JSI MLADÝ, NEBO STARÝ? aneb mladý duch očekává na Hospodina

Před několika lety jsem měl sen, ve kterém jsem viděl několik pod sebou napsaných výrazů. Přitom jsem vnímal, že to jsou názvy střel či zbraní proti nepříteli v duchovním boji. Prvním výrazem bylo Mládí. Při probouzení mi v mysli neustále zněly dva verše, které jsem však předtím takto propojené nikdy neviděl: Tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. (Ž 103,5) Ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou. (Iz 40,31) Vnímal jsem, že mi tím Bůh říká, že zralé mládí či zdravý mladý duch se projevuje očekáváním na Hospodina. Mladý duch, který očekává na Hospodina, je mocnou zbraní proti nepříteli!

Nezralé mládí se může unavit, protože spoléhá na svoje síly, jak je psáno: Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají… (Iz 40,30) Něco se v tělesném nadšení započne, když to však dlouho trvá a přicházejí potíže, započaté se nedokončí a začne se s něčím novým. Boží království však nejde budovat skrze chvilková vzrušení. Ovocem je pak skeptické vyčerpání. Avšak zralé mládí je plné očekávání a naděje, která je skutečná a pochází od Hospodina. Nadšení projde testem času a protivenství. Potřebujeme nadšení, které vychází z našeho důvěrného vztahu s Pánem. Člověk může být námahou unavený, ale odpočinkem nabyde nové síly. Duch svatý vkládá do našeho ducha víru, naději a lásku.

Jsme v době přechodu, některé věci se již nevrátí do původního stavu. Svět se otřásá, ale je zde neotřesitelné Království. To je přece základ naší víry. Jestli se otřásá naše náboženství mysli, je to dobře. Bůh chce opravit naše základy – jde o důvěrný vztah z živým Bohem, který je Skálou věků. V něm je naše útočiště a úkryt. Mladý duch očekává na Hospodina a je mocnou zbraní proti nepříteli, ať jsou to jakékoli strachy, úzkosti, starosti či zmatek!

Mojžíš vyslal z pouště dvanáct zvědů, aby obhlédli zaslíbenou zemi. Po návratu však jen Káleb ve svých čtyřiceti letech spolu s Jozuem povzbuzoval Izraelce, aby spoléhali na Hospodina, se kterým dobydou výtečnou zaslíbenou zemi. Káleb byl oddaný Hospodinu a byl jiného ducha než většina skeptiků okolo něho (viz Nu 14,24). Měl mladého ducha víry a očekávání na Hospodina! Později v osmdesáti pěti letech, když Izraelci již vstoupili do země, měl stále mladého ducha jako ve čtyřiceti. Vyznal: Ještě dnes jsem tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš poslal. Jaká byla moje síla tehdy, taková je moje síla i nyní, do boje i k vycházení a ke vcházení. (Joz 14,11) Vyžádal si své dědictví a dobyl je. Zralí a dospělí křesťané očekávají na Hospodina, a proto nabývají nové síly!

Následuje tabulka, ze které můžeme poznat, kde se nacházíme. Máme mladého ducha, ať je náš věk jakkoli vysoký?

	JSI MLADÝ, NEBO STARÝ?
Nezralé mládí	Zralé mládí (nebo stáří s mladým duchem)	Stáří
Všechno vím.	Můj nebeský Otec ví všechno, a když ho hledám, odpoví mi.	Nic nevím, bolí mne myslet, ať přemýšlí druzí.
Všechno mohu.	Mohu všechno, k čemu mne Bůh povolal.	Už nic nemohu.
Chci učinit veliké věci.	Chci naplnit Boží záměr pro můj život.	Už chci jen klid.
Očekávám, že vykonám veliké věci.	Očekávám, že Bůh skrze mne vykoná v jeho očích veliké věci.	Už nic neočekávám.
Jdu do nových věcí.	Jdu do nových věcí a vážím si starých.	Jó, dříve to bylo lepší.
Důvěřuji si.	Důvěřuji Bohu, kterého miluji.	Vše dopadlo jinak, než jsem čekal.
Všechno bude dobré.	Očekávám Boží milosrdenství.	Bude to špatné.
Žádné překážky mít nebudu.	Překážky jsou výzvy a jsou součástí cesty, Bůh má pro mne připravené řešení.	Mám na své cestě samé překážky, které nejdou překonat – nejde to!
Zkoušky se mi vyhnou.	Miluji Boha, a proto mi vše napomáhá k dobrému.	Jak mne zranily životní těžkosti; kdybych jimi neprocházel, byl bych dál.
Nemám žádná omezení.	Zabývám se podstatnými věcmi.	Mám stále více omezení.
Nic mne nebolí.	Rozlišuji mezi bolestí, kterou mám překonat a kterou mám léčit.	Všechno mne bolí, a proto již nemohu nic dělat, musím všechno léčit.
Vstupovat do nového a neznámého je dobrodružství.	Vstupovat s Bohem do nového a neznámého je dobrodružství.	Bojím se všeho nového a neznámého.
Ničeho se nebojím.	Mám Boží bázeň.	Všeho se bojím.
Jsem pašák.	Jsem vděčný Bohu a uctívám ho.	Mám to těžké.
Život je legrace.	Mám radost ze života.	Život je samé trápení.

Pokud již nic neočekáváme a jsme plni nevěry a skepse, čiňme pokání a prosme o milost proměny. I suché kosti mohou být obživeny skrze Ducha svatého a Boží slovo. Střežme si tohoto mladého ducha, který očekává na Hospodina a ve všem se mu poddává. Existuje stařecké mluvení a babské tlachy, které nás od tohoto ducha víry a oddanosti odvádí. Nemusíme být staří, a přitom můžeme být plni takových slov drbů, kritizování, odsuzování, pomlouvání… a nekonečných soběstředných řečí o našich potížích. Pavel nás vyzývá: Nepopřávej sluchu bohaprázdným povídačkám a babským tlachům. Všechen čas a energii zaměř raději na svůj duchovní vzestup. (1Tm 4,7 SNC)

Možná jsme věkem mladí; vězme však, že prozíravá příprava na stáří není jen v důchodovém spoření. Naše nevyřešené problémy ve stáří mohutní a gradují. A naopak naše správná rozhodnutí se pozitivně projeví i v naší budoucnosti, tedy v našem stáří. Jeff Manion velice moudře popisuje vliv našich správných reakcí na naše stáří: Jak reagujeme na obtížné situace? Důvěřujeme? Máme víru? Necháváme se jimi přetvářet směrem k větší závislosti na Bohu? Mějte na paměti, že způsob, jímž na tyto útrapy zareagujete, má obrovský vliv na to, kým se stanete. Mnohem větší než útrapy samotné. To, kým budeme za dvacet let, je utvářeno našimi současnými reakcemi. Pokaždé, když mě někdo zraní, urazí nebo zradí, svou reakcí rozhoduji o tom, kým budu ve stáří. [Jeff Manion, Krajina na pomezí – Hledání Boha v dobách těžkých změn, Kontakt.cz, 2019, s. 45.]

Možná nebudeme v osmdesáti pěti letech tak při síle jako Káleb, zcela jistě však můžeme zakoušet to, co Asaf: Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi! I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! Mně je však nejlépe v Boží blízkosti; v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš – o všech tvých skutcích proto vyprávím! (Ž 73,25-26.28 B21)

Tomáš Korčák, 2021 (úryvek z připravované knihy Kristova vůně)