JEZ SMETANU A MED, ABYS DOVEDL ZAVRHNOUT ZLÉ A VOLIT DOBRÉ

Proč je takové množství lidí, kteří nedovedou rozeznávat dobré od zlého? Nalítnou na různé podvodníky, reklamy, „zaručené recepty“, konspirační teorie, pak i na cizí nauky a bludy. Proč jdou na akce a zábavy, které jsou zlé a škodlivé? Proč se dívají na zlé a převrácené filmy, poslouchají nenávistné zprávy nebo čtou brak? Proč to dovolují svým dětem, místo toho, aby je před tím zodpovědně chránili? Proč je pro mnohé děti okultismus a démonická virtuální realita chlebem? Proč někteří lidé považují za svůj vzor a svého rádce toho, kdo nemá v pořádku svůj charakter, nestojí za svými výroky, nemá v pořádku svoje manželství, nemá kladný vztah k církvi atp.? Proč jsou někteří tak ohromeni mluvky s mocenským vlivem, nebo bohatstvím, nebo titulem, místo skutečné moudrosti pokorného srdce? Proč jsou mnozí tak ohromeni schopnostmi, ale ovoce charakteru je již tak moc nezajímá? Proč jsou mnohde v církvi více ceněny hodnoty tohoto světa, než často zcela opačné hodnoty Božího království? Proč bezzákonná kultura a módní trendy tohoto světa určují hodnoty a životy i mnoha křesťanů, místo toho, aby křesťané s mocí Božího království ovlivňovali tento svět? Jaký je rozdíl mezi církví a světem?

Rozeznání dobra od zla přichází skrze vštěpování Božího slova již od dětství

Již od raného dětství je potřeba učit děti rozeznávat dobro od zla (viz Dt 1,39), proto Mojžíš rodiče důrazně vyzývá: Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. (Dt 6,4-7)

Máme mít Boží slovo ve svém srdci a v celém svém způsobu života a k tomu máme vést i svoje děti. Boží slovo v Písmu je pro náš život absolutní hodnotou, normou a měřítkem. Z Písma se učíme rozeznávat dobro od zla a tyto Boží hodnoty pak vštěpujeme svým dětem. Porozumění Písmu bude automaticky přicházet, když po něm budeme lační a když budeme mít láskyplný vztah s jeho autorem – živým Bohem. Milujeme, protože jsme od něho milováni!

Děti od narození nejsou dokonalé, ale mají padlou lidskou přirozenost. Potřebují rodičovskou výchovu a potřebují Krista jako Zachránce a Pána. Tímto pohledem a předpokladem se zásadně lišíme od humanistického světového názoru. Pokud chybí výchova k rozsuzování na základě absolutních hodnot, z dětí se stávají dospělí bez rozeznání dobra od zla. Mohou se takovými stát dokonce celá města nebo národy. Město Ninive, ve kterém za doby proroka Jonáše žilo více než sto dvacet tisíc lidí, takovým bylo. Jeho obyvatelé doslova nedovedli rozeznat pravici od levice (viz Jon 4,11). Zde se nemluví o politických stranách, ale od rozeznání skutečných hodnot.

Někteří lidé nejenomže nedovedou rozeznávat dobro od zla, ale ve své pýše nazývají zlo dobrem a opačně. Takovým Izajáš říká: Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu, kdo pokládají hořké za sladké a sladké za hořké. Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a před sebou samými rozumní! (Iz 5,20-21) Takoví lidé za měřítko považují svoji převrácenou mysl. Náš intelekt může být dobrým sluhou, ale vždy bude zlým pánem, neboť má být podřízen Pánu Bohu.

Proč máš jíst smetanu a med?

Pojďme se podívat na Ježíše, který je pro nás zásadním příkladem. Izajáš o něm prorokuje: Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je: S námi Bůh). Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. (Iz 7,14-15 ČEP) Bůh nás chce naučit tomu, abychom uměli zavrhnout (silný expresivní výraz) zlé a vždy volit dobré. Protože byl Ježíš zde na zemi v těle a vyrůstal jako obyčejný chlapec, musel se tomuto umění či schopnosti také učit. Izajáš překvapujícím způsobem popisuje, jak Ježíš získá tuto dovednost zavrhnout zlé a volit dobré: Bude jíst smetanu a med!

