VŠECHNO JE JINAK aneb jak být svobodný od démona nedůvěry

Zpochybňování motivů

Na začátku roku 2021 při druhém lockdownu mi zatelefonoval jeden duševně nemocný muž z psychiatrické léčebny. Chtěl ode mne ve svém stavu pomoci radou, rozhovorem a modlitbou. S tímto mužem jsem se seznámil již v devadesátých letech, pak jsem ho dlouhou dobu neviděl. Svůj život si velmi poničil zálibou v ufologii a okultismu. Neměl žádné přátele. Z našich telefonátů vznikl vztah, ve kterém ho povzbuzuji a vedu do vztahu s Bohem.

Před Vánocemi jsme si s manželkou říkali, že by bylo dobré, kdybychom ho navštívili. Za pár dní tento muž sám zavolal a vyjádřil nesmělou touhu, jestli bychom ho nepřijeli navštívit. Na začátku ledna jsme přijeli na návštěvu, vzali ho na oběd a prošli se s ním po okolí jeho nynějšího bydliště. Bylo to velmi pěkné setkání a tento muž byl očividně povzbuzen, což bylo naším cílem.

Za pár dní mi volal, že se strhla ohromná lavina a že bude muset ukončit náš vztah. Od množství lidí okolo něho se vzedmula vlna zpochybnění našich motivů a tlaku, aby se přestal s námi stýkat. Že k tomu nebyl žádný reálný důvod snad ani nemusím uvádět. Sloužili jsme mu jako Pánu, protože v Božích očích má velikou cenu. Ježíš na kříži zemřel za jeho hříchy, aby mohl žít.

Někteří lidé nedokázali pochopit, jak se někdo více než rok může někomu věnovat a nemít z něho žádný hmotný zisk. Již před návštěvou mu radili, aby nám nedával žádné peníze a hlavně, aby nám nic nepodepisoval. Za tím přece musí být skryté postranní úmysly a zištné důvody, anebo ne? Představa, že bychom to dělali „jen“ z přátelství byla pro ně nepochopitelná. Možná i záviděli.

Přemýšlel jsem, kdo je zde vlastně duševně nemocný. Také jsem si vzpomněl na výrok psychiatra Radkina Honzáka, že všichni žijeme v blázinci. Připadá mi, že duševně nemocní lidé mají stejné potíže jako mnoho „zdravých“ lidí, jen to mají někdy znásobené.

Vždy vedu tohoto muže k dospělému samostatnému myšlení a jednání. Řekl jsem mu, že musí sám posoudit, jestli mu vztah se mnou škodí, a jestliže mu prospívá, musí si ho umět sám obhájit. Vše ať je posuzováno podle ovoce. K jeho i naší lítosti jsme náš vztah pod tlakem druhých museli ukončit…

Modlili jsme se s manželkou za to, odpouštěli křivá obvinění a čekali na Boha. V dalším období tohoto muže navštívili lidé z organizace, která pomáhá duševně nemocným, a když jim popsal svůj problém a oni uviděli pozitivní vliv našeho vztahu, rázně ho vyzvali, aby jednal jako dospělý muž a náš další vztah si prosadil. To se poté i stalo.

Proč to vše tak podrobně rozepisuji? Připadá mi, že hysterická reakce okolí zmíněného muže je obrazem naší společnosti, které vládne nedůvěra. Zčásti je to zřejmě ovoce mediálních drbů, nekonečných přihlouplých seriálů a masáže skrze detektivní příběhy (což je jeden z nejoblíbenějších televizních žánrů).

Systémová nedůvěra

Také je to však duch dnešní doby, který se projevuje zvláště v systémové nedůvěře, což je nedůvěra ve stát, politiky, autority obecně, instituce, oficiální zdroje a vyjádření atp. Jistě, abychom mohli někomu důvěřovat, musí být důvěryhodný. Nedůvěřuje se však všem, i charakterním lidem, kteří nesou ovoce. Vše se zpochybní, všechno je jinak, nedůvěřuje se programaticky, předem – apriori.

Jenomže bez důvěry se nedá vůbec žít. Kdybych nikomu a ničemu nedůvěřovat, nemohl bych v lidské společnosti vůbec fungovat. Nemohu se pak spolehnout na pravdivost ničeho. A to je problém dnešní společnosti. Tato systémová nedůvěra uvolňuje chaos a zmatek.

Jistě, korupce, úplatky a mafiánské praktiky důvěryhodnosti systému nedodávají, proto vždy vítám, když je zvláště v moci postavený podvodník spravedlivě odsouzen. Modlíme se za prosazování spravedlnosti a práva a za to, aby bylo podvádění velmi nevýhodné. Jsem vděčný za všechny odvážné státní zástupce poslední dekády.

Před dvěma lety jsem měl sen, ve kterém jsem viděl ohně, násilí a veliký chaos v některých velkých městech západní Evropy. Na začátku roku 2021 jsem viděl, jak i do naší země přichází chaos. Vnímal jsem, že je způsoben kritikou, nespokojeností a vzpourou vůči vládě, která nás naopak chrání podle slova apoštola Pavla Římanům 13. Vždy jsem s tím vnímal Boží výzvu k modlitbám.

