JSI KŘESŤAN, NEBO „TAKTROCHUKŘESŤAN“? ANEB DEJ BOHU CELÉ SVÉ SRDCE!

Král David na konci svého života předává to nejdůležitější svému synu Šalomounovi, který pokračuje v jeho díle. Říká: A ty, můj synu Šalomoune, poznávej Boha svého otce a služ mu celým srdcem a ochotnou duší, neboť Hospodin zkoumá každé srdce a zná každé zaměření myšlenek. Budeš-li jej hledat, dá se ti nalézt, opustíš-li ho, natrvalo tě odvrhne. (1Pa 28,9)

Co je nejdůležitější ve tvém životě a co chceš předat svým dětem? Pro Davida to bylo poznání Boha, který se dá nalézt každému, kdo ho hledá celým srdcem. Pokud milujeme Boha, vede nás to k službě jemu. Láska i služba souvisí s naším celým srdcem a ochotnou duší. Pokud je to polovičaté, nebude to fungovat ani bavit. Polovičatost je plná formalismu a nakonec i pokrytectví. Bůh je žárlivě milující a také se nebude o naše srdce s nikým a s ničím dělit. Je to podobné jako v manželství, tak trochu milovat manželku a vedle ní rozvíjet vztah také s jinou ženou nejde.

Ježíš řekl, že tím největším a prvním přikázáním je láska k Bohu celým naším srdcem, celou naší duší a celou naší myslí (viz Mt 22,34-40). Milovat celou duší znamená milovat každou myšlenkou, pocitem, vůlí, vzpomínkami i představami. Vším, co jsem, vyjadřuji, že miluji svého Pána a Nebeského Ženicha. Toto největší přikázání lásky k Bohu je základem Mojžíšova zákona:

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi tvýma očima. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány. (Dt 6,4-9)

Lásku k Bohu máme žít a předávat svým dětem a vůbec všem, se kterými se setkáváme. Milovat Boha máme, když nás druzí vidí, i když nás nikdo nevidí – venku i doma. Láska k Bohu má určovat naše myšlení, vidění věcí, naše činy, kroky i cesty. Všechno, o čem přemýšlíme, co říkáme a co děláme má být určováno naší láskou k Bohu. To je základ naší víry a našeho života.

Všechno, s čím se v životě setkáváme a čím procházíme, testuje naši lásku k Bohu. Všechny okolnosti a všichni lidé, se kterými přijdeme do styku, jsou testem naší lásky k Bohu. Procházíme zmatkem různých lží a polopravd? Přicházejí různá falešná proroctví? Jak se v tom vyznat? Co je tím kompasem, abychom v dnešní době nezbloudili?

Pokud budeme celým srdcem milovat Boha a pravdu jeho Slova, přijde rozeznání a orientace do našich životů. I kdyby přišel falešný prorok, předváděl různé divy a zázraky a odváděl k uctívání jiných bytostí než Boha Otce, Syna a Ducha svatého, ty ho neuposlechneš. Proč? Protože Hospodin, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, jestli milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší. Za Hospodinem, svým Bohem, jděte, jeho se bojte, jeho příkazy zachovávejte, jej poslouchejte, jemu služte a k němu přilněte. (viz Dt 13,2-5)

Jestliže hledám Boha celým srdcem, dříve nebo později ho jistě naleznu. Jestliže tak trochu hledám Boha, nenaleznu ho. Polovičaté, rozdělené srdce Boha nemůže najít. Někdy se dostáváme do těžkostí, ve kterých se máme pokořit a s roztrženým srdcem hledat Boha. Tam je nám zaslíbeno ho nalézt. Tam budete hledat Hospodina, svého Boha, a nalezneš ho, když ho budeš hledat celým svým srdcem a celou svou duší. Až budeš v tísni a dopadnou na tebe všechny tyto věci, v posledních dnech se navrátíš k Hospodinu, svému Bohu, a jej budeš poslouchat. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh soucitný, neopustí tě a nezničí tě, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim odpřisáhl. (Dt 4,29-31)

Pokud v úzkostech a trápení nehledám celým srdcem Boha, nemohu ho nalézt a míjím tak hluboké a uzdravující setkání s ním. On sám zaslibuje: Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději. Když mě budete volat, půjdete a budete se ke mně modlit, vyslyším vás. Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je Hospodinův výrok. Změním váš úděl… (Jr 29,11-14) Bůh se nám jistě dá nalézt! Neříká za jak dlouho, ale zaslibuje, že jistě odpoví. On sám je odpovědí na všechny naše potřeby. Dá se nám poznat, uvede nás do svého pokoje a do svých záměrů s námi. My jen máme k němu volat, modlit se a celým srdcem ho hledat, dokud…

Bůh nás proměňuje a očišťuje právě proto, abychom ho milovali celým srdcem. Naše srdce potřebuje obřezat od vší tělesnosti a pýchy, aby bylo čisté a citlivé pro vedení Ducha svatého (viz Dt 10,12-16). Přijměte a modlete se úžasné Boží zaslíbení pro vás a vaše děti: Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce a srdce tvého potomstva, abys miloval Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a byl živ. (Dt 30,6)

S polovičatým, rozděleným srdcem nacházíme jen samá světská a tělesná řešení našich problémů a míjíme důvěrný vztah s Bohem, který je základem a podstatou našeho křesťanství.

Jak se projevuje vlažné, odpadlé, rozdělené srdce?

  • Taktrochukřesťan je sebespravedlivý. Takový člověk si myslí, že potřeboval od Krista jen tak trochu opravit – jen tak trochu odpustit jen tak trochu chyb, za které stejně mohli druzí lidé nebo okolnosti. Myslí si, že potřeboval jen pár záplat a starý měch nebyl zas tak špatný. Málo mu bylo odpuštěno, proto málo miluje. Nevidí, že by bez Boží milosti skončil ve věčném zahynutí. Vůbec nerozumí tomu, co to je pokání.

Dan Drápal ve své knížce Být pastýřem píše: „Mnozí lidé se stali křesťany, protože uvěřili kázání, že Ježíš vylepší jejich život a pomůže jim vyřešit problémy, se kterými se potýkají. Mnozí byli vedeni k tomu, aby vyslovili „modlitbu spasení“, aniž měli pocit, že záchranu potřebují. Pokud ale člověk neprožije pokání, pokud mu Duch svatý neukáže, „v čem je hřích“ (J 16,8), těžko učiní Ježíše svým Zachráncem a Pánem jinak než slovně. Pokud se neděsil svého hříchu, těžko bude patřičně vděčný za to, že ho Ježíš zachránil od věčného zahynutí pro život v Božím království. Pokud člověk nečinil pokání, je nový život víceméně iluzí.“ [KMS, Praha, 2021, s. 24-25.]

  • Taktrochukřesťan je ovládán zájmy tohoto světa. Bůh je tu proto, aby mu pomáhal a naplňoval jeho potřeby. Jaký má s ním Bůh záměr neví a ani ho nehledá. Žádosti tohoto světa jsou trním, které v něm dusí Boží život (viz Mt 13,22).
  • Taktrochukřesťan hledá Boha jen když mu teče do bot. Protože je plný nevěry, hledá ho jenom chvilku a když nepřijde odpověď hned, hledá světská řešení. Co to je uctívání, kdy v odevzdanosti a poddanosti nasloucháme Bohu a slyšíme jeho jemný a tichý hlas, vůbec nezná.
  • Pro taktrochukřesťana je osobní vztah s Pánem na skrytém místě ztrátou času. Pokud se přece jen modlí a čte Písmo, tak ve zbytkovém čase. Když se modlí, pak jen za své potřeby. Když si někdy kousek z Písma rychle přece jen přečte, vůbec to k němu (chudákovi) nemluví. Někteří mají různé důvody, proč Písmo číst nemohou, čtení zpráv na internetu by však u nich vydalo za přečtení několika knih měsíčně.
  • Taktrochukřesťan bere církev jen jako nějaký klub, kde se může vypovídat, a do které jde pouze, když mu zbyde čas. Nesmí být sklizeň, nesmí pršet, nesmí sněžit, nesmí být moc zima, nesmí být moc teplo, nesmí přijet návštěva, nesmí být žádná práce, musí mít náladu, musí tam být správný řečník… Církev je však Tělem vzkříšeného Pána! Koho mohu povzbudit, komu mohu naslouchat, za koho se mohu přimlouvat? – tomu taktrochukřesťan ve své soběstřednosti vůbec nerozumí. Také kázeň v církvi nechápe (nepořádek v těle je však nemocí a musí se léčit), protože není propojen srdcem v Kristu s druhými.

