prohlédněme přírodu, pohlížejíce jedním okem na ni, druhým na jejího Tvůrce.“ [2] Když budeme přemýšlet o Božím stvořitelském díle, uvidíme v přírodě mnohé Boží stopy! Na konci svého života Komenský vyznal: „Mou filozofií [je] dívat se s Davidem na nebesa a všechna jiná díla Božích rukou a být uchvácen údivem, že Bůh, Pán tak velkých věcí, se snižuje i ke mně, červíčkovi (Ž 8 a 104).“ [3]

Vidět Boha v přírodě je první krok. Druhým krokem je přijmout Ježíše Krista jako svého Pána a Zachránce, který za naše hříchy zemřel na kříži. Boží láska se projevila obětí. To je cena, kterou Bůh zaplatil za každého z nás a ukazuje nám na naši hodnotu v Božích očích.

Nejen v této době můžeme vycházet ze svých bytů – a především ze sebe samých – a hledat krásy okolo sebe. A jde to dokonce i v blátivém počasí. Nedávno jsme s manželkou vyšli na výlet z našeho domu po krásně zasněžené cestě. Naplánovali jsme si větší okruh za naším městem. Jenže po nějaké době prošel krajinou během hodiny teplý proud vzduchu a všechen sníh byl pryč. V poslední části výletu jsme procházeli velmi blátivou cestou. Rozhodli jsme se však na této cestě hledat věci, za které můžeme Bohu děkovat! Děkovali jsme za zbytky sněhu okolo nás, za slunce, které jistě svítí za mraky, za červené plody šípku atp. Byl to krásný a povzbudivý blátivý výlet.

Potřebujeme se stát nadšenými jako malé děti. Někdy jsme jako dospělí tak vážní až hanba. Údiv a úžas z objevů okolo nás je pro nás přichystán. Co takhle radovat se z pučících stromů, paprsků slunce, zpěvu ptáků, zelené trávy, rozkvetlé květiny… Když jsi uprostřed lesa, máš to 3D hifi surround a bez wifi a poplatků! A co chvíli naslouchat tichu? Pak může jemně ve tvém srdci promluvit sám Bůh.

Když jsem v horách, přemýšlím často nad Boží velikostí. Pro mého Stvořitele přece není nic nemožné. Jsem povzbuzen se modlit za nemožné. Když v létě vidím rozkvetlou louku, uvědomuji si Boží kreativitu, která převyšuje cokoli, co dokáže člověk. Bůh je největším umělcem. Stále obdivuji skály na Kokořínsku a asi 1200 roklí, které se tam nacházejí a které nikdy nebudu schopen projít všechny. To vše učinil můj nebeský Otec. Stará se o mě a má se mnou svůj záměr jako i s celým lidstvem.

Ve své knížce Stopy Stvořitele – Jak Bůh mluví skrze přírodu popisuji podrobně, jak se z „knihy přírody“ můžeme naučit číst. Na konci textové části dávám několik praktických rad pro vycházky do přírody. Kéž jsou i pro vás povzbuzením k dobrodružným objevům.

• Snažte se každý týden někam vyjít do přírody a rozjímat tam nad Božími stopami.
• Mějte svoje okruhy vycházek podle času, který máte. Choďte i mimo své „vyšlapané“ trasy.
• Odmítněte strach z klíšťat, zmijí, divočáků, vlků, medvědů… Většina zvířat (kromě klíšťat) se naopak člověka bojí.
• Vtáhněte do těchto vycházek i svoje děti.
• Posaďte se uprostřed přírody, dívejte se na drobné věci okolo sebe.
• Soustřeďte svoje myšlenky; vládněte nad svými myšlenkami.
• Starosti v modlitbě předejte Bohu, věřte a děkujte, že bude jednat.
• Pozorujte přírodu okolo sebe.
• Naslouchejte různým zvukům v přírodě, naslouchejte Bohu a jeho jemnému hlasu ve vašem srdci.
• Chvalte Boha a požádejte ho, aby k vám mluvil.
• Pokud máte dar mluvit nadpřirozenými jazyky, využijte ho.
• Pak mlčte a naslouchejte.
• Uvědomte si geniální propojenost v přírodě, Boží velikost, krásu a jeho záměr se stvořením.
• Možná chce vyjít z vašeho srdce i něco tvořivého: chvála, píseň, žalm, báseň, myšlenka, nápad, obraz… Nebraňte tomu a vyjádřete to.
• Zapište si, co vás osloví a co vám Bůh říká; případně to pak sdílejte s druhými.
• Co vás zaujme, můžete si i vyfotit.
• Zkuste si potom doma najít název pozorovaného zvířete, ptáka, hmyzu, stromu, rostliny, houby, lišejníku, mraku, minerálu, souhvězdí… něco více si o tom přečtěte.
• Pamatujte, že existuje jedna síla, která se bude stavět proti vašemu dobrodružství v přírodě, a to je pohodlnost neboli lenost. Přemozte ji!
• Radujte se ze života! [4]

[1] Franková, Anne: Deník, Triáda 2012, s. 160. [2] Komenský, Jan Amos: Obecná porada o nápravě věcí lidských, Sv. 1, Pansofia, Svoboda 1992, s. 510. [3] Jan Amos Komenský: Jedno nezbytné – Unum necessarium, Kalich 1999, s. 168. [4] Korčák, Tomáš: Stopy Stvořitele – Jak Bůh mluví skrze přírodu, Juda 2020, s. 87-88.

Tomáš Korčák, 2021