O čem zde Písmo hovoří? Jak nás může smetana a med uschopnit rozeznávat dobré a zlé? Jistě, že obojí jsou symbolické výrazy, které ukazují na určité konkrétní věci. Písmo vykládá Písmo, a proto v něm hledejme porozumění a význam těchto slov. Mléko (z něhož se smetana tvoří) a med jsou charakteristickými znaky zaslíbené země.

Když Hospodin povolal Mojžíše, řekl: Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich volání kvůli jeho utlačovatelům. Vždyť vím o jeho bolestech. Sestoupil jsem, abych ho vysvobodil z moci Egypťanů a abych ho z oné země vyvedl do země dobré a rozlehlé, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. (Ex 3,7-8) Mléko a med nám nepadnou do klína, ale jsou součástí našeho dědictví, které je nám dáno, avšak my ho musíme dobýt. Mléko a med je strava zaslíbené země.

Med je obrazem Božího slova obživeného Duchem svatým. Hospodinův posel vyzval Ezechiele, aby snědl svitek s Božím slovem: Řekl mi: Lidský synu, nakrmíš své břicho a naplníš své útroby tímto svitkem, který ti dávám. Snědl jsem ho tedy a byl v mých ústech sladký jako med. (Ez 3,3) Žalmista říká Hospodinu: Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. (Ž 119,103; viz též Ž 19,8-12; Př 16,24)

Aby Boží slovo bylo sladké jako med, musí být obživeno Duchem svatým. Ježíš řekl: Duch je ten, který obživuje… Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život. (J 6,63) Moudrost volá: Obraťte se, když vás kárám! Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova. (Př 1,23)

Med značí moudrost zjevenou v Písmu a v osobě Ježíše Krista, neboť Kristus je ztělesněnou moudrostí a Slovem, které se stalo tělem (viz 1K 1,30; J 1,14). Šalomoun říká: Můj synu, jez med, protože je dobrý, med z plástve je sladký na jazyku. Poznej, že taková je moudrost pro tvou duši. Když ji nalezneš, budeš mít budoucnost a tvoje naděje nebude zmařena. (Př 24,13-14)

Mléko a smetana (či máslo) symbolicky vyjadřují důvěrný láskyplný vztah. Ženich vyznává své nevěstě: Tvé rty, nevěsto, medem kanou, mléko a med máš pod jazykem, roucho tvé vůní Libanonu voní. Do své přišel jsem zahrady, nevěsto má nejdražší. Svou myrhu i své balzámy natrhal jsem, ze své plástve se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. Jen jezte, milí, pijte, opojte se milováním. (Pís 4,11; 5,1) Ježíš takový důvěrný vztah se svým nebeským Otcem měl a touží po vroucím vztahu se svojí církví a každým Božím dítětem. Jak odpovíme na tuto božskou touhu? Důvěrný vztah s naším Pánem je tou smetanou, jejíž pojídání nám dá dovednost zavrhovat zlé a volit dobré.

Tento med a mléko jsou v našem životě uvolňovány poslušností Božího slova. Milujeme a ctíme našeho nebeského Otce, a proto ho posloucháme. Hospodin říká: Kdyby mě můj lid poslouchal, kdyby Izrael chodil po mých cestách, brzy bych pokořil jeho nepřátele a obrátil bych svou ruku proti jeho protivníkům. … Krmil by ho tou nejlepší pšenicí a sytil bych tě medem ze skály. (Ž 81,14-17; viz též Iz 55,1-3)

Jasné vidění skrze pokání

Ježíš říká ve Zjevení: Radím ti, abys ode mne koupil… mast k pomazání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,18-20) Jsme vyzýváni ke změnám a k určitým činům, které vypůsobí, že budou otevřeny naše duchovní oči a uši. Uvidíme a uslyšíme Pánův hlas, a když podle něj budeme jednat, otevře to dveře Pánově přítomnosti a slávě. To nás uvádí do důvěrného a vroucího společenství s naším Pánem.