Nedůvěra jako živná půda pro dezinformace

Nedůvěra zachvátila myšlení a vztahy lidí západního světa. Nedůvěra v pravdu, v autority, v dobré úmysly druhých, v nezištné motivy… Naproti tomu lidé čerpají a nekriticky věří neoficiálním, nesystémovým zdrojům, čímž se sami usvědčují z nelogického a nemoudrého jednání. Co když neoficiální zdroje jsou nepravdivé? Co když jsou nepravdivé oficiální i neoficiální zdroje? Co když jsou oficiální zdroje pravdivé? Kdo se v tom má vyznat? Potřebujeme se však o něco opřít! Jestliže je „oficiální“ apriori nedůvěryhodné, protože nějak souvisí s autoritami, ke kterým mám také apriori nedůvěru, jednám nerozumně a jdu přímou cestou do bludů a konspirací.

Nacházíme se ve válce slov, která možná přeroste ve válku fyzickou. V této dezinformační smršti má Rusko prim. Nechápu, jak někteří lidé mohou zbaštit ruskou propagandu i s navijákem. Vždyť sami známe přeznačení obsahu slov jako například místo okupace bratrská pomoc. Nevím, jak pro někoho může být Putin vedle Lukašenka a Si Ťin-pchinga důvěryhodný. Když se podíváme na dějiny Ruska, vidíme, že duch samoděržaví je stále přítomen. Největší stát světa má stále potřebu se rozšiřovat na úkor druhých. Donbas na Ukrajině je po rozpadu Sovětského svazu již páté Ruskem okupované území po Krymu, Abcházii a Jižní Osetii v Gruzii a Podněstří v Moldavsku.

Otrocká mentalita vidí všude nepřátele a soupeře. Prosperující soused je pro otrocké myšlení ohrožení. Kéž mnoho Rusů nalezne synovskou mentalitu místo otrocké skrze poznání Ježíše Krista. Kéž je Bůh milostiv Ukrajině, tak sužované v posledním století sovětskými a ruskými vůdci, a kéž se obrátí celým srdcem k Zachránci, Pánu Ježíši Kristu. Kéž je Putin zastaven ve své uzurpátorské politice a bolševických způsobech. Kéž lidé v západním světě ve své systémové nedůvěře nenalítnou Putinovým bludům a dezinformačním webům. Je agresor mírotvorce a zachránce, nebo je král nahý? Bůh nás volá k modlitbám!

Cesta z nedůvěry do obezřetné důvěry

Abychom nepadli do bludů, případně z bludů vyšli, potřebujeme si osvojit jednoduchou dětskou víru v dobrého nebeského Otce a v neměnnou pravdu Božího slova. Bůh chce dát tuto víru jako dar všem, kteří ho o to v pokoře celým srdcem žádají. Rozvíjíme pak ve svém životě důvěrný vztah s důvěryhodným Bohem. Ježíš řekl, že je Pravda (viz J 14,6). Jako Boží synové a dcery se učíme důvěřovat Bohu i lidem ve vztazích, ve kterých se nacházíme. Autority pro nás již nejsou ohrožením, ale požehnáním, za které se přimlouváme. Jistěže jsou lidé v autoritě nedokonalí a chybují. Jsem však vděčný za naši nedokonalou vládu a politickou situaci v naší zemi.

Pokud jsme měli toto předznamenání vše zpochybňující nedůvěry, čiňme z toho pokání. Nehřešme tím, že bychom předávali nehodnověrné informace z neověřených zdrojů. Již nejsme démony nutkáni vše zpochybňovat a vše kritizovat. Učíme se děkovat, chválit, povzbuzovat, přimlouvat a napomínat s cílem budovat. Bůh nám skrze modlitbu dává své pohledy na různé situace.

Ježíš znal reálný svět, proto řekl: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi… (Mt 10,16-17) Obezřetnost, opatrnost či prozíravost je velmi důležitá vlastnost, pokud jde ruku v ruce s prostým, ryzím a bezelstným charakterem. Obezřetnost ale není apriori podezřívavost a nedůvěra. Obezřetný či prozíravý muž postavil skrze poslušnost Božího slova svůj dům na skále (viz Mt 7,24).

Když rozvíjíme vztahy s druhými skrze důvěru, budeme někdy zklamáni. Láska je zranitelná a láska vede k odpuštění. Nesmíme zahořknout a mít vůči druhému předznamenání. Jistě, nedůvěryhodný člověk potřebuje svým jednáním získat či znovuzískat důvěru, což trvá nějaký čas. Jsme bezelstní, ale ne hloupí.

V důvěře je naše síla, ve všezpochybňující nedůvěře je naše slabost a porážka. Neboť toto řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraele: V návratu a klidu budete zachráněni, v utišení a v důvěře bude vaše síla. (Iz 30,15 ČEP)

Tomáš Korčák, 21.2.2022