BUĎ BDĚLÝ VE VDĚČNOSTI

Jeden z velmi silných rysů ducha tohoto světa je nevděčnost. Lidé, kteří žijí v západním světě, mají dostatek všeho, avšak nevidí to a nevnímají. To je však jejich kletbou. Pak přichází další démon, a sice vždy nespokojený duch žádostivosti a nárokování si našich přebujelých práv. A připadá mi, že nejvíc nespokojeně křičí ti, kdo mají nejvíc naplněné nákupní koše.

Moje babička prožila se čtyřmi dětmi velmi těžký závěr války. Po válce až do svého stáří nosila v kapse zástěry kousek suchého chleba, kdyby nastal hlad. Mimochodem celých čtyřicet let po válce si snad nikdy nic nekoupila na sebe, ale přešívala oblečení, které zůstalo po odsunu Němců. A byla vděčná!

Dnes vyrůstá generace rozmazlených lidí, kteří jsou určováni jen tím, co je jim příjemné. Žádné odepření žádostí. Naplnění všech žádosti hned teď! Jít proti proudu, což přináší konflikty a určité strádání, je nepředstavitelné. Začíná to nehorázným vybíráním si v jídle, na což hloupé matky reagují přípravou několika jídel podle toho, co jejich mazánci jedí, nebo nejedí. Nejhorší je, že někdy i lidé starší generace zapomněli na strádání v minulosti a jsou stejně vybíraví a nevděční jako mladá generace, kterou kritizují.

Jako dítě jsem byl velmi vybíravý v jídle. Když jsem se ve svých šestnácti letech obrátil k Ježíši, začal jsem za všechno jídlo, co jsem jedl, děkovat. Vedlejším produktem mojí vděčnosti bylo, že mi vše začalo chutnat. Později jsem nalezl verš o hlupácích, který mi v této souvislosti začal dávat smysl: Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm. (Ž 107,18)

Apoštol Pavel vedl Boží lid ke spokojenosti, která je sestrou vděčnosti: Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si přece na svět nepřinesli a je jasné, že si z něho také nemůžeme nic odnést. Máme-li však jídlo a oděv, spokojíme se s tím. Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. Ale ty, Boží člověče, před tím utíkej! (1Tm 6,6-11) Začněme podle tohoto slova s vděčností za pokrm a oděv. Miloš Pavlík překládá 8. verš: Máme-li však obživu a přikrytí, spokojíme se s těmito věcmi. Přikrytí vykládá jako oděv a přístřeší.

Jinde apoštol vyzývá: Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: ‚Nezanechám tě, ani tě neopustím.‘ (He 13,5) Spokojenost a vděčnost je protikladem žádostivosti a reptání. Nespokojenost a nevděčnost nás vede do otroctví, jak i Mojžíš předkládal před Boží lid: Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem v hojnosti všeho, budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, v hladu a žízni, nahotě a nedostatku všeho. (Dt 28,47-48)

Myslím si, že již víceméně nežijeme v realitě, ale v nereálném světě reklamy, filmů a seriálů. Myslíme si, že jsme pupkem světa a že naše kultura a způsoby jsou ty jediné či nejlepší. Nedávno mne zasáhla modlitba jedné dívenky z Rwandy ve vynikajícím filmu Beautifully Broken [Nádherně zlomená] z roku 2018, natočeného podle skutečných událostí. Tato dívka žila v chatrči ve velmi chudých podmínkách a děkovala Bohu, že má všechno, co potřebuje, jen jí chybí táta (který byl v tu dobu z určitých důvodů ve vězení). Co nám chybí? A jaké my máme potřeby?

Hans Rosling (ve studii z roku 2018) dělí obyvatele planety do čtyř skupin podle ekonomické úrovně. Úroveň 1 znamená příjem asi 22 Kč na hlavu a den. Žijete v rodině s pěti bosými dětmi, které stráví několik hodin denně nošením vody – často nevalné kvality – pro domácnost ze vzdálenosti několika kilometrů. Topíte si na otevřeném ohni v jediné místnosti a některé z vašich dětí zemře před dosažením dospělosti. V tuto chvíli je takových lidí asi miliarda.

Úroveň 2 znamená, že denně vyděláte asi 90 Kč. Máte elektřinu a děti můžou psát úkoly i po setmění. Také mají boty a kolo. Vlastníte plynový vařič. Občas si koupíte potraviny, takže nejste závislí jen na tom, co vypěstujete nebo najdete. Nanosit vodu ke každodennímu životu nyní trvá jen 30 minut! V těchto podmínkách žijí dnes asi 3 miliardy lidí.

Na Úrovni 3 žijí další dvě miliardy lidí. Váš příjem nyní činí 350 Kč a máte stálé zaměstnání – pracujete 16 hodin denně 7 dní v týdnu. Máte elektřinu a ledničku. Dvě z vašich dětí mohou studovat střední školu.

Konečně minimální příjem Úrovně 4, tedy 700 Kč a více, má dnes zhruba miliarda lidí – při necelých osmi miliardách obyvatel tedy zhruba jeden člověk z osmi. Absolvovali jste nejméně dvanáct let školní docházky a taky jste už letěli letadlem. Doma máte přívod teplé i studené vody, vlastníte auto a jednou za měsíc si vyjdete do běžné restaurace. Téměř sedm miliard lidí na světě o této úrovni jen sní… [Miroslav Bárta: Sedm zákonů – Jak se civilizace rodí, rostou a upadají, Jota, Brno, 2021, s. 25.]

Kéž nám tato studie otevře oči, abychom viděli, v jakém žijeme bohatství. Kéž jsme skutečně vděčnými lidmi. A kéž nás toto vědomí vede také k tomu, abychom moudře a štědře pomáhali lidem, kteří žijí v chudobě. Dobrá je i finanční adopce nějakého sirotka z chudých zemí. Doporučuji osvědčené fondy a organizace, které se takové pomoci věnují jako například Krmte hladové, Mezinárodní potřeby, Nadační fond KMS, Nehemia atp.

Apoštol Pavel nás vyzývá k vytrvalým modlitbám a bdělosti ve vděčnosti. Píše: V modlitbě buďte vytrvalí; buďte v ní bdělí a vděční. (Ko 4,2) Doslova je zde řečeno, že máme být v modlitbě bdělí ve vzdávání díků. Nezapomínejme na vděčnost, neusněme v našem pohodlí, bděme ve vděčných modlitbách. Nevděčný člověk ztrácí vytrvalost v modlitbách, je skeptický, nemá to podle něj cenu. Vděčný člověk si však neustále připomíná již vyslyšené modlitby a především Boží hodnověrná zaslíbení. Bděme ve vděčnosti a nespěme spánkem smrti v reptání.

Procházíme a budeme dále procházet otřesy tohoto světa. Všechno to, čím lze otřást, bude proměněno, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní (He 12,27-28) Bůh nás chce uvést do životního stylu vděčnosti. Ten začíná, když se ráno probudíš, pokračuje přes celý den, dále než usneš a pak také když se v noci probudíš a nemůžeš spát. Místo oveček můžeš počítat všechny dary, které ti Bůh dal… Vděčnost je také základem naší služby Bohu. Bez vděčnosti se pohybujeme v těle jako pohané.

Připojme se tedy k andělům před nebeským trůnem a volejme: Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. Amen. (Zj 7,12)

Tomáš Korčák, 2021