Dovednost rozeznávat přichází ruku v ruce s rozhodnutím zavrhnout zlé a zvolit si dobré. Kompromisy a koketování s hříchem zatemňují naši mysl a jasné vidění Božích hodnot. Ježíš miloval spravedlnost a nenáviděl nepravost, což uvolňovalo v jeho životě velikou radost (viz He 1,9). Abych si mohl zvolit dobré, potřebuji zavrhnout zlé. Žalmista říká: Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu. Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon. (Ž 119,104.128.163)

Jez ze stromu života a nikoli ze stromu poznání dobrého a zlého

V rajské zahradě v Edenu byly mimo jiné dva stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Ze všech stromů mohl člověk směle jíst, jen z jediného stromu poznání dobrého a zlého jíst nesměl (viz Gn 2,9.15-17). Protože Adam se svojí ženou neposlechli, přišla smrt do jejich života a byli vyhnáni z ráje od stromu života. Musel přijít druhý Adam – Ježíš Kristus, aby nás svojí smrtí vysvobodil z věčné smrti.

Stromem života je nám Ježíš, ztělesněná Boží moudrost a Slovo. Jedením z tohoto stromu se stáváme oddanými a závislými jedině na Bohu – zdroji veškerého poznání. Strom poznání dobrého a zlého je zdroj naší vlastní tělesné, duševní a až démonské moudrosti, nezávislé na Hospodinu (viz Jk 3,15). Abychom uměli rozeznávat dobré od zlého, potřebujeme jíst ze stromu života a nikoli ze stromu poznání dobrého a zlého! Když jíš ze stromu života, pak nepotřebuješ seznam toho, co smíš a nesmíš, ale máš vztah s Bohem, kterého miluješ a ničím ho nechceš zranit. Zákon se ti stává pouze zrcadlem toho, co děláš, protože to ze srdce chceš dělat. Vše děláš z lásky k Bohu.

Měj návykem vycvičené smysly k rozsuzování dobrého a zlého

Apoštol Pavel píše Hebrejům: …stali jste se línými ke slyšení. Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Neboť každý, kdo potřebuje mléko, je nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně. Pro dokonalé je však tuhý pokrm, pro ty, kdo mají smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého. Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o soudu věčném. A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí. (He 5,11-6,3)

Hebrejští křesťané se stali pasivními a línými ke slyšení a to vypůsobilo zastavení jejich duchovního růstu. Byli neustále nezkušenými nemluvňaty, která stále potřebují, aby je někdo vyučoval základům života v Kristu. Neosvojili si doposud ve své každodenní zkušenosti základy učení o Kristu, proto nemohli jíst hutný pokrm a nedošli do zralosti. Je zcela v pořádku být po svém narození nemluvnětem a chovat se jako nemluvně, není to však v pořádku po 5 nebo 10 nebo dokonce 20 letech. Znovu opakuji, že důvodem tohoto stavu byla lenost ke slyšení – lenost v práci s Božím slovem.

Na druhé straně lidé, kteří nejsou líní, ale milují, naslouchají a poslouchají Boží slovo, již ke své stravě nepotřebují pouze mléko, ale i hutný pokrm (obojí se týká různých hloubek Božího slova). Stávají se zkušenými ve slově spravedlnosti a jsou schopni to, co poznali a co již žijí, předávat druhým. Stojí na pevných základech Krista, došli do zralosti a mají své smysly návykem vycvičeny k rozsuzování dobrého a zlého. Náš znovuzrozený duch má svoje smysly (duchovní zrak, sluch a vnímání – čich, chuť, hmat), které mají být probuzeny, rozvinuty a návykem vycvičeny k rozeznávání dobra a zla. [1] Toto vycvičení smyslů také souvisí se zkouškami – tedy okolnostmi a situacemi, do kterých se dostáváme a ve kterých se učíme dělat správná rozhodnutí podle Boží vůle zjevené v Písmu.

Jaké máš návyky? Pro tvůj duchovní růst a rozvoj je zvláště důležité, jaké máš „duchovní stravovací návyky“. Ať už jíš mléko nebo hutný pokrm, potřebuje to být tvůj každodenní návyk. Pavel dále pokračuje: Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání. Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení. (He 6,7-8) Co přichází na zem tvého života? Přichází na tebe déšť Božího slova a Ducha často?

Ježíš je nám příkladem také ve správných návycích: odcházel podle svého zvyku na místo soukromí k modlitbám (viz L 22,39) a měl zvyk učit druhé o Božím království (viz Mk 10,1). Návyky, mít důvěrný nerozptýlený čas se svým Bohem a jeho Slovem v soukromí a předávání dobré zprávy o Kristu druhým, jsou v našem životě skutečně klíčové.

Velmi mne kdysi oslovil Stephen R. Covey ohledně zásadní důležitosti vytvoření dobrých návyků v našem životě: „Náš charakter je v podstatě směsicí našich návyků. Jak praví přísloví: ‚Zasej myšlenku, sklidíš čin; zasej čin, sklidíš návyk; zasej návyk, sklidíš charakter; zasej charakter, sklidíš osud.’“ [2]

Posvěcuj Pána i ve své virtuální realitě

Kdysi mne jeden člověk, se kterým jsem mluvil o nebezpečí násilných počítačových her, překvapil svým údivem: „Ale vždyť je to jen virtuální realita!“ Apoštol Petr nás vyzývá: Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích. (1Pt 3,15) Naše duše – naše představy, myšlenky, sny, vize i vzpomínky mají být posvěceny. A Pavel vyzývá: Konečně, bratři, všecko, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli nějaká chvála, o tom přemýšlejte. (Fp 4,8) Jsi zodpovědný za to, o čem přemýšlíš, a to také znamená, do jaké virtuální reality vstupuješ. Hraním zlých počítačových her lidé ukazují, že nemají rozeznání dobrého a zlého, a tím také vstupují do ještě větší temnoty. Žijí ve zlém myšlenkovém světě.

Můžeš se pohybovat ve virtuální realitě (či své mysli) a chtěl bys nejraději někoho oddělat. Ježíš to dává na roveň skutečnému zabití. Ježíš řekl: Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Mt 5,21-22 ČEP) Všechen hněv a pomstu máme předávat v modlitbě Bohu a všem máme žehnat a odpouštět. Jen tak budeme svobodní s jasným rozeznáním.

Také v oblasti smilstva se můžeme pohybovat na poli virtuální reality a Ježíš to klade na roveň smilstva: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci. (Mt 5,27-28) Potřebujeme si střežit svoji mysl a svoje srdce od vší nečistoty. Do všech pokušení a žádostí vpusťme skrze modlitbu Krista jako Pána a Vysvoboditele.

Test zdrojů

Denně se dostáváme do situací, kdy potřebujeme rozeznání dobrého od zlého. Dobrá zpráva je, že ve znovuzrozených křesťanech přebývá Duch svatý. Máme-li s ním společenství, dává nám svá rozlišení, rady a vedení. Pavel nás vyzývá: A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. (Ef 4,30) Buď tedy citlivý na hlas Ducha svatého. Co v různých situacích vychází z tvého ducha – pokoj nebo neklid a znepokojení, což je často projevem zármutku Ducha svatého?

Mnoho věcí pro nás může být pohoršením, anebo i my sami můžeme být pohoršením pro druhé, jestliže nemáme na mysli věci Boží, ale věci lidské (Mt 16,23). Následuje několik otázek, které nám pomohou určit zdroje vlivů (ať již skrze média, kulturu, lidi, prostředí atp.), do kterých se dostáváme:

  • Odvádí mne to od zodpovědnosti za svá rozhodnutí a za svůj život?
  • Odvádí mne to od touhy, lásky a důvěry v nebeského Otce, Ježíše a Ducha svatého?
  • Odvádí mne to od hlubokého vztahu k Písmu – Božímu slovu a jednoduché víry v něj?
  • Odvádí mne to od svatosti ve svém životě (lásce ke spravedlnosti a nenávisti k nepravosti)?
  • Odvádí mne to od hlubokých vztahů v Božím lidu – církvi?
  • Odvádí mne to od pravdivé lásky vůči bližním (to znamená i touze přinášet jim evangelium)?

[1] Více se na toto téma dozvíte ve vynikající knize od Jamese W. Golla: Rozeznávající – Jak se naučit přijímat, rozlišovat a aplikovat prorocké zjevení, Juda, Mělník 2020. [2] Stephen R. Covey: 7 návyků vůdčích osobností, Pragma, Praha 1994, s. 44.

Tomáš Korčák, 2006, 2021