Velice doporučuji film Ohnivé vozy [Chariots of Fire] o vynikajícím skotském sprinterovi Ericu Liddellovi, který v roce 1924 na olympiádě v Paříži odmítl běžet v neděli, aby mohl jít do církve. Nakonec vyhrál zlatou medaili v jiné kategorii, která probíhala v jiném dnu. Svojí zásadovostí tak oslavil Boha a ukázal na to, že v životě jsou ještě důležitější hodnoty než lidská sláva. Později se stal misionářem v Číně.

  • Taktrochukřesťan nepřinese žádné oběti pro následování Pána, proto jeho křesťanství za nic nestojí. Jde mu především o jeho pohodlí a prospěch. Proto například vůbec nerozumí postu a sebezapírání. Když už se postí, tak je to spíše záslužnická hladovka, o které každý v jeho okolí ví. Je to člověk, o kterém Kristus říká: Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá. (Mt 13,20-21) Kristus a apoštolové jasně neustále zdůrazňovali, že všichni, kteří chtějí zbožně žít ve spojení s Kristem Ježíšem, poznají, co je útisk a protivenství. (2Tm 3,12 Kurz)
  • Taktrochukřesťan nevidí druhé jako věčné bytosti, kterým je potřeba zvěstovat Krista, aby byli zachráněni. Protože sám žije jen pozemskými potřebami a žádostmi, místo záchrany potřeboval jen opravu a druhé posuzuje podle prospěchu a odplaty, nevidí potřebu přinášení dobré zprávy o Kristově smrti a vzkříšení. Ježíš to však myslel zcela vážně, když řekl: Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. (Mk 16,16)

Nejde zde o lidskou dokonalost, ale o celé srdce. Láska k Bohu z celého srdce nás vede k tomu, že chceme žít pro něho, chceme ho více poznávat, chceme být více proměňováni do jeho charakteru, chceme poslouchat jeho Slovo, chceme se od něho učit jako jeho učedníci, chceme činit pokání, když zhřešíme, chceme odpouštět všem, kteří nás zraňují…

V podobenství o čtvero druzích půdy Ježíš popisuje úrodnou půdu srdce takto: Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou. (Mt 13,23) Dobrá půda je celé srdce, nejen třiceti nebo šedesáti procentní. Zde se totiž nemluví o procentech, ale výnosu v násobcích. Když dáme Bohu celé srdce, přinášíme úrodu podle talentů, které nám byly svěřeny. Boží požadavek na nás je: Dej mi celé srdce!

Uprostřed soudů volá Bůh k odpadlému, vlažnému Božímu lidu: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením. Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem. Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání. (Jl 2,12-14)

Když budeme celým nerozděleným srdcem a celou duší milovat Boha a chodit podle jeho Slova (viz Dt 26,16) a když budeme k němu s roztrženým srdcem v pokání volat o milost, Bůh nám zaslibuje obnovu církve (viz Ef 4), proměnu rodin (viz Mal 3) a probuzení národa (viz Jl 2-3).

Toto slovo nemá vést k nějakému odsouzení, ale k pokání z vlažnosti a polovičatosti a k oddání se Pánu celým srdcem. Bůh nám zaslibuje: Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, protože se ke mně navrátí celým svým srdcem. (Jr 24,7)

Tomáš Korčák, 2021