JSI SOUČÁSTÍ KRISTOVA TĚLA (Slovo především pro mladé 3)
Když byl o Letnicích na učedníky vylit Duch svatý, apoštol Petr kázal udivenému zástupu o Kristu a o pokání. Čteme: Ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách. (Sk 2,41-42) Lidé, kteří radostně, ochotně či rádi přijali Boží slovo, to vyjádřili vodním křtem a připojením se k církvi. Pak ve svém rozhodnutí setrvávali. Boží slovo, konkrétní společenství, Večeře Páně a modlitby byly pro ně neustále velmi důležité.
Žijeme v době přehnaného individualismu, sobectví a soběstředné seberealizace. Proti tomu však jde zvěst evangelia. Pokřtěním do Krista jsme pokřtěni také do jednoho těla, kterým je církev. Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo…, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy. (1K 12,13.27) Kristus je hlavou těla, církve. (Ko 1,18)
Lze předpokládat, že o Letnicích byli v zástupu také lidé, kteří přijali Boží slovo neochotně. Věděli sice, že to je správné a dobré, ale nechtěli se tomu podřídit. Jak se to projevilo? Jednoduše: nedali se pokřtít a nepřipojili se k místní církvi. Apoštolové se těmto nezávislým křesťanům, kteří si věří jen sami pro sebe, vůbec nevěnovali a také Bible se jimi nikde nezabývá. Buď milujeme a následujeme Boha celým svým srdcem, nebo ho nemilujeme a nenásledujeme celým srdcem. Je to naše volba. Skutečně žít s Kristem a následovat ho však znamená, že jsem součástí místní církve. Není možné přijmout pouze hlavu a tělem pohrdat.
Někteří lidé se považují za součást obecné církve bez vztahu ke konkrétnímu místnímu sboru. Jiní si myslí, že jsou součástí církve skrze sledování bohoslužeb na internetu. Církev je však složena z konkrétních lidí na konkrétním místě. Například Jakub povzbuzuje nemocné křesťany: Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého. (Jk 5,14-16) Kde je tvůj sbor? A kdo jsou tvoji starší a duchovní pastýři, které máš zavolat, aby tě pomazali olejem a kterým máš vyznat svoje hříchy?
Církev je konkrétní společenství, kde přijímám duchovní stravu a péči a kde také mohu nějakým způsobem sloužit. Bůh hledá zvláště u mladých lidí učednického ducha. Timoteus byl učedníkem apoštola Pavla. Sloužil mu zcela prakticky a věrně ho doprovázel při službě druhým lidem a církvím. Pavel o tom píše Timoteovi: Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, můj úmysl, mou víru, trpělivost, lásku, vytrvalost, pronásledování a utrpení… (2Tm 3,10) Jedině skrze pokorného a učednického ducha se pro mladé stane strop otců podlahou a budou moci jít mnohem dále. Bez toho však budou znovu opakovat chyby otců a matek a těžce objevovat již dávno objevené.
Protože byl Timoteus věrný a spolehlivý, sám později také sloužil v apoštolské službě. Byl věrný v učednické podpoře služby druhého, proto ho Bůh později uvedl do jeho vlastní služby. Tak o tom mluvil i Ježíš: Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? (L 16,10.12) Nejde o naši seberealizaci, ale jde o to, co v nás a skrze nás chce dělat Kristus. Když hledáme a nalezneme své poslání od Boha, jsme pak jako ryby ve vodě. Bez vztahu k tělu Kristovu to však nepůjde. V těle Kristově máš své nezastupitelné místo.
Když jsem přijal Krista jako Pána, automaticky jsem se plně účastnil života místního sboru, kam jsem chodil. Díky Bohu za starší a zkušené bratry, se kterými jsem se sdílel a kteří mi mohli v mnohém pomoci. Například při hledání manželky mi byli důvěrní a zbožní přátelé nedocenitelnou pomocí. Mohl jsem od nich vzít moudré rady a mohli jsme se společně modlit. To přineslo své ovoce – vzal jsem si velmi dobrou a zbožnou ženu.
Nezapomeň také, že církev je tvořená lidmi, kteří ještě nejsou stoprocentně posvěceni, proto neexistuje žádná dokonalá církev. Také ty nejsi dokonalý a „hliněnost“ druhých je testem tvojí pokory. Podobně je to i v manželství: dříve, než budeš požadovat dokonalost od svého partnera, podívej se v pravdě na sebe. Svůj duchovní domov však nehledej v takovém společenství, kde se lidé nevedou ke znovuzrození, k životu pod autoritou Božího slova a ke svatosti. Na závěr přijmi Pavlovu výzvu: Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni. (Ko 3,15)
Tomáš Korčák, 